Preppeři udržují ve svém bunkru ledničku plnou

17. duben 2015

Mít dneska vlastní bunkr je luxus, ale jde to. A pořídíte už i verzi na kolečkách, která se dá vozit jako přívěs kamionu a zasadit do libovolného kusu země. Jestli ve vás poslední věta vyvolala nadšení, dost možná jste dosud neobjevený prepper. Člověk, který je připravený na nukleární apokalypsu, ale i na výpadek elektřiny.

„Já mám dobrý pocit, když mám plnou ledničku, když mám dvě balení vod a když vím, že pokud se něco stane, umím si s tím poradit,“ vysvětluje prepper Vladimír Lazarev, jinak také autor webu Postapo.cz. „Rád si v hlavě přehrávám konkrétní situace, cvičné hrozby. Hledám možnost, jak na to reagovat.“ Spojování prepperů a apokalyptických scénářů, v nichž hrají hlavní roli nukleární bomby, zombie, zmutovaní potkani nebo pivní zátky jako měna, se ale Vladimírovi nelíbí. Tvrdí, že prepper je obecný pojem, u kterého je třeba rozlišovat. „Může to být militantní blázen, vytváří vlastní bunkr a chce být zcela nezávislý na svém okolí, a dokonce i vlastní sousedy bere jako nepřátele, kteří můžou ohrozit jeho sklad zásob. Na druhou stranu to můžou být lidé, kteří se zajímají o přírodní medicínu. Nebo je to někdo, kdo chce být připravený na běžné věci, co se bohužel stávají. Ať už jde o záplavy, či black out.“

Vladimír by se nejspíš počítal do třetí kategorie. Jeho motivace k tomu, proč za žádnou cenu neponechává věci náhodě a myslí vždycky dva měsíce dopředu, pochází už z dětství. „Vyrůstal jsem ve Střední Asii. To, co je tady považováno za velkou událost, bylo u nás běžné. Když mi bylo deset let, museli jsme podplácet hasiče, aby svou lampou svítili do třetího patra na operační sál. Vypadla elektřina a nemocnice neměla vlastní generátor.“ Z dětství má také vzpomínky na neustálé běhání venku, učení se soběstačnosti včetně ošetřování zranění, aby se nemuselo domů. Hodně toho zjistil od babiček – a právě moudré stařešiny ho nejvíc inspirují jakožto preppera. „To, co teď znovu objevujeme, bylo před padesáti lety běžné. Naše babičky měly sklady potravin a byly schopné dva tři měsíce vyžít z toho, co mají doma.“

03363724.jpeg

Petr si doma sklad potravin nedělá. Místo toho zkouší, kde by našel jídlo ve volné přírodě. „Zkusil jsem jíst houby, i když je nesnáším, dělat špenát z kopřiv, mouku z žaludů. Čas od času si na podzim koupím bažanta a vykuchám ho, abych věděl, jak na to. Člověk z města to jinak nezažije.“ Ochutnal i pražené cvrčky nebo pečeného potkana. „Chutná to jako kuře, takže v pohodě,“ tvrdí Petr.

Za preppera se nepovažuje, ale bez výhrad se hlásí k žánru postapo, který podle něj s prepperstvím souvisí. „Baví mě ta estetika. A možná je postapo takový romantismus, člověk trošku doufá, že by to mohlo přijít. Smaže to ty věci, které mu teď přijdou špatné, a pak se začne znovu.“ Petr zároveň vnímá riziko, že se něco může stát, i když jen v lokálním měřítku. „Václav Cílek věří tomu, že lidé dojdou k nějaké nouzi. Nemusí se propadnout až do středověku, ale je dobré být připravený, samostatný. Funguje to i z ekonomického hlediska, já si třeba pěstuju na balkoně, takže něco ušetřím díky vlastním zdrojům.“

03363725.jpeg

Petr pořádá pravidelné festivaly v duchu postapo pod hlavičkou Svět po Pádu. V opuštěných armádních prostorech se pouští filmy à la Šílený Max, hrají se LARPy nebo pojídá pražený hmyz. Nejbližší akce se bude jmenovat Junktown podle bájného postapokalyptického města z kultovní hry Fallout. Iguán na špejli se prý podávat nebude, ale můžete se těšit na pečené nutrie. Radši se dobře připravte!

autor: Jonáš Zbořil
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.