Přežít život… a nový Švankmajerův film
Do našich kin vstoupil nový snímek legendárního českého surrealisty a filmaře Jana Švankmajera s výmluvným názvem Přežít svůj život. Dílo, které mělo premiéru na prestižním benátském festivalu, u nás zatím provázejí reakce podobně chladné jako film sám. K těm kritičtějším se řadí i recenze našeho filmového redaktora Aleše Stuchlého.
…Lýtka potřít žloutkem
nechat zaschnout
a setrvat
Do umyvadla napustit vodu
Zout se
Ponořit obličej
Setrvat
(Jan Švankmajer: Úsporná sebevražda)
Smutná pravda hned na úvod: nejsilnějším aspektem nového snímku Jana Švankmajera jsou teze, které stojí za ním. Autorova slova o strachu ze života jakožto základním lidském pocitu -, jemuž vzdorujeme příklonem k náboženství, tvorbou, touhou po lásce, moci, slávě či sexu, více či méně ušlechtilým hromaděním věcí - jsou rozhodně inspirativním odrazovým můstkem.
Bohužel film samotný je jen archaickou, bezzubou a zbytečně nataženou báchorkou, která pouze těžkopádně ilustruje citát prokletého básníka francouzského romantismu Gérarda de Nervala o tom, že „sen je druhý život". Příběh stárnoucího Evžena, který pomocí specifického rituálu uniká z reality do svých snů, jejichž prostřednictvím pátrá po svém raném dětství a vztahu k rodičům, ze všeho nejvíc připomíná učebnici psychoanalýzy pro střední školy.
Řídkému scénáři a ohraným surrealistickým fetišům (olizující se hovězí jazyky atd.) navíc podráží nohy formální stránka, samotným režisérem v prologu alibisticky vydávaná za nouzové řešení. Nic proti „večerníčkové" technice papírkového filmu, plošková animace (podpořená digitální postprodukcí) umí být mocným nástrojem; jenže v tomto případě vyústil mix animace fotografií herců a hraných částí v nepříjemně monotónní celek.
Z proklamované „psychoanalytické komedie" se vylupuje jen mechanická, stereotypní podívaná, která recykluje kdysi jedinečné mistrovy vizuální trademarky. Toporný humor filmu, jemuž dominují nástěnné bitky Carla Gustava Junga a Sigmunda Freuda, pak zůstává jen odleskem někdejších provokativních hrátek s odkazy a objekty.
Jakožto dlouholetý fanoušek mistrovy poetiky a především jeho extrémně hravých titulů v čele se Spiklenci slasti jen těžko nesu, že mistrův aktuální opus postrádá kdysi tak typickou invenci i lehkost - místo toho působí spíš staticky a obsesivně. Nezbývá než doufat, že se Janu Švankmajerovi podaří umělecky přežít i tento nevydařený film. Byla by škoda, kdyby mínil v současném statu quo setrvat.
Hodnocení: 30%
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
