Od lidí v nejhorších podmínkách chceme nejlepší výkony. Filmaři mluví o zkušenostech romských rodin

„Tím, že se nemůžou opřít o většinovou společnost, o úřady, instituce, nedostávají takovou podporu jako my, je pro ně rodina alfa a omega přežívání. Na jednu stranu je to dobře, ale je to dvojsečná zbraň. Spoustu rodin to drží ve spirále chudoby a problémů,“ vysvětluje specifickou situaci romské rodiny z filmu Dajori Nicolas Kourek.

Kolotoč problémů romské menšiny, který ještě umocňuje bytová krize, má u nás svou historii. „Je to opravdu dlouhodobý proces, který začal v 90. letech, kdy se rozdělilo Československo. Romové, kteří přišli ze Slovenska, nebo tam měli předky, často přišli o české občanství. A byla politická vůle k tomu, aby se Romové sestěhovávali do určitých lokalit a domů,“ doplňuje historický kontext Lucie Fuková.

Z obou dokumentů jasně vyplývá, že spolu s navazujícími patologickými jevy a zažitým nálepkováním se pro mnoho Romek a Romů stává každodenní život komplikovanou disciplínou. „Od těch, co mají nejhorší podmínky, chceme ty nejlepší výkony,“ upozorňuje Tomáš Hlaváček. „Všechny intuitivní představy řešení problémů jsou mylné. Stát spoléhá na to, že rodina všechno utáhne, bytovou krizi i nedostatek sociálních služeb. Ale rodina už praská ve švech. Vždycky když stát rezignuje, je otázka, na koho se první ukáže,“ dodává autor filmu Dům bez východu.

Jak zajistit všem rovné šance ve vzdělání? Poslechněte si celou debatu v podcastu Vlna.