Oneida v rubrice Deska týdne!

Brooklyn je v současné době základním kvasem moderní nezávislé hudby. O tom se snad nemusíme bavit. Parta Oneida, která odtud pochází, je ale přeci jen jiná káva než záplava čerstvých hvězdiček, u kterých není jasné, jak svůj náraz s nečekanou popularitou přežijí. Dali se dohromady už v polovině devadesátých let, udělali si v New Yorku jméno díky neobyčejně výživným živým vystoupením, která byla často situována v podkrovních prostorách či skladech, a hned poté začali do svých posluchačů pálit jeden nosič za druhým. Přesně v duchu jejich hudby, která vychází z tradice amerického garážového rocku, anarchistického noise rocku, psychedelie a krautrocku. Celkový chaotický amalgám má často zemitou přímočarou energii, minimalistického ducha, který se ale snadno protrhne k chaotickému bloudění přeplněnými newyorskými bulváry.

Už prvními alby A Place Called El Shaddai's a Enemy Hogs na konci devadesátých let, kdy do už naznačeného mixu vmíchávali ještě špetky free jazzu a novovlnných elektronických inspirací, jasně prezentovali sami sebe jako neohraničenou entitu, od které není dobré očekávat nějaký vyšlechtěný žánrový proud muziky, ale spíše originální tok energie, který je inspirativní právě svou živelností.

Po starých psychedelických pardálech Legendary Pink Dots nebo Gong znovu položili důraz na elektronické, neustále se kroutící hady a stali se inspirativním předvojem dnešních hvězd stáje Jagjaguwar, kde dodnes licenčně vydávají svou hudbu. A aby bylo jasné, s kým se Kid Millions, Bobby Matador a spol. kamarádí z vrstevnické generace muzikantů, stačí si vyposlechnout split EP s tehdy mladičkými Liars nebo prohlédnout plakát jejich loňského Oneida festu, který najdete na jejich MySpace profilu. Zatímco pátá deska Each One Teach One dává stejný prostor dlouhým instrumentálkám, které připomenou německou školu Can a Amon Duul, i kratším kouskům, následující placka Secret Wars se prezentuje písničkovějším, rockovějším soundem á la Sonic Youth a je podle mnohých fanoušků nejlepší deskou souboru. Chroničtí hledači se na následující desce The Wedding snažili do svého soundu masivně začlenit smyčcový kvartet a o rok později na CD Happy New Year zase vypíchnuli dobře secvičené kapelní vícehlasy.

Oneida|foto: Press kit

V posledních třech letech se ale Oneidě zřejmě zachtělo větší volnosti, a tak do posluchačů vpálila nejdříve na třech dlouhometrážních úletech postavené album Preteen Weaponry a v letošních roce dokonce trojalbum Rated O, prý prostřední díl zamýšlené trilogie Thank Your Parents. Oneida prostě nezahálí a podle momentálního rozkročení od analogové elektroniky přes psychedelicky okouřený avantrock až ke specificky pojaté world music se můžeme od kmotrů brooklynského zázraku dočkat opravdu čehokoli. Co musíme ovšem na jejich počínání na závěr ocenit, je neutuchávající a povětšinou úspěšná snaha okořeňovat jejich indie-psychelic-avantgard-krautrock ingrediencemi, které dodají znovu a znovu aktuální lesk.

Oneida - Rated O|foto: Press kit