Po dvou tisících letech římští radní rozhodli, že si Ovidius vyhnanství nezasloužil

Socha Ovidia v Rumunsku

Jak si asi pamatujete ze střední školy, slavný římský básník Publius Ovidius Naso, autor Metamorfóz a Umění milovat, se svou příliš odvážnou erotickou poezií a celkovým nedostatkem úcty znelíbil římskému císaři Augustovi a zbytek života strávil ve vyhnanství v Tomidě (dnes rumunská Constanța) na pobřeží Černého moře, kde skládal depresivní básně o stesku po domově.

Minulý týden však došlo k něčemu nečekanému – římské zastupitelstvo se rozhodlo císařovu chybu napravit a ve čtvrtek schválilo návrh, který má vést k „odčinění velkého příkoří“. Rozhodnutí vzešlo z iniciativy populistického Hnutí pěti hvězd, které má na římské radnici většinu. S odvoláním na list La Repubblica o tom píše britský deník Guardian. Podle místostarosty Luky Bergama má usnesení symbolický význam. „Jde tu o nezbytné právo umělce svobodně tvořit ve společnostech, v nichž je po celém světě svoboda uměleckého vyjádření stále více omezována,“ řekl Bergamo zastupitelům. Město Sulmona (latinsky Sulmo), kde se básník narodil, ho formálně zprostilo veškerých obvinění. Podobně Florencie v roce 2008 odpustila autorovi Božské komedie Dantovi, kterého v roce 1302 z města vyhostili pod trestem smrti. Ovidiovy básně a dopisy napsané v exilu, které vyšly jako Žalozpěvy a Listy z Pontu, označují literární vědci za „klinickou studii“ utrpení působeného vyhnanstvím. Podle odborníků tyto texty „dokládají oslabující účinky exilu na morálku, talent a pravděpodobně také psychologický stav člověka“.

Spustit audio
  • Rušný městský život nachází svůj protijed v přírodních bazénech a koupalištích

    15. listopad 2019
    bazén

    Obyvatelé velkých měst po celém světě opouštějí kryté, zářivě osvětlené, vyhřívané a chemicky precizně vyčištěné bazény a svoje ranní tempa raději absolvují v přírodních bazénech a koupalištích, kde chladnou vodu čistí štěrk, písek nebo rostliny.

    Například v září byl v kanadském Edmontonu v prostoru bývalých lázní otevřen bazén, kde vodu čistí rozsáhlým filtračním štěrkovým systémem, metropole Minneapolis i Göteborg mají svoje městské přírodní bazény už od roku 2015, v britském Bathu se roce 2021 znovuotevřou dvě stě let staré gruzínské lázně Cleveland Pools, jejichž bazény napájí řeka Avon. Lázně by zároveň měly mít vůbec první vyhřívané nechemicky ošetřované bazény. „Je to věc kultury, lidé víc vyhledávají produkty a řešení, která jsou přirozená a blízká přírodě,“ řekl deníku Guardian Tim Evans, který bazény s přírodním čištěním vyvíjí. Jeho firma teď hledá nejlepší technické řešení pro vyhřívaný veřejný bazén uprostřed řeky Temže, který by měl být v Londýně, a podobný projekt chystá i New York na řece East River. Z hlediska zdraví lidí nicméně chlor, kterým se veřejné bazény i pitná voda celá století čistí, stále vítězí. Studie vědců z Barcelony z roku 2013 uvádí, že ve třech ze čtyř přírodních bazénů v Katalánsku byly překročeny povolené limity pro bakterie E. coli a fekálie. Další nevýhodou je kapacita přírodních bazénů ve městech, není je totiž možné využívat tak intenzivně jako ty chemicky ošetřované.

  • Českou cenu za architekturu dostala školka jako ze sna

    15. listopad 2019
    Mateřská škola Nová Ruda (Petr Stolín Architekt s.r.o.)

    Hlavními vítězi soutěže Česká cena za architekturu 2019 se stali Petr Stolín a Alena Mičeková. Podle jejich návrhu vznikla v Nové Rudě na okraji Liberce školka, která díky vrstvení průsvitných fasád vypadá jako ze sna.

    Neobvyklou stavbu zakrytou závojem ze sklolaminátu porota ocenila kvůli „jednoduchosti a komplexnímu prostorovému zážitku“, budova je podle ní „překvapivá, záhadná a zároveň současná“. Ve finále čtvrtého ročníku přehlídky České komory architektů kromě vítězné školky soutěžilo dalších pět návrhů z celkem 186 děl dokončených v posledních pěti letech. Ocenění za výjimečný počin dostalo Centrum současného umění DOX v Praze za přínos pro architekturu a výtvarné umění. Porota taky ocenila rekonstrukci hospody v Máslovicích. Všechna oceněná díla Česká komora architektů vystaví od 12. do 22. prosince v Centru architektury a městského plánování v Praze.

  • Nizozemská loď zachytává plastový odpad v řekách, nasbírá až sto tun plastu denně

    15. listopad 2019
    Interceptor na řece Klang v Kuala Lumpuru

    Nizozemský startup The Ocean Cleanup přišel s technickou vychytávkou zvanou Interceptor. Jde o kontejnerovou loď, která se nesoustředí na hladiny moří, ale zachytává plastový odpad na řekách ústících do moří.

    Jak píše web Dezeen, který se zaměřuje na architekturu a design, právě řeky ve velkém množství odpad do moře přivádějí. „Abychom skutečně zbavili oceány plastů, musíme se nejen zbavit znečištění na jejich hladině, ale musíme zabránit tomu, aby do oceánů přibývaly další plasty,“ řekl serveru zakladatel iniciativy Boyan Slat. Jeho kolegové z Ocean Cleanup prý potvrdili teorii, že za přímým znečištěním oceánů stojí jen několik málo řek, které z pevniny odnáší odpad do moře. Podle jejich výpočtů je pouhé jedno procento řek odpovědné za 80 % znečištění moří. Jedna tisícovka řek přináší do oceánů ročně až 2,7 milionu tun plastových odpadů, zbylých 30 000 řek dodává jen něco kolem 300 000 tun. Odborníci z Ocean Cleanup vytvořili interaktivní mapu, ze které mimo jiné vyplývá, že největší řeky-znečišťovatele najdeme v Asii, na severu a západě Afriky a v zemích střední Ameriky. Interceptor je zajímavý tím, že na rozdíl od norných stěn v oceánech nespoléhá na nevypočitatelné mořské proudy, ale těží z jednosměrného proudění řek. Funguje na solární pohon a na průměrně líně tekoucí řece dokáže zachytit 50 až 100 tun odpadu za den. Jen pro porovnání, nejlepší výsledek oceánské bariéry zatím je dva tisíce kilogramů odpadů sesbíraných za 2 měsíce.

  • Částice ze znečištěného ovzduší mohou napadat a ovlivnit mozek, zjistila vůbec poprvé studie

    15. listopad 2019
    Podle nové studie je souvztažnost mezi ultrajemnými nanočásticemi v ovzduší a rakovinou mozku překvapivě stabilní

    Ultrajemné částice rozptýlené v ovzduší, které vznikají třeba při spalování paliv v dopravě, vytápění nebo průmyslové výrobě, mohou mít vliv na fungování lidského mozku. Už dřívější studie ukázaly, že se do něj tyto malé částice mohou dostat a že mohou přenášet karcinogenní chemikálie. Nejnovější výzkum z kanadského prostředí teď našel souvislost mezi znečištěním v místě, kde se člověk pohybuje, a vyšším rizikem, že člověk rakovinou mozku onemocní.

    Studie zveřejněná v časopise Epidemiology analyzovala zdravotnickou dokumentaci a hodnoty znečištění, kterým bylo vystaveno 1,9 milionu Kanaďanů v Montrealu a Torontu mezi lety 1991 a 2016. Zároveň brali autoři studie v potaz faktory jako příjem, kouření, obezitu nebo to, zda se lidé stěhovali. Výzkumníci zjistili, že u člověka, který žije v prostředí, kde je roční nárůst znečištění v hodnotě 10 000 nanočástic na centimetr krychlový (což je rozdíl mezi klidnější a rušnější městskou ulicí), se riziko rakoviny mozku zvyšuje o 10 %. V Kanadě se v letech, která výzkum zkoumal, pohybovala v hodnotách mezi 6 000 a 97 000 nanočásticemi na centimetr krychlový.

    „Myslím, že to (Montreal a Toronto, pozn. redakce) jsou typická větší města. Nepředpokládám, že by nanočástice byly někde jinde méně škodlivé. Takže když znásobíte malá rizika mnoha lidmi, najednou to může být mnoho případů. Tím spíš, když víme, že tento typ nádoru je často smrtelný,“ říká Scott Weichenthal z kanadské McGillovy University, který studii vedl. Dodal, že souvztažnost mezi nanočásticemi a rakovinou mozku byla podle něj překvapivě stabilní. Zároveň ale podotýká, že jde o první studii tohoto typu a je potřeba, aby ji zopakovali i další vědci. Dřívější výzkumy věnující se podobnému tématu však již něco podobného naznačovaly.

    Profesorka Barbara Maher z anglické Lancaster University serveru Guardian řekla, že u nanočástic bohatých na železo, které vznikají právě v dopravě, existuje větší pravděpodobnost, že jsou karcinogenní, a mohly by tím pádem způsobovat rakovinu mozku. Dodala, že tyto nanočástice nejsou regulované a jejich přítomnost ve vzduchu je sledována jen zřídka.

  • Nové pokračování Mad Maxe potvrzeno! Mluví se rovnou o dalších dvou dílech

    14. listopad 2019
    Režisér George Miller na premiéře filmu Fury Road

    V rozhovoru pro IndieWire mluví autor celé série, čtyřiasedmdesátiletý George Miller převážně o tom, jak náročné pro něj bylo sehnat finance a natočit nejen prvního Mad Maxe, ale taky poslední díl Fury Road (Zuřivá cesta). Ke konci rozhovoru se pak rozpovídal o svých aktuálních pracovních závazcích a posléze potvrdil, že v tuhle chvíli pracuje na dalších dvou dílech série Mad Max.

    „Pracuji na dvou příbězích, v obou je Mad Max. Chci taky pořádně odvyprávět příběh Furiosy. Teď pořád řešíme, jak se domluvit s Warnery, ale připadá mi víc než jasné, že se oba filmy natočí,“ řekl Miller. V tuhle chvíli tedy ještě konkrétní datum natáčení potvrzené není. Miller ale v rozhovoru působí odhodlaně na obou filmech dál pracovat, i kdyby to mělo znamenat dalších deset let čekání, jako tomu bylo u posledního dílu Fury Road. Zmínil se taky o tom, jaké postavy by se do budoucna mohly dočkat vlastních sólo filmů.



    „Dokázal bych odvyprávět příběh úplně všech našich filmových postav. Mohl bych dokonce zfilmovat příběh kytaristy z posledního dílu. Popsat divákům, odkud se jeho kytara vzala. Kdo ji vyrobil. A kde. A jak on, slepý hudebník, který dokáže mluvit jen skrz svůj nástroj, přežil celou apokalypsu. A co zapříčinilo, že se přidal k Immortanově armádě. V hlavě mám ještě spoustu dalších zatím neodvyprávěných dějů. Všechno musí mít svou backstory,“ popisuje plány Miller.

    Otázkou je, jestli se mu peníze na financování filmu opravdu podaří sehnat. Poslední díl Mad Maxe sice v kinech nepropadl, ale celé jeho natáčení bylo náročné a problematické a nedá se říct, že by to byl zrovna megahit. U Warner Brothers se teď snaží soustředit jen na projekty, u kterých je jejich výdělečnost zaručená. Pokud Miller nepřijde s nějakým nápadem, který by Warnery přesvědčil o tom, že na film dorazí celé davy, může se příprava dalšího dílu ještě o dost protáhnout.

  • Míra sebevražd se u leseb i gayů v Dánsku a Švédsku po legalizaci manželství výrazně snížila

    14. listopad 2019
    Homosexuálové, gay, lgbt, muži, svatba

    Počet sebevražd u homosexuálů, kteří se rozhodli uzavřít stejnopohlavní manželství, klesl v Dánsku a Švédsku o 46 % oproti období, kdy sňatky ještě nebyly legální. Uvádí to nová studie, která porovnávala data za období 1989 až 2002 s těmi z let 2003 až 2016. V případě heterosexuálních párů se jednalo o 28% snížení.

    Ve Švédsku je stejnopohlavní manželství legální od května 2009, v Dánsku pak od poloviny června 2012. Na studii zveřejněné v odborném časopise Journal of Epidemiology and Community Health se podíleli badatelé z dánského Institutu prevence sebevražd a Stockholmské univerzity. Zjistili, že míra sebevražd je stále vyšší u lidí z LGBT+ komunity, tedy i u těch, kteří vstoupili do stejnopohlavního manželství, než u heterosexuálů. Čísla ale zároveň podle vědců ukazují, že se počet sebevražd u homosexuálů v posledních letech snižuje. „Být vdaná nebo ženatý je ochrana proti myšlenkám na sebevraždu. Legalizace stejnopohlavního manželství a další podpůrná legislativní opatření mohou skutečně pomoct odstraňovat stigma týkající se sexuálních menšin,“ cituje server The Local Annette Erlangsen, která studii vedla.

    „Je samozřejmě pozitivní, že je míra sebevražd v porovnání s koncem minulého století téměř poloviční. Stále ale zůstává na znepokojivé úrovni. Tím spíš, pokud si uvědomíme, že může být ještě vyšší u lidí, kteří nejsou sezdaní,“ říká Erlangsen. V závěru studie autoři dodávají, že pro to, aby se popsalo obecné ohrožení sexuálních menšin sebevraždami a případná ochrana, je potřeba provést další výzkumy.

  • Za pořizování a distribuci fotek zpod sukní i dva roky vězení – německá vláda schválila návrh zákona

    14. listopad 2019
    „Fotit ženu pod její sukní je ponižující a neospravedlnitelné zneužívání jejího osobního prostoru,“ řekla německá ministryně spravedlnosti Christine Lambrecht

    Německá vláda podpořila návrh zákona, který bere pořizování snímků zpod sukní jako trestný čin. Za takové fotografie i za jejich šíření by nově mohly hrozit až dva roky vězení. Návrh teď posoudí parlament.

    V Německu je v současnosti takzvaný upskirting vnímaný jako přestupek a za trestné je chování považované v případě, kdy ho doprovází ještě fyzický kontakt nebo slovní urážky. Nově by, jak píše Deutsche Welle, ale hrozilo vězení za jakékoliv snímky pořízené tímto způsobem bez dovolení, například na eskalátorech nebo schodišti. Podobné zákony už začaly platit letos ve Francii a také Velké Británii. „Fotit ženu pod její sukní je ponižující a neospravedlnitelné zneužívání jejího osobního prostoru,“ řekla německá ministryně spravedlnosti Christine Lambrecht.

    Snaha zpřísnit postih za upskirting začala s iniciativou dvojice žen z německého Ludwigsburgu. Ida Marie Sassenberg a Hanna Seidel spustily v dubnu online petici, pod kterou se podepsalo přes 90 tisíc lidí. Jak píše server The Local, návrh zákona obsahuje i pasáž zaměřenou i proti dalšímu fenoménu – takzvanému rubberneckingu. To jsou případy, kdy lidé pořizují a následně sdílí, hlavně na sociálních sítích, snímky z nehod – především těch dopravních. Až dva roky vězení by nově hrozily za fotografie, které zobrazují zemřelé zvláště urážlivým způsobem. „Musíme ušetřit příbuzné dalšího trápení, které jim může způsobit šíření fotografií jejich zahynulých rodičů nebo dětí,“ dodala šéfka resortu spravedlnosti.

  • Francouzským pekařstvím na venkově zvoní umíráček

    14. listopad 2019
    bagety – pekárna

    V zemi baget klesá každý rok počet tradičních pekařství na venkově zhruba o 4 %. Jde o jeden ze symptomů umírajícího společenského života v menších francouzských městech a vesnicích. Deník The New York Times přinesl na toto téma reportáž z normandského departmentu Manche.

    Od začátku desetiletí zmizelo v Manche na padesát pekařství, příští rok se očekává úbytek hned dvacítky podniků. Je to důsledek obecnějšího trendu změny chování mladších lidí, kteří pečivo tolik nejedí a kupují si ho často v nákupních střediscích. Provozovat pekařství na francouzském venkově se i proto nevyplácí a obchůdky s pečivem na některých místech nahrazují k nelibosti místních prodejní automaty. Popisovaný trend tak trochu připomíná Česku dobře známé nahrazování obecních obchodů s potravinami pojízdnými prodejnami. Paradoxem přitom je, že počet pekařství na území Francie celkově roste. Je to ale dáno poptávkou ve velkých městech, kde narazit na pekařství netrvá v průměru déle než 5 minut, zatímco na venkově je to dvakrát tolik.

     

  • Hodiny „kontrolované úzkosti“. Právnická škola v Británii chce pomoci studentům zvládat stres

    13. listopad 2019
    Stres je pro naše tělo nebezpečný

    Britská právnická vysoká škola BPP University Law School zavede hodiny „kontrolované úzkosti“. Chce tím připravit studenty na pracovní život. Soukromá škola s pobočkami v Londýně, Bristolu, Cambridgi či Manchesteru se chlubí tím, že učí studenty, jak se připravit na kariéru.

    Podle webu britského deníku The Daily Telegraph škola tvrdí, že lidé, kteří na ní vystudují, „nejsou vybaveni pouze akademickou teorií, ale také kontextem, schopnostmi a chováním, které potřebujete, abyste uspěli“. Jedna z manažerek univerzity Jo-Anne Pugh říká, že nové kurzy jsou součástí úsilí, které má podpořit dobrou náladu studentů a rovněž psychologické služby poskytované univerzitou. Krok navazuje na nedávno zveřejněný průzkum advokátní komory, jenž ukázal, že stres a psychické problémy jsou mezi mladými právníky na vzestupu. Téměř polovina uvedla, že je trápilo špatné psychické zdraví, což je o více než deset procent více než v předchozím období. Devadesát tři procent respondentů se cítí vystresovaně, téměř čtvrtina z nich dokonce velmi, až extrémně vystresovaně. „Není to tak dlouho, co se o psychickém zdraví na právnických školách příliš nemluvilo. Vývoj jde však dopředu a všechny právnické školy se musí přizpůsobit,“ myslí si Pugh.