Pop-upy dřív byly v módě, dnes jsou všudypřítomnou součástí měst

V San Francisku funguje pop-up v místě svozu odpadu. Kus městské skládky dostal nový retro vzhled, večer je osvícený svíčkami a uprostřed stává stůl s hostinou z prošlých potravin. Čas od času kolem večeřejících projede sanitační vozidlo sbírající po městě odpad. Salvage Supperclub se snaží zaujmout co nejvíce lidí, kterým vadí plýtvání a zároveň se rádi společně najedí v hezkém prostředí vzniklém tam, kde normálně končí kila zeleniny nebo ovoce „nevyhovujících“ tvarů.

Katedrála z lepenky

V Aucklandu vzniklo na veřejném schodišti Parasite Cinema. Skupinka architektů tu promítá filmy, aby podpořila sociální interakci na místech, kde se obvykle mlčí – na schodech, zastávkách nebo v prádelnách. V Cricklewoodu, v severozápadním Londýně, kde neexistuje radnice, knihovna ani žádné pořádné veřejné prostranství, se dokonce objevilo pop-up náměstí – aby rozproudilo debatu o potřebě kusu společného prostoru. Podobné nápady jsou známé z míst, které postihla katastrofa, například v Christchurch na Novém Zélandě chodili lidé po zemětřesení v roce 2011 do pop-up katedrály z lepenky. V londýnském Lewishamu letos vznikla celá pop-up vesnice – jako náhražka zatím neexistujícího sociálního bydlení.

První pop-up vzniknul pravděpodobně v roce 2004 v nepoužívané budově v Berlíně, kde místní módní značka zřídila dočasný obchod, pop-upy v různých formách byly však ve městech nejspíš přítomné vždycky. Jednoznačnou kvalitu přinášejí do městských krajin i přes vzájemně konfliktní filozofie, které ztělesňují. Často pomáhají odemknout dlouho opomíjené městské kouty. Jak píše The Guardian, dělají to pro kulturu, komunitu i konzumerismus.

Britský The Guardian píše o pop-upech už léta, hlavní město Británie je totiž jedním z míst, kde jsou přítomné téměř ve všech čtvrtích vnitřních zón. Už v roce 2010 deník psal: „Dočasné obchody a restaurace byly kdysi uměleckým způsobem, jak využít prázdná místa ve městě a nabourat všudypřítomnou komerční logiku. Teď to vypadá, že se stávají součástí strategií korporátního marketingu.“ Králem pop-upů je dnes Kanye West, který v nečekaně se zjevujících obchodech prodává svůj merchendising. V New Yorku a třech dalších amerických městech se nedávno bez ohlášení otevřela dočasná výdejní místa, kde se zadarmo rozdávala verze alba Blonde Franka Oceana. Lidé zvyklí na pop-upovou kulturu rychle vytvořili fronty vedoucí od obchodů až k sousedním blokům. I ke Kanyeho jednadvaceti pop-upům otevřeným na tři dny se ve frontě stálo hodiny.

Motel Amazon

Pop-upů je v některých městech skoro tolik jako hudebních klubů, těžko čekat, že by všem zůstal dřívější subverzivní potenciál. V USA i leckde jinde jsou však zvyklí i na jiné dočasné podniky než ty, ve kterých se dají koupit Kanyeho tenisky. Na mnoha místech ve Státech vznikají dočasná stanová městečka pro lidi bez domova nebo se pro ně otevírají prázdné budovy. Stany letos na svém pozemku postavila třeba University of Washington v Seattlu, stovku bezdomovců plánuje znovu ubytovat v prvních měsících roku 2017. V Seattlu, kde se v posledních letech počet lidí bez domova rapidně zvýšil, poskytuje momentálně přístřeší dokonce samotný Amazon – společnost, která je za zvýšené náklady na život ve městě, a tedy i za vyšší počet bezdomovců, zodpovědná. Momentálně lidi bez domova dočasně hostí v budově starého motelu, kterou koupila a poskytla místní neziskovce.

V Marseilles funguje už několik let vertikální osada nazvaná A-Kamp 47, která bezdomovce ubytovává v buňkách umístěných nad sebou na místě bývalé továrny. Autor přístřešku navrhl budovu v návaznosti na schválení zákona, který zakazuje vyhodit jakoukoliv osobu na ulici během zimních měsíců – otevřel ji v září, aby se pojistil, že její obyvatele nikdo nevyžene. Funguje už několik let.

A-Kamp 47 |foto: Inhabitat

Stanová městečka fungují i v Česku, avšak pouze neoficiálně, v městské divočině na periferiích. Jejich význam je obrovský – často mohou lidem pomoct znovu na nohy, právě z nich se mnohdy rychle vracejí znovu do bytů. V porovnání s těmi, kteří přespávají přímo na ulici, mají výrazně lepší podmínky. Přístřešky, které jsou bezdomovcům poskytovány ve formě pop-upů, jsou však často kritizovány jako způsob pomoci, který nepřispívá ke komplexnímu a systémovému řešení bezdomoveckého problému. Jejich kritici upozorňují na to, že lidé bez domova potřebují bydlet jako každý jiný, jejich umístění do kontejneru nebo stanu je nedůstojné a pomáhá oddalovat radikálnější řešení problému.

Pop-upy se už od začátku projevů ekonomické krize zabydlely v Řecku. Mladí nezaměstnaní Řekové zorganizovali projekty, jako jsou Podkroví, v rámci kterého se zabírají nepoužívané budovy pro projekty umělců, nebo Kapesní parky, spočívající v sázení květin a pokládání květináčů na jakékoliv drobné prostory ve městech, kterým chybí zelené plochy. Po městě se také pohybuje množství mobilních barů a kin, dočasná bistra a pop-up restaurace krmí lidi levným pouličním jídlem – i drobný byznys v Aténách umí dobře využívat výhod pop-upů.

Praha: Neone a náplavky

V Praze se před pár lety objevily dva dočasně fungující hudební kluby, které do určité míry proměnily městskou klubovou scénu. Neone v budově Orca na Vltavské už zůstalo, Kokpit u Malostranské je už ale pryč. Pop-up způsobem se u nás řetězí místa na pobřeží řek, která oživují místní spolky – po úspěchu pražské náplavky se snaží břeh Svratky i Svitavy oživit Brňáci, v Plzni mají Náplavku k světu i v Ostravě se na náplavce pořádají farmářské trhy.

Náplavka |foto: Antonín Jirát

Samostatnou kapitolou jsou módní pop-upy. „Konají se u nás nejčastěji v návaznosti na nějakou větší událost, třeba během Designbloku, Prague Fashion Weeku a podobně,“ říká Veronika Ruppert z pořadu Modeschau. „Móda pop-upů už ale trochu odezněla, tohle označení se hodně používalo spíš rok, dva zpátky, v poslední době se jednorázovým dočasným akcím, kde se prezentuje nebo prodává módní design, říká spíš festivaly, fashion markety a podobně.“ Podle Ruppert byla královnou tematických pop-upů v Praze Patricia Madarová z Boho Pop Up Store. „Boho byl na pop-up konceptu založený, každý měsíc se proměnil podle určitého tématu. Patricia původně neměla Boho obchod jako dneska na stálém místě, ale dělala v Praze jen pop-upy na různých místech, pak až zakotvila ve Vršovicích. Podobně fungoval i obchod Kurátor na Starém Městě, který také otevíral jen dočasně vždy s novou ‚instalací‘ na určité téma.“

Pop-upy pod oblouky karlínského viaduktu

Momentálně je rozhodně nejzásadnější pražskou událostí na principu pop-upu Viadukt kreativní, který tento víkend ukončí svůj letní program. V obloucích viaduktu mezi Sokolovskou a Florencí, prostorech běžně zaplněných auty, se celé léto dalo chodit na pivo, na koncerty nebo na taneční párty. Yvette Vašourková a Igor Kovačevič z Centra pro středoevropskou architekturu chtěli letním pop-upem ukázat, jak by mohly velké části viaduktu ožít, pokud by se město a několik dalších subjektů, v jejichž majetku jsou prostory v blízkosti viaduktu, domluvily na jeho komplexní rekonstrukci. V roce 2017 má rekonstrukce začít, zatím se však počítá pouze s technickou opravou, nikoliv s proměnou oblouků na kavárny, sídla neziskovek nebo umělecké ateliéry, jako je tomu například ve Vídni. Do jaké míry se viadukt podaří během několika následujících let proměnit se teprve uvidí. Pro Karlín i další pražské čtvrti, jimiž viadukt prochází, by řada železničních oblouků proměněná v lineární kreativní centrum mohla znamenat výraznou změnu.

Léto pod viaduktem, filmové promítání |foto: Facebooková stránka projektu Viadukt kreativní