Prolomit vlny: Kompetence mluvit a kompetence bydlet. Kdo se může vyjadřovat k sociálnímu bydlení?

Happening kampaně Mít svůj domov před úřadem vlády za zákon o sociálním bydlení
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Happening kampaně Mít svůj domov před úřadem vlády za zákon o sociálním bydlení

Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová nakonec přece jen podepsala navrhovaný zákon o sociálním bydlení, který má ambice řešit situaci dvou set tisíc lidí bez stabilního ubytování. Zákon má teď určitou šanci na schválení. Přípravu, kterou mělo na starosti Ministerstvo práce a sociálních věcí, komplikovaly především obsahové i kompetenční konflikty mezi oběma ministerstvy, ale také výhrady Svazu měst a obcí. Jeho zástupcům nakonec ministryně Marksová ustoupila. Účast obcí na budování sociálních bytů nebude povinná, má ji obstarávat speciální úřad podřízený přímo ministerstvu.

Podpis Šlechtové znamená podle odhadů Víta Lesáka z Platformy pro sociální bydlení, která zákon dlouhodobě prosazuje, alespoň teoretickou šanci na jeho schválení do konce volebního období. Naděje tisíců lidí, kteří přežívají na ulici nebo v nevyhovujících podmínkách, však stále ohrožují minimálně dva problémy. Aby zákon stihl projít celým legislativním kolečkem, musí vše probíhat dostatečně rychle a ve shodě všech koaličních stran. Vzhledem k postoji lidovců i některých zástupců hnutí ANO je však tento předpoklad dost nejistý. Další otázkou je, v jaké podobě zákon projde. V současnosti se i přes zásadní kompromisy a ústupky jedná stále o nejzásadnější krok k řešení problémů bydlení, který byl za poslední desetiletí učiněn. I to ale může změnit několik úprav, které by v nejhorším případě mohly situaci chudých lidí dokonce i zhoršit.

Čtěte také

Zdá se, že pro mnohé z těch, kteří mají vliv na osud zákona, je problematické právě to, co je na něm průlomové. Smysl zákona o sociálním bydlení totiž spočívá v přesvědčení, že problém lidí bez domova nebo bez kvalitního bydlení lze nejlépe vyřešit zřízením přístupných bytů. Právě toto přesvědčení mnohé provokuje, přestože je podepřeno průzkumy a zkušenostmi ze zahraničí. Tradice moralizování chudoby je však dlouhá a silná a stále znovu se ozývají hlasy, podle kterých je třeba chudé lidi nejdříve donutit změnit jejich chování, naučit je pracovat a na závěr je naučit bydlet. Tato představa je v praxi nefunkční. Ti, kdo ji razí, na sebe navíc prozrazují přesvědčení o vlastní nadřazenosti. Těžko říct, jak podobné postoje plně překonat, jistě by ale pomohlo dopřát sluchu samotným lidem v bytové nouzi. Ti by mohli z vlastních zkušeností vyprávět, kolik různých překážek se člověku při hledání stabilního bydlení může postavit do cesty i kolik dalších životních problémů vytváří jeho absence.

03565796.jpeg

„Jedná se o důležitou normu, která by neměla být zpracována pouze na ministerstvech, na kancelářských stolech, ale zejména ve spolupráci s těmi, kterých se dotýká nejvíce – v tomto případě například se Svazem měst a obcí,“ vyjádřila se v tiskové zprávě ministryně Šlechtová. Jenže nejvíce se tento problém netýká měst a obcí, ale lidí, kteří nemají kde bydlet. Místo organizací, které s těmito lidmi pracují nebo je přímo zastupují, však dostávají prostor třeba majitelé nemovitostí zastupovaní Tomislavem Šimečkem, podle kterého některým lidem prostě chybí „kompetence k bydlení“.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

Platforma pro sociální bydlení i některé další organizace zapojily lidi, kteří mají zkušenost se životem bez domova, přímo do svých pracovních kolektivů – ukázalo se, že to jde. Chudoba a sociální problémy znamenají sníženou kompetenci mluvit stejně málo jako sníženou kompetenci bydlet. K obojímu je však třeba dostat prostor.