Příjemně kompromisní výstava o evropské secesi v Obecním domě
V pražském Obecním domě se po trháku Alfons Mucha – Ivan Lendl, lákajícím hned na dvě slavná jména, představil další potenciálně finančně úspěšný projekt, který nese pro širokou veřejnost neméně přitažlivý titul – Secese – Vitální umění 1900.
Sám bohatě dekorovaný pozdně secesní Obecní dům, ležící přímo v centru Prahy, funguje na uměnímilovné zahraniční turisty jako magnet. Spojení s dlouhodobou výstavou věnovanou právě secesnímu stylu přelomu století pak vypadá jako sázka na jistotu. Příčiny stojící za uvedením výstavy jsou ale ještě prozaičtější. Avizovaná rekonstrukce Uměleckoprůmyslového muzea si vyžádala přesun a uzavření části sbírek a výstava je dobrou příležitostí, jak tuto potřebu skloubit se snahou muzea neztratit v době stavebních úprav kontakt se svými návštěvníky, a navíc ještě díky popularitě Obecního domu snad přilákat i takové diváky, kteří by do hlavní budovy muzea u Palachova náměstí tak lehce nezavítali.
Komerčnímu potenciálu odpovídá i důslednost, s jakou se autoři výstavy postavili k její prezentaci. Výstava má chytlavý a do detailu dotažený vizuální styl, jehož autorem je grafický designér Štěpán Malovec, který stojí i za úpravou rozsáhlého knižního katalogu. Podobně tak instalace vycházející z barevnosti grafického řešení vypovídá o snaze vytvořit zapamatovatelnou expozici s jasným vizuálním charakterem, který sjednotí rozmanité projevy uměleckého řemesla, módy i volného umění přelomu století.
Ve třech výstavních sálech je velmi dobře čitelná snaha o aktivizaci návštěvníků prostřednictvím různých interaktivních aplikací. V expozici jsou rozmístěny tablety s ilustracemi a rozšiřujícími texty ke každému z osmi okruhů, do nichž je výstava členěna. Na jejím konci je pak instalována nepříliš dotažená hra, ve které si můžete navrhnout vlastní secesní interiér a zaplnit ho některými z vystavených exponátů. Výsledek je poněkud chatrný, ale už jen díky bizarnímu ovládání obrazovky pomocí kovové aplikace loga výstavy, vpasované přímo do povrchu staré školní lavice, hra minimálně upoutá pozornost dětských diváků.
Expozice se nerozkládá na nijak ohromujícím prostoru, jak by člověk očekával od poměrně ambiciózního záměru kurátorů představit secesi živou, přelomovou a revoltující. S tím souvisí celkové vyznění. Rozdělení do menších celků komentovaných vysvětlujícími texty, které jsou zaměřené na rozmanité dílčí oblasti, sice výstavu logicky člení i rytmizuje, současně ji však díky jejich nahuštění rozbíjí.
Kolážovité představení jednotlivých témat pak příliš neumožňuje hlubší pochopení proměn, které v daném období ve společnosti probíhají, ani toho, jak se pak tyto proměny projevují v dobové vizualitě. Navzdory úvodnímu textu autorů, představujícímu výstavu jako komplexní zkoumání doby, se pak nemohu zbavit dojmu, že ve výsledku vede mnohost úhlů pohledu spíše ke klouzání po povrchu.
Přes výtky se ale podařilo udělat řemeslně perfektně zvládnutou výstavu, která dobře funguje v prostoru, nenudí ani se příliš nepodbízí. Secese – Vitální umění 1900 není přelomovou výstavou a cíle kurátorů spíše nastiňuje, než jich dosahuje. Ale s přihlédnutím k tomu, že se jedná o dva roky trvající expozici, která má především prezentovat část sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v době jeho rekonstrukce, ji lze považovat za přijatelný kompromis mezi dlouhodobou muzejní prezentací a bombastickými komerčními projekty typu Lendl–Mucha. Současná výstava sluší Obecnímu domu rozhodně víc.
Výstava Secese – Vitální umění má charakter polostálé expozice a potrvá v Obecním domě až do 31. prosince 2015.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
