Objevuje se nový vůdce italského levého středu?

Hlavním problémem vládní koalice Jednota je napětí mezi třemi radikálně levicovými stranami a několika umírněně levicovými či centristickými formacemi. Prakticky každou závažnější normu, která se až dosud dostala na pořad jednání kabinetu, stihl stejný osud: radikální levice většinou byla proti nebo měla alespoň řadu výhrad. Zákon byl sice nakonec přijat, avšak často se jednalo o v mnoha směrech rozmělněný kompromis.

Extrémní levice tedy dosud byla primární hrozbou pro stabilitu vlády Romana Prodiho. Události posledních dnů ale do tohoto paradigmatu vnesly zcela nový prvek. Jestliže byl Prodi až dosud jednoznačně nejvýznamnějším politikem levého středu, nyní by o tuto pozici mohl přijít. S tím by ovšem postupem doby mohl ztratit také post italského premiéra.

Prodi svou oporu čerpá především z formace jménem Olivovník, které bylo základem už jeho první vlády ve druhé polovině devadesátých let. Páteří Olivovníku jsou dvě největší strany italského levého středu: Levicoví demokraté a Margherita. Ty se v současnosti spojují do uskupení, které ponese název Demokratická strana. V italském kontextu, který je znám obrovskou politickou roztříštěností, se jedná o pozoruhodný pokus o vznik reformní strany jen mírně nalevo od středu. Ta by měla v zápase s Berlusconiho stranou Vzhůru Itálie o post nejsilnější politické formace v zemi slušné šance na úspěch.

Vzniká-li nová politická strana, musí si dříve či později zvolit také svého lídra. Sám Prodi už totiž oznámil, že vysokou politiku opustí v roce 2011, kdy končí mandát jeho současné vlády. Avšak vývoj posledních dní přidal na tvář premiérových blízkých stoupenců nové vrásky. Takřka neohrozitelným favoritem na post sekretáře Demokratické strany se totiž stal populární římský starosta Walter Veltroni.

Prodi proti němu osobně nic nemá, jenže Veltroni je v italské politice jednou z nejtěžších vah. Pokud se stane lídrem nové strany, budou na italském středo levicovém nebi vedle sebe zářit dvě Slunce. Nezastíní o generaci mladší a charismatický starosta současného premiéra, který musí vyjednávat o nepopulárních opatřeních jako je například nezbytná reforma penzijního systému? Toho si je Prodi samozřejmě dobře vědom, a tak po určitou dobu prosazoval, aby byl do čela Demokratické strany postaven jen jakýsi neškodný mluvčí, který by neměl žádné rozhodovací pravomoci. Šéfové levicových demokratů a Margherity Piero Fassino a Francesco Rutelli se ale postavili striktně proti a Prodi musel ustoupit. Souboj o post lídra nové strany je tak otevřen komukoliv. O výsledku rozhodou primární volby, které se uskuteční 14. října.

Po oznámení kandidatury Waltera Veltroniho je ale o výsledku v podstatě rozhodnuto. Veltroni byl vloni znovuzvolen římským starostou s bezprecedentně vysokou podporou a velmi populární je i na celostátní úrovni. V politice ostatně není žádným nováčkem; pohybuje se v ní už zhruba třicet let, nejprve jako poměrně vysoce postavený člen Italské komunistické strany, později jako jeden z vůdců Levicových demokratů. Po oznámení jeho kandidatury preference ještě nezrozené Demokratické strany okamžitě stouply o deset procent. Chystá se tedy na italské politické scéně revoluce?

V bezprostřední budoucnosti asi ne, avšak v delším horizontu to vyloučit nelze. Veltroni je k Prodimu opravdu loajální a nemá zájem na jeho pádu. Jenže mezi oběma muži by časem mohlo dojít k rozporům ohledně konkrétní politiky. Prodi je opatrným intelektuálem, jehož hlavním zájmem je stabilita jeho vlády. Proto dlouze váží všechny protichůdné požadavky s cílem zabránit tomu, aby radikální levice kabinet potopila. Prosadil sice některé poměrně důležité reformy, ale v řadě případů radikálům také významně ustoupil. Veltroni je ale v lecčems Prodiho pravým opakem. Jeho inteligence je rovněž mimořádná, ale zároveň je také mužem činu. Naznačil to i jeho programový projev, kterým svou kandidaturu oznamoval. Jasně se vyslovil proti zastaralým levičáckým dogmatům a jednoznačně se postavil na pozice, které bychom mohli přirovnat k přístupu nynějších britských labouristů. Porovnáme-li Veltroniho vystoupení s nedávnou předvolební kampaní francouzských socialistů, pak musíme konstatovat, že hlavní proud italské levice stojí v pojetí římského starosty mnohem blíže k politickému středu. Je ale velkou otázkou, jak bude Veltroni v pravděpodobné roli šéfa hlavní vládní strany dlouhodobě snášet leckdy udýchané kompromisy premiéra Prodiho.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .