Proč se z Erasmu nevrátili všichni? Nechtěla jsem riskovat, že někoho nakazím, říká studentka

„Nejhorší bylo, že to bylo z minuty na minutu. Seděli jsme venku a najednou jedna Italka říkala, že pojede druhý den domů, že už pro ni jede táta. Pak už to šlo ráz na ráz a všichni jsme ten samý víkend odjeli,“ vzpomíná Veronika Rošková, studenta oboru Výživa a potraviny na České zemědělské univerzitě. Teď je zpět v Česku a zkusí se zařadit do již probíhajícího semestru. Většina českých univerzit a vysokých škol doporučila svým studentům vrátit se zpět do Čech a buď se zapojit do výuky, nebo dokončit studium na zahraniční univerzitě distanční formou, ale už z Čech.

Obyvatelé Madridu například nesmí chodit na střešní terasy nebo jezdit na kole. Tedy věnovat se aktivitám, při nichž hrozí, že se člověk zraní a bude příp. zabírat místo v nemocnici|foto: Unsplash,CC0

Proč se přesto někteří studenti rozhodli v zahraničí zůstat? „Když to začalo a byl vyhlášený stav nouze, byla jsem krátce předtím v kontaktu s několika nakaženými. Přišlo mi logické případně virus dál neroznášet a neriskovat, že nakazím lidi v autobuse nebo letadle,“ říká Kristina, která je v rámci programu Erasmus na pracovní stáži v Madridu. Situace podle ní ale není snadná, a to i po psychické stránce. „Přibývají stovky mrtvých. Policie a armáda nachází opuštěné domovy důchodců. Lední stadiony se používají k tomu, aby se v nich skladovala mrtvá těla. To všechno na člověka doléhá.“

Omezení jsou podle ní navíc velmi přísná. Obyvatelé Madridu například nesmí chodit na střešní terasy nebo jezdit na kole. Tedy věnovat se aktivitám, při nichž hrozí, že se člověk zraní a bude příp. zabírat místo v nemocnici. Přesto je ale Kristina ráda, že ve stáži může pokračovat. V Madridu pracuje v české škole, která funguje zejména o víkendu, a to pro děti z bilingvních rodin, aby si udržely kontakt s českým jazykem. Výuka teď probíhá online. „Nevím, jestli se ještě stačíme vrátit do normálního provozu. Doufám, že se nám podaří v české škole udělat ještě nějakou akci. Bylo by pro mě hrozně smutné odjet a už se nevidět se svými studenty. Možná jsem naivní, ale mám docela hodně naděje,“ dodává Kristina.

Martin Babička|foto: archiv Martina Babičky

Ze zahraničí se ale nevraceli jen výměnní studenti programu Erasmus, ale také studenti, kteří na zahraničních univerzitách regulérně studují. Jedním z nich je doktorand historie na Oxfordské univerzitě Martin Babička. Rozhodnutí vrátit se do Čech Martin udělal na základě svého uvážení, Oxfordská univerzita totiž podle Martina situaci dlouho podceňovala. „Myslím, že to bylo motivováno i tím, že oficiální doporučení britské vlády bylo, že kromě izolace lidí se symptomy stát nebude dělat vůbec nic, že si vybudujete imunitu.“

Oxford se tak řídil stanoviskem Public Health England. Tato instituce podle Martina prý ve čtvrtek 12. března, kdy Česko vyhlásilo stav nouze, nařízení naopak ještě zmírnila. V karanténě měli zůstat pouze lidé, kteří vykazovali symptomy onemocnění, a už ne ti, kteří s nimi přišli do kontaktu. „A to bylo i v e-mailech univerzity. Což mi tedy přišlo znepokojující. Ještě víc to přišlo znepokojující mým italským kamarádům, kteří už věděli, co se žene.“ Martin Babička se tak rozhodl odletět do Čech krátce předtím, než univerzita přesunula veškerou výuku do online prostředí a doporučila studentům opustit koleje. Řada studentů se ale nestihla vrátit včas a po zavření hranic se do Česka dostávali pomocí repatriačních autobusů.