Přibyl oživuje v Galerii VŠUP zapomenutou technologii

Ondřej Přibyl je absolventem Ateliéru fotografie na VŠUP u výrazných osobností Pavla Štechy a Ivana Pinkavy. Aktuální výstava představuje jednu z částí jeho doktorandské práce na Katedře grafiky a vizuální komunikace. V přítmí zahalené boxy galerijní místnosti sdružují tematicky odlišné bloky daguerrotypických snímků, pořízených vůbec první a v roce 1839 představenou a následně masově rozšířenou fotografickou technologií. Právě do ní Přibyl vtělil svůj zájem o proměny vnímání statusu originálu ve fotografii, snad proto, že na pozadí technologického vývoje lze tyto posuny demonstrovat nejzřetelněji. Technologie autora fascinuje nejen jako soubor exaktních postupů, jako jeden ze způsobů zachycení obecně, ale především jako nositel ultimativních vlastností, kterým se nutně podřizuje už samotné zadání díla. V případě daguerrotypie jde o jedinečnost každého snímku, která je ovšem vynucena z hlediska budoucího vývoje média fatálním omezením – nemožností reprodukce.

Daguerrotypická deska – podobně jako dnes negativ – se svého času ocitala v téměř fyzické blízkosti vůči zobrazovanému objektu, sloužila tedy jako prostor pro hmatatelný otisk něčeho skutečně existujícího v konkrétním a neopakovatelném časoprostoru. Kouzlo tohoto okamžiku spojené s nenávratností Přibyl akcentuje např. v sériích dvojportrétů rodinných příslušníků, kde ostatně samo působení času hraje zásadní roli. Penzum zachyceného pak kromě příbuzných čítá hojně záběrů industriálních staveb (Spalovna komunálního odpadu Malešice). Fenoménu do krajiny zapuštěných betonových objektů a v nich se odehrávajícím procesům se Ondřej Přibyl věnoval například už v roce 2003 v cyklu Vodárny. Jde o co nejprecizněji zachycenou skutečnost, jíž nelze upřít prvky absurdity, znepokojivého kontrastu, který zlehka zahaluje vábivý dojem omšelosti snímků. Vedle aranžovaných portrétů vystavený soubor zahrnuje také detailní pohledy na květiny a další titěrné předměty. Některé záběry jsou až působivě ostré, všechny nicméně zaujmou nevšední kresbou a nádechem zvláštní niternosti.

Ondřej Přibyl: Autoportrét|foto: Ondřej Přibyl

Daguerrotypie je dávno překonanou technologií, která se dostala do slepé uličky pro důvody, z nichž Ondřej Přibyl činí přednost. Právě specifika daguerrotypie totiž Přibylovy snímky – alespoň po přísné procesní stránce – přibližují skutečné tvorbě, aniž bychom museli význam tohoto slova ohýbat a znásilňovat. Tím spíše, že se autor k daguerrotypii neuchýlil z nostalgického rozmaru nebo pod vlivem kritického vymezování se vůči moderním trendům ve fotografii.

V Galerii VŠUP je výstava k vidění do 3. prosince 2011.