Studentské protesty ve Francii odstartovaly prezidentskou kampaň. Je politický střed mrtvý?

Protesty začaly hlavně na středních školách na předměstích velkých měst, kde podle politoložky častěji chybějí učitelé a školy mají horší vybavení. Brzy se ale přidali i studující z prestižních lyceí v centru Paříže, kteří se s podobnými problémy sami nepotýkají. „Bylo pro mě vlastně překvapující, jak rychle se právě studenti z těchto škol mobilizovali na podporu,“ říká novinářka a politoložka Bruštík Svoboda.

Odbory svolaly generální stávku kvůli kupní síle a dostupnosti služeb. Ve stejných ulicích se tak potkali lidé, kteří řeší, co si můžou dovolit ze své výplaty, se studujícími, kteří chtějí mít ve škole v důstojných podmínkách vůbec s kým maturovat. Podle politoložky se v obou případech vede spor o to, kde už se šetřit nedá a kdo dosavadní škrty pocítil nejvíc.

Jak dodává Bruštík Svoboda, v české debatě o francouzských protestech chybí širší sociální, ekonomický nebo třeba environmentální kontext: „My nemůžeme říct: ‚Sorry, došly peníze‘. Je to také debata o distribuci bohatství ve společnosti.“

Můžou mladí, kteří rozhýbali protesty, rozhodnout i prezidentské volby? „Ne, protože je jich málo,“ odpovídá politoložka. O to důležitější podle ní bude, jestli pro své požadavky získají podporu i mezi staršími voliči. Do kampaně se zároveň můžou promítnout záběry střetů a rabování, které podle politoložky dávají prostor krajní pravici a jejímu důrazu na pořádek.

V čem dnešní protesty připomínají rok 1968? Co z požadavků středoškoláků zůstane slyšet, když se debata stočí k násilí? A proč je pro mladé Francouze a Francouzky tak důležité hledat spojence i mimo vlastní generaci? Poslechněte si nový Impakt.