Podle developerů má Praha růst do výšky. Stavět se bude

Tématu se věnuje britská BBC. 44letá Viktoria Gordon se v práci specializuje na vyklízení zanesených bytů, ale taky na další extrémní projekty. Od té doby, co začala svojí práci dokumentovat a dávat na internet ji fascinuje, kolik lidí to zajímá. „Rádi nahlížíme do života jiných lidí, zejména když jde o šokující srovnání před a po,“ dodává. Za jejím úspěchem na sociálních sítích podle ní je to, že jsou lidé zvědaví, někdy až příliš.

Podle doktora Wasima Ahmeda z univerzity v Hullu to souvisí s tím, že lidé touží po pocitu kontroly a sounáležitosti a jsou poháněni zvědavostí. „V krátkém videu vidíte něco, co vyvolává napětí, je tam velký nepořádek. Následuje práce a na konci se vše vyřeší. A to může být docela uklidňující,“ říká Ahmed.

To vše navíc, sestříhané, trvá třeba jen minutu. Sociální sítě navíc podle Ahmeda aktivně podporují tento typ obsahu před jiným. „Algoritmy se učí z toho, jak dlouho uživatelé u videí zůstávají,“ vysvětluje. „Vše, co algoritmus ví, je to, že daná osoba video nepřeskočila a dokoukala.“

Pro většinu tvůrců takového obsahu je ale tvorba videí o uklízení až vedlejší. Hlavní je podle nich pomáhat konkrétním lidem a šířit povědomí o tom, že nadbytečné shromažďování věcí může být příznakem psychických problémů.

Lidé trpící hromaděním věcí navíc často uvádějí, že se bojí vyhledat pomoc, protože se obávají vystěhování a cítí se uvězněni ve svých nebezpečných domovech, píše web The Guardian. Světová zdravotnická organizace v roce 2018 oficiálně zařadila nadbytečné hromadění věcí mezi duševní poruchy. 

Píše o tom deník Wall Street Journal. Ten popisuje, že v domovech důchodců a mezi komunitami seniorů roste napětí. Zatímco některým lidem užívání marihuany ze zdravotních důvodů pomáhá, jiní viní kuřáky z toho, že je nedobrovolně „nutí“ dýchat kouř. Stávají se z nich tak „pasivní kuřáci“ a to podle nich způsobuje bolesti hlavy, deprese nebo třeba dýchací potíže.

Řada seniorů si také stěžuje na tlak okolí. Pokud začnou protestovat, že jim marihuana a její kouř vadí, okolí je stigmatizuje jako podivíny nebo práskače. Každý desátý senior podle nedávného průzkumu v New Yorku dokonce uvedl, že konopí užívá „jen aby zapadl“ mezi ostatní důchodce.

Jenže oblak dýmu neškodí jen důchodcům, často ho nedobrovolně musí dýchat také zaměstnanci domů pro seniory nebo lékaři či lékárníci. Jeden ze zaměstanců lékárny Delray Beach na Floridě na Instagramu popsal, že musel dokonce po seniorech vyvonět celou lékárnu a ze zápachu se mu udělalo špatně. Sama lékařská obec má na bezpečnost užívání konopí u starších lidí rozporuplné názory. Zatímco někteří poukazují na přínosy při chronické bolesti, jiné studie vykazují výrazný nárůst počtu návštěv pohotovosti, které souvisejí s užíváním konopí u seniorů.

K nárůstu uživatelů marihuany u starších Američanů výrazně přispělo přijetí zákonů legalizujících užívání v mnoha státech USA a její rozšířený prodej. Zároveň se podle webu Axios mění pohled americké společnosti, která stále více přijímá marihuanu jako prostředek úlevy od chronické bolesti, stresu a dalších potíží.

Se zjištěními přichází britská veřejnoprávní BBC. Podle Kerema Soylemeze, odborného asistenta psychologie na Regent’s University London, je za tím mediální zkreslení toho, jak má vypadat lidské tělo. A právě naturismus, nejčastěji praktikovaný právě na takzvaných nudaplážích, je na to řešením. „Nejlépe se to dá vyřešit tím, že budete v bezprostředním kontaktu se skutečnými těly skutečných lidí“. Soylemez pro BBC dodal, že nejde o to, aby vás přijímali ostatní. Podle něj je nejdůležitější se naučit přijímat sám sebe.

Výzkumy přitom naznačují, že sebevnímání vlastního lidského těla zhoršují třeba taky sociální sítě. A píše o tom třeba taky web Local France. Utvářejí totiž představy o tom, co je považováno za atraktivní nebo žádoucí. To má na uživatele škodlivý vliv. Pro mnohé je totiž taková „idealizovaná“ figura často předzvěstí poruch příjmu potravy. Nedosažení idealizované postavy potom v lidech vyvolává taky úzkosti a stud.

Vše ještě zhoršují moderní technologie. Ať už jde o AI boty nebo kosmetické filtry, všechny výdobytky moderní doby podporují vzájemné porovnávání až tělesnou dysmorfii.

A přestože mnoho naturistů a nudistů neustále mluví o přínosech, nesexualizovaná nahota je v médiích často démonizována, dodává Soylemez. Podle něj je takové chování ve společnosti vnímané jako kontroverzní. Stigma vychází z velké části z předpokladu sexuální deviace a často pramení z kulturních, náboženských a morálních hodnot, píše BBC.

Jedním z nejvýznamnějších textařů je švédský hudební producent Max Martin, informuje web European Correspondent. Rekordman v počtu hitů jich má na svém kontě celkem osmadvacet. Víc jich napsal jen britský zpěvák Paul McCartney. Mezi Martinovu tvorbu patří pop hity, které si pobrukujeme všichni – třeba We are Never Ever Getting Back Together od Taylor Swift nebo I Kissed a Girl v podání Katy Perry.

Švédsko má mimo jiné čtyřikrát více textařů než Spojené království, uvádí švédský úřad pro výběr autorských poplatků Stim. Za úspěchem ale stojí víc než jeden textař. Ve švédských školách je hudba pevně zakotvena v učebních plánech. Žáci absolvují hudební výchovu až do 9. ročníku. Téměř v každé tamní obci navíc fungují takzvané „kulturskola“ – umělecké školy, které nabízejí dobrovolnou mimoškolní hudební výchovu. V roce 2023 do nich ročně docházelo téměř každé deváté dítě.

Švédská vláda navíc středoškolákům například přispívá na mimoškolní aktivity. Studentské spolky pak často dostávají dotace na zkušebny nebo na hudební nástroje, stačí si s kamarády založit kapelu. V kombinaci se znalostí angličtiny se tak Švédsko stalo kolébkou hitů, které si můžou zpívat i lidé mimo anglicky mluvící země, vysvětluje americký server The Atlantic.

Sociální sítí X, vlastněné americkým miliardářem Elonem Muskem, kolují realistické nekonsenzuální snímky celebrit i dalších uživatelů v provokativních pózách. Podle serveru 404media se jedná o formu obtěžování, která může způsobit i psychickou újmu na zdraví.

Na síti jsou například zveřejňovány fotky slavných hereček v šatech upravených tak, aby byly odvážnější nebo aby v nich ženy měly větší křivky. Dalším typem jsou třeba selfies po tréninku v posilovně – i takové snímky přitom podle serveru můžou být zcela generovány AI. O konkrétní případ takzvaných subtlefakes se podělila americká herečka Xochitl Gomez. Na svém instagramu zveřejnila původní snímek, který byl následně digitálními anonymy za účelem zisku předělán pomocí AI do lascivnější podoby.

Právě zisk, který na síti X získávají účty takzvaným engagementem, tedy množstvím uživatelů reagujících na příspěvky, je podle serveru 404media jednou z hlavních motivací upravování cizích fotografií.

V rámci boje s kybernetickou kriminalitou prohledala kanceláře sítě X letos v únoru francouzská prokuratura, uvedl web iROZHLAS.cz. Vyšetřování se podle úřadu mimo jiné zabývá podezřením z šíření dětské pornografie, generování sexualizovaných fotografií osob bez jejich souhlasu či popírání zločinů proti lidskosti. V Česku je takové chování trestné – konkrétně může jít o trestný čin poškození cizích práv, nebo dokonce zneužití identity k výrobě pornografie.

Vzestup pravicového populismu v Evropě byl v posledních dvaceti letech převážně mužskou záležitostí. Změny v těchto politických stranách bývaly často popisovány jako svět „rozzlobených bílých mužů volících rozzlobené bílé muže“. S jejich rostoucí popularitou však začaly tyto pravicové či krajně pravicové strany přitahovat také „rozzlobené bílé ženy“.

Sociální sítě Instagram a TikTok v poslední době zaplavují videa žen s popisky jako „daily reminder, že když vám někdo řekne, že jste fašistka, tak to není nadávka, ale kompliment“. Uživatelky v nich glorifikují například deportace, objevují se ale i příspěvky s hesly jako „Anglie pro Angličany“. Jedna z britských krajně pravicových influencerek pro SkyNews popsala, že „normou by podle ní měl být etnonacionalismus“, tedy forma nacionalismu, v rámci níž je národ spojován s etnickým původem. Příslušnost k národu je podle tohoto směru dána předky a tradicí, nikoliv občanstvím.

Reportér a datový analytik SkyNews Tom Cheshire upozorňuje, že tento trend není jen ve Velké Británii, ale šíří se napříč celou Evropou. Cheshire posledních několik měsíců mluvil s lídryněmi antiimigračního hnutí v Německu. Podle Reinhildy Bossdorfové, zakladatelky ženského hnutí Lukreta, jsou příspěvky s často rasistickým podtextem „záležitostí popkutury a je to jen hloupý internetový vtip“.

Podle deníku The Guardian však političky, jako je Marine Le Pen, jedna z hlavních představitelek francouzské krajní pravice, hrají dvojí hru. Odmítají pojem „feminismus“, který vnímají jako nástroj levice. Vyhýbají se otázkám rovnosti, například genderovým kvótám v politice. Přesto pojem „práva žen“ používají, ovykle ale v kontextu kritiky migrace. „Právo na to nosit šortky nebo minisukni musí být u každé ženy za každou cenu chráněno“ tvrdí Le Pen.

K nejvýraznějším tvářím evropské krajní pravice patří také Alice Weidel stojící v čele německé AfD, a to přesto, že má strana v německém Spolkovém sněmu vůbec nejnižší podíl žen (12 procent). Sama Weidel se netají tím, že by uzavřela hranice a zavedla rozsáhlé repatriace – tedy návrat přistěhovalců do zemí jejich původu. Na jejích mítincích fanoušci v minulosti skandovali „Alice für Deutschland“, mírně pozměněnou verzi zakázaného nacistického hesla Alles für Deutschland (Vše pro Německo).

Poté, co se jí podařilo dosáhnout podobných volebních úspěchů jako jiným ženám z evropské krajní pravice, zejména Marine Le Pen ve Francii a Giorgii Meloni v Itálii, stojí Weidel před výzvou vést stranu v opozici k jejímu konečnému cíli - vítězství v příštích volbách v roce 2029.

Podobný typ tradičního krajně pravicového obsahu na sociálních sítích se začal šířit i v Česku. Uzavřeným telegramovým kanálem krajně pravicové influencerky Nikol Valdské se zabýval server PageNotFound.

Baby Shark Dance je nyní nejsledovanějším videem v historii YouTube. Nasbíralo více než 17,2 miliardy zhlédnutí a po dobu 69 měsíců v řadě si drželo pozici globální jedničky na platformě.

Geonroung Park v rozhovoru pro Guardian vzpomíná na den před deseti lety, kdy byl v sedmi letech natočen, jak do rytmu dětské písničky o rodině žraloků pohybuje rukama. „Pamatuji si, jak jsem si užíval tanec a hraní na místě, které se zdálo být obrovské,“ říká.

Přestože se stal jednou z nejznámějších dětských tváří na internetu, vyrůstání jako „dítě žraloka“ bylo podle Parka většinou obyčejné. Kamarádi ve škole o videu věděli a mysleli si, že je „cool“, jinak se k němu ale chovali stejně jako ke všem ostatním.

Nový singl „WAVE“ představuje Parka jako mladého K-popového umělce, nikoli jako dítě, které diváci znali z videa, kde tančil po boku postaviček Baby Shark z Pinkfongu ve světle modrých plavkách. Projekt se snaží zachovat optimistickou osobnost a energii spojenou s jeho dětským vystupováním, zároveň ale přidává zralejší zvuk a prezentaci ve stylu K-popového idola, píše server ABC.

„WAVE“ začíná známou melodií Baby Shark a následně přechází do elektropopového zvuku. Podle Parka tato struktura odráží jeho vlastní cestu. Na novém projektu hostuje také Joohoney z Monsta X, jehož členové předváděli choreografii Baby Shark v době, kdy byla píseň na vrcholu popularity.

Parkův debut přichází zároveň v době, kdy jihokorejská společnost pro dětskou zábavu Pinkfong Company zkoumá, co může následovat po obrovském úspěchu jejich projektu Baby Shark.

Podle nové studie publikovné v časopise The Lancet Public Health je snížení znečištění ovzduší dopravou spojeno s rychlejším růstem plic u dětí.

Aby se snížily dopady smogu na zdraví, mnoho měst zavedlo tzv. zóny s ultranízkými emisemi (ULEZ). Tyto programy omezují nebo zpoplatňují řidiče vozidel znečišťujících ovzduší. Cílem je podpořit čistší dopravu, píše Euronews.

Zavedení ULEZ poskytlo podmínky pro „přirozený experiment“.  Vědci z Queen Mary University v Londýně sledovali více než 3 400 dětí ve věku šest až devět let ze základních škol v centru  Londýna (původní oblast implementace ULEZ) a Lutonu (srovnávací místo bez zóny čistého ovzduší). Ze studie byly vyloučeny děti s příznaky plicních onemocnění, poruchou plic či fyzickým postižením. Plicní funkce byly měřeny každoročně na začátku studie (před implementací ULEZ) a během následujících čtyř let.

Výzkum došel k závěru, že před zavedením ULEZ měly děti v Londýně pomalejší růst plic. To se ale během pěti let začalo měnit. Děti, jejichž plíce se plně nevyvinou, jsou v pozdějším životě vystaveny většímu riziku astmatu a dalších zdravotních problémů. V centru Londýna se podíl dětí s poruchou funkce plic snížil ze 14 procent na 9 procent s poklesem úrovně znečištění.

V článku, který vyšel na serveru BBC, najdeme příběh zákazníka, který zaplatil za nápoj 17 dolarů (přibližně 350 českých korun), následně zjistil, že mu byl účtován ještě desetiprocentní servisní poplatek a platební systém po něm přesto požadoval ještě také spropitné.

Podobnou zkušenost měl zákazník i v kavárně Artly Coffee v New Yorku, kde ho o spropitné požádal robotický barista. Na mezinárodním letišti Newark Liberty zase samoobslužný pokladní automat nabídl možnost přidat spropitné při nákupu lahve vody v neobsazeném kiosku. V restauraci Top Burmese v Portlandu v Oregonu sice objednávku přijal člověk, večeři ale následně přinesl robotický číšník.

Zatímco u lidského obsluhujícího je podle zákazníků smysl dávání peněz navíc k útratě jasnější, u robotů není vždy zřejmý. Neví se také, kdo vlastně peníze získá. „Máme dobré důvody se domnívat, že někteří bezskrupulózní zaměstnavatelé si berou dýška od robotů pro sebe,“ uvedla Holona Ochsová, docentka politologie na Lehigh University v USA a spoluautorka knihy Spropitné.

Pravidla týkající se spropitného se přitom s rozšířením digitálních platebních systémů v USA mění. „Právní norma pro to, kdo vlastní robotické tuzéry, nebyla stanovena,“ upozorňuje Ochsová.

Podle průzkumu Bankrate z června 2023, kterého se zúčastnilo téměř 2 500 Američanů, 32 procent respondentů uvedlo, že je obtěžují předem nastavené částky spropitného v platebních systémech s dotykovou obrazovkou. Celkem 59 procent dotázaných zároveň uvedlo, že má na současnou kulturu dýška alespoň jeden negativní názor.

Ochota Američanů podle portálu Inc. dávat dýška navíc v posledních letech klesá. Podíl lidí, kteří uvádějí, že vždy dávají spropitné, se od roku 2021 snížil téměř ve všech sledovaných oblastech. U rozvozu jídla například klesl z 59 na 51 procent.