Poslední Holinky 518

Vladimír přinesl pořádnou dávku nerezavějícího metalu – od Ozzyho Osbournea a Danzig přes Carcass až k domácím Root (s jejichž lídrem, rovněž Big Bossem, prý Vladimír dokonce plánuje společnou desku) –, na které vyrůstal v hostivickém domě s popisným číslem518 akterá do značné míry pomáhala utvářet jeho raný hudební vkus.

Druhou část Vladimírova pražského výběru pak tvořil čistokrevný pop – od Chrise Isaaka přes retrofuturismus rakouských Supermax a relaxační výklus Frankie Goes To Hollywood až k lišáckému italodiscu Fox The Fox. Hudba, které se dříve záměrně vyhýbal, ale na kterou dnes nedá dopustit.

Okřídlené úsloví (či klišé, chcete-li), že hudba je jen jedna (ve skutečnosti je jich minimálně 518), nabylo v posledních Holinkách (na jejich klasický diskurs) až nezvyklé vážnosti. Smysl celého rozhlasového obouvání se do hitparád, popu, nepopu i hudebních ujetostí v Holinkách totiž do značné míry Vladimír vystihl konfesními slovy o tom, jak zjistil, že vyhýbat se určité hudbě je známkou omezenosti – a především vlastního ochuzení se o ty skutečné perličky na hitparádovém dně.

Pokud vám Holinky za dobu svého čvachtání na Radiu Wave něco z oněch perel pomohly najít, je to libec – teď už jim zbývá jen stát se kultem (pokud se tak už nestalo). Protože i bez zbytečného kaučukového patosu je na závěr nutné podotknout, že tahle Show Must Go On (Air) – pořád, furt. Dobrý večer!