Pictureplane: „Žijeme v post-fyzickém světě“

Pravidla světa estetiky se prostě řídí lidskými touhami, a to je jiná chemie než testosterony jasně binárně vyhraněný svět sportu. Je možné, že stírání hranic mezi pohlavími se postupně rozšíří i mimo přehlídková mola. Třeba Travis Egedy aka Pictureplane je přesvědčený, že osoby stojící nad oběma gendery jsou budoucností lidstva.

V jedné písni z nejnovějšího alba zpíváš: „We are all post physical“ – co tím post-fyzičnem myslíš?Je to součást širšího kontextu, kterým se zabývám na celé desce Thee Physical. To album je konceptuální, řeším na něm otázky lidského těla a fyzického vnímání. Porozumění světu skrz dotyk vlastních rukou. Hrál jsem si s významy slovního spojení post-fyzické a přemýšlel jsem o věcech, které lidské tělo přesahují. O tom, co se dnes kolem nás děje a co děláme, ale není to přímo spojené s kontaktem s naším tělem. Procházíme postupným vývojem, který směřuje mimo tělo. Vede k tomu, že se lidé stávají spíš duchovními bytostmi. Jako by skutečnější bylo tvé myšlenkové já, a ne tvoje tělesná osoba. Žijeme v podstatě v post-fyzické době – v tom smyslu, že komunikujeme převážně po internetu. Setkáváme se bez fyzického kontaktu a žijeme převážně v digitálním světě.

Dotýkáš se taky opakovaně tématu transgenderu, jak to s post-fyzickým světem souvisí?Myslím, že transgender osoby jsou dalším pokračováním lidského vývoje. Je to někdo, kdo ztělesňuje ženské i mužské principy. Alchymisté se odedávna pokoušeli najít dokonalou bytost, která by spojovala to nejlepší z obou pohlaví, jakéhosi božského hermafrodita. Tahle perfektní fúze obou pohlaví je pak úplně nová bytost, ne jen nějaká kombinace, ale úplně nová a v podstatě post-fyzická kategorie. Ve svém umění se zabývám překračováním těla i genderu, tím, jak se rozpíjí hranice mezi pohlavími. Je to součást lidské evoluce, transgender je podle mě cesta budoucnosti.

Pictureplane s fanoušky na Creepy Teepee 2012 |foto: Veronika Ruppert

Pro mě je jednou z velkých transgenderových ikon současnosti Andrej Pejic. Teď na pařížském fashion weeku předváděl mimo jiné krásný dvoupohlavní oblek od Jeana Paula Gaultiera…Je neuvěřitelný, jsem jeho velký fanoušek. Je skvělé, že vůbec existuje takový, jaký je: nádherné stvoření, které nemá vyhraněný gender. Myslím, že Andrej je úžasná ukázka toho, jakým směrem se evoluce ubírá.

Přestěhoval ses teď do New Yorku, což je, co se týče genderových experimentů, poměrně tolerantní město – s jakými reakcemi na tohle téma se nejčastěji setkáváš? Lidé, kteří chodí na moje koncerty, jsou velmi otevření a vidí svět podobně jako já. Ale většina světa je stále ještě úplně někde jinde. Bojí se změny a tak trochu i sami sebe. Žijeme stále v silně patriarchálním světě, maskulinita je považovaná za předpoklad úspěchu a vůdčí role. Muži se bojí ženskosti a lidé obecně se cítí znepokojení tím, když si někdo hraje se změnami pohlaví. Je to velmi ožehavé téma a právě proto je tak důležité. Lidi provokuje, což znamená, že se jich evidentně vnitřně silně dotýká. Jsou zvyklí hrát zažité genderové role a dělat věci, které se od nich v té souvislosti očekávají. Bojí se z těchhle kolejí vystoupit a být v tomto ohledu svobodní. A právě proto je velmi důležité o tomhle tématu mluvit a přemýšlet o něm.

Na jaká témata se chceš zaměřit na příští desce? Co tě aktuálně inspiruje?Transgender a post-fyzično jsou v mojí tvorbě obsažené dlouhodobě, ale teď při práci na novém albu přemýšlím hlavně o magii chaosu, o dekonstrukci řádu. Bude to deska o hledání svobody v rozkladu pravidel, o anarchii a o poetickém terorismu. Tenhle termín pochází od Hakima Beye, autora, kterého hluboce respektuju. Rozebírá poetický terorismus ve sbírce esejů, která vyšla knižně pod názvem The Temporary Autonomous Zone. Je to v podstatě o poetické destrukci světa a stvoření něčeho lepšího.

Pictureplane (Creepy Teepee 2010) |foto: Stanislav Soukup

Jak to teď vypadá s tvojí uměleckou tvorbou mimo hudbu? Výtvarné umění jsem teď nějakou dobu nechal u ledu a věnoval jsem se hlavně hudbě, ale teď se k němu chci vrátit. Jeden kamarád mi pomáhá připravit web, na kterém bych prezentoval svoji práci, spoustu obrazů, které zatím nikdo neviděl. Chci se k výtvarnému umění zase vrátit. Koneckonců jsem to vystudoval, mám za sebou pět let studia současného umění, takže chci zase začít malovat a kreslit.