Norské postjazzové fondy nevysychají: Buš kladivem do květin!

Dávno tomu, kdy ambasadorem norského experimentálního ducha bylo několik málo labelů, hlavně mezinárodní ECM a norský Rune Grammofon. Dnes je třeba hledat na různých místech: mimo jiné na užitečných labelech Hubro a SOFA Music.

Pár odkazů k indie popu se tu najde. Aliance, která si říká Labfield, se na albu Bucket of Songs pohybuje na hraně písniček, šamanských seancí a velmi volně pojatých magicko-rezonančních praktik. Vazbu k songům tu zajišťuje Mariam Wallentin – pořád fascinující zpěvačka ze švédských Wildbirds & Peacedrums. Pugét písní je skvěle vyrovnaný a lze si představit, že Labfield by si mohl dát krásný společný koncert jak s Květy, tak s Eviyanem, mezinárodním triem Ivy Bittové.

Pro jiné akty se už u nás těžko hledá paralela. Maja Ratkje, pořád mladá, ale už renomovaná, až zasloužilá osobnost elektroniky a noisu, produkovala a zmixovala debut Hilde Marie Holsen, která skrze sólovou trubku a elektroniku ustřeluje z melancholických nálad až k dramatům a nervním průlomům: proti elektro cool jazzu, se kterým přišel trumpetista Nils Petter Molvaer, je toto o půl druhé generace dál.

Neméně zajímavý je bubeník Erland Dahlen, který v minulosti hrál v projektu Mike Patton/Kaada, v elektronických Xploding Plastix nebo po boku Hanne Hukkelberg. Barevný třaskavý zvuk jeho alba Blossom Bells vznikl i díky tomu, že Dahlen s energií nerda skupuje staré bicí nástroje – třeba z roku 1930 – na eBay. „Květinové zvony“ jsou jedinečný instrument anglického stavitele nástrojů, který tu Dahlen používá stejně jako nože nebo kladiva.

Dál jen telegraficky. Mathias Eick se podíval do Ameriky a ve skladbách, jako je Fargo, integruje do severského post jazzu echo countryových houslí a perkusí: výsledkem je odpíchnutá čtverylka kulturních referencí. Skutečně velkým gestem je tříhodinové trojalbum Tempo uskupení Mural: jenže v legendárním prostoru Rothkovy kaple v texaském Houstonu, vystlané plátny abstraktního expresionisty Marka Rothka, se prostě hrají koncerty se závanem věčnosti...

Norskou seanci v Echu zakončí radostná satisfakce, které se letos dočkala Karin Krog (78 let), velká (nad)jazzová zpěvačka, jíž nezávislý label Light In The Attic vydal kompilaci Don’t Just Sing odvážných a nadžánrových tracků – od polyfonické práce s poezií Gertrudy Steinové přes elektrosyntézy až k vokální coververzi extatické klasiky Johna Coltranea A Love Supreme. Dáváme za pravdu světovým recenzím, které nakonec vždycky končí stejnou poznámkou: intenzivní deska-šok zjedná milé Karin Krog úplně nové publikum!

Šedesát minut s novou hudbou z Norska poslouchejte v Echu Pavla Klusáka v úterý 28. července mezi 21. a 22. hodinou.