Procházka filmovými krajinami s Roll The Dice
Primitivní syntezátory, s nimiž malovali své cesty do hlubin vnitřního kosmu duše experimentátoři Klaus Schulze, Tangerine Dream či Vangelis, si svoje retro-futuristické kouzlo uchovaly i o 40 let později.
Zatímco současní hlukaři jako třeba Oneohtrix Point Never si z nich vytvořili zbraň hromadného ničení, švédské duo Roll The Dice raději využívá jejich typického vřelého zvuku a minimalistických repeticí k evokaci vrstevnatých nálad. Na své druhé desce In Dust s nimi sochají epické obrazy, které se bez varování přelévají od čistě euforických přes melancholické až k apokalypticky temným.
Roll The Dice tvoří skladatel filmové hudby Malcolm Pardon a Peder Mannerfelt známý jako techno producent The Subliminal Kid a spolupracovník Fever Ray, na jejímž oslavovaném debutu spoluprodukoval polovinu skladeb. Po předloňském eponymním debutu, který prozrazoval lásku k raným Tangerine Dream a Cluster, podepsali Roll The Dice proslavené anglické značce Leaf. Letos zde nejprve vydali – světe div se – koncertní EP Live In Gothenburg. I album In Dust vzniklo ze série improvizačních seancí, staré syntezátory, jež používají, totiž nemají možnost ukládat nastavení a každá skladba je tak dílem okamžiku (a momentální „nálady“ strojů). Syntezátorová arpeggia příležitostně doplňuje klavír nebo zmutované smyčce, které přispěchají na pomoc, když je potřeba zesílit účinek repetice.
Z názvů skladeb i jejich nálady můžete odpozorovat, že se deskou vine příběh továrních dělníků odkázaných k opakování stále stejných úkonů. Epický minimalismus Calling All Workers evokuje obraz pochodujících lidských robotů z němého filmu Metropolis, industriální zvuky The Skull Is Built Into The Tool pro změnu připodobňují lidské tělo k stroji a See You On Monday uzavírá nahrávku tlumenou euforií vysvobození, jež přijde s páteční odpolední sirénou. Je celkem pochopitelné, že na kost odřené výrazové prostředky hudby Roll The Dice jsou maličko omezující, ale pánové Pardon a Mannerfelt z nich umí vždy vytáhnout něco zajímavého. Chvíli je to jako Vangelis uvězněný v kybernetickém Tronu a pak zase Klaus Schulze na drogovém výletě s Basic Channel.
Ačkoliv to není vždy jen „temná krása“, při poslouchání minimalistických kompozicí In Dust automaticky naskakují jména filmů zobrazujících zničené městské krajiny postapokalyptického světa. Od Tarkovského Stalkera přes Scottův Blade Runner až po snímky Bély Tarra. Nikam se v nich nespěchá, v osmiminutových skladbách Roll The Dice svého posluchače nechají ve své emoční vířivce pořádně vymáchat, aby ho na konci vyplivli dokonale vyždímaného.
A ačkoliv In Dust není vlastně hudebně nijak dramaticky originální a odkazů na německé kosmické cestovatele tam pamětník najde víc než dost, koherentní vize a zpracování bez kompromisů dělá z druhé desky Roll The Dice malý psychedelický poklad. „Neo-krautrock“ (chcete-li tento žánr tak nazývat) se málokdy povede s takto skvělým výsledkem.
Roll The Dice – In Dust (Leaf, 2011)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
