„Praze chybí koncepčnost, město neví, co chce,“ říká sochař Čestmír Suška

Sochař a zakladatel studia BUBEC Čestmír Suška přišel do studia představit festival m3 – Umění v prostoru, v pražském Karlíně bude až do 1. října – v ulicích a parcích mezi stanicemi metra Invalidovna a Křižíkova. Místo konání má podle Sušky svůj význam.

Na festivalu se podílelo 15 vybraných autorů, kurátorsky ho zaštiťuje dvojice Radek Wohlmuth a Daniela Kramerová, všechna vystavená díla vznikala přímo pro přehlídku. Sám sochař Čestmír Suška na festivalu vystavuje také.
„Hodně mě zajímala otázka migrace, pro festival jsem proto vytvořil opuštěnou vesnici, kterou jsem umístil do parku. Smyslem toho je, aby se do opuštěné osady nějakým způsobem vracel život,“ přibližuje Suška. Prý se to opravdu daří – artefakt se stal oblíbeným místem k zastavení, hovoru i třeba k hudebnímu jamování.
Co všechno do veřejného prostoru patří, jak na díla v ulicích reagují lidé a jak může Praha expanzi umění do veřejného prostoru pomoci, si poslechněte v rozhovoru.

„Budova pražské Invalidovny je hodně diskutovaná, neví se, co s ní bude. Lidi se těšili, že bude využita pro občanské aktivity, ale zatím se stále neví. Proto jsme se rozhodli festival uspořádat právě tady,“ vysvětluje Suška. Karlín je dynamicky se rozvíjející pražská čtvrť, s mnoha developerskými projekty, ne všechny podle sochaře do lokality zapadají.
„Některé záměry přináší velké trable místním obyvatelům a to byl další důvod, proč jsme se rozhodli pro Karlín,“ doplňuje Suška. Do budoucna by festival rádi zopakovali. Tentokrát ale zase jinde a s jinými kurátory. Letošní ročník má podtitul Na hraně, což má podle Sušky naznačovat pozici vystavených děl.

„Neomezujeme se jen na sochy, máme tam všechny možné projevy, od skoro klasické sochařiny až po graffiti instalace, chceme dát šanci všem,“ přibližuje koncepci festivalu Suška. Některé obyčejně nevydrží v ulicích 4 měsíce, přesto jsou důležitými vstupy do veřejného prostoru. Kromě vystavených děl můžete na festival i za divadlem nebo na performance. „Jde nám o to, rozehrát nějakou komunikaci, aby nám lidé řekli, co si o tom myslí, aby si zvykli ty věci používat nebo do nich i vstupovat. To je smyslem veřejného prostoru, že spolu lidi komunikují, ovlivňují se, vytvářejí něco společně.“