Patten(t) na imaginaci

Touha předestřít svou vizi budoucnosti prostřednictvím aluzí k minulosti je legitimním, navíc poměrně častým jevem – málokdy je ale výsledek takhle pestrý, utržený ze řetězu zvukové imaginace, a přitom emocionálně stimulující.

Struktury většiny tracků tu občas působí podobně náhodným dojmem jako výběr písmen do názvu desky, ovšem pocit dezorientovanosti je součástí kouzla desky GLAQJO XAACSSO. Nevítězí tu blahosklonná přeplácanost, nýbrž intuitivní řád – postupy devadesátkové IDM, hiphopu, shoegazu či techna se organicky spojují s ozvuky robotnického funku, současného hédonistického elektra i prvky konkrétní hudby. Vrstevnaté textury a beaty zde v manickém pohybu mutují do nezvyklých, leč okouzlujících forem.

Pattenova psychedelická nahrávka má potenciál propojit tanečně orientované klubové publikum a hledače hypnagogických dobrodružství v krajinách zvuku – je to hudba určená vyznavačům masivního euforického soundu i promyšlené abstrakce. Některé skladby zní jako kdyby si na piknik vyrazili Autechre a Hudson Mohawke, jindy zase poučený generál Patten zřetelně odkazuje k nadčasové tvorbě skotských klasiků Boards of Canada.

Pattenův oficiální debut na značce No Pain In Pop stojí – tak jako mnoho nadstylových nahrávek – na paradoxech: je utkán metodou řízeného chaosu, je zároveň komplexní i fragmentární, je to defektní hudba bez jediné chyby. Psychotropní, trochu vyšinutě bujarý naturel téhle nahrávky jistě není pro každého, ale neměl by se jej zaleknout nikdo, koho zajímá náruživé rozostřování hranic. Patten zkrátka ukutil hudební amarouny, které chutnají mnohem lépe, než se může na první pohled zdát.