Prolomit vlny: Nenávidí Češi cizince?

O tom, že otevřená xenofobie, rasismus, nacionalismus i zdánlivě jemnější, rafinovaněji maskované formy netolerance vůči jinakosti jsou jedním z nejožehavějších problémů, který se dotýká nás všech, není (bohužel) třeba diskutovat. Na prvních místech v žebříčku těch, které by lidi nechtěli mít za souseda, se ve výzkumech umisťují narkomani, alkoholici a lidi s kriminální minulostí. Hned pak následují psychicky nemocní, lidé jiné barvy pleti, homosexuálové a cizinci. Je to smutné, je to odporné, ale není to není nic nového. Našinec si už na tato depresivní fakta trochu zvyknul, i když se s nimi nikdy nehodlá smířit.

Jak ale vnímají náš rasismus cizinci, kteří Českou republiku navštíví poprvé nebo se tu usadí? S šokem a bolestně. A to především ti, kteří se od tuzemské, etnicky velmi málo rozrůzněné populace liší na první pohled – zejména barvou pleti. Téměř nevěřícné zírání na tato „exotická“ stvoření na veřejnosti je ještě tím nejmenším. Velice nezáviděníhodné jsou pak zážitky těch, kteří zakomplexovaným českým rasistům vizuálně připomínají Romy, tedy například lidí s indickými, pákistánskými nebo klidně blízkovýchodními kořeny, ať už jde přímo o občany těchto zemí, nebo odtud pocházeli jejich předkové. S touto genetickou výbavou může návštěvník české kotliny místo chleba a soli skoro automaticky čekat podezřívavost, v horším případě urážky a v tom nejhorším rány.

Pokud se někomu zdá, že přeháním, a sám žádného cizince žijícího u nás osobně nezná, ať si přečte, co na tohle téma píší tzv. expati na internetu. Značná část krátkodobých návštěvníků z ciziny navíc v České republice navštíví Prahu, možná Kutnou Horu, možná Český Krumlov – několik turistických destinací, kde jsou místní na cizince relativně zvyklí. Představte si ale, jaké reakce může taková návštěva (nebo dokonce nový „cizí“ soused) vyvolat jinde.

Extremisté se střetli na pražském Můstku|foto: Filip Jandourek

I když podvědomou nedůvěru k jinému (a tedy neznámému, a tedy potenciálně nebezpečnému) v sobě lidi mají obecně zakódovánu od přírody, i když můžeme spekulovat, jak se na našem vnímání cizinců podepsaly dekády izolace za ostnatým drátem, samozřejmě to neznamená, že chorobné jevy, kterými jsou rasismus a xenofobie, smíme prostě přijmout jako danost. Naopak. Čím víc těch, kteří se od nás liší, budeme potkávat „u sebe doma“, tím líp. V průzkumech zmiňovaných v úvodu, které o nás říkají víc, než bychom si přáli, totiž neodpovídají nějací jiní, špatní, rasističtí Češi. Odpovídáme my.