Prolomit vlny: Podpora občanské aktivity

27. září 2012

Demokracie, a naše republika ji má tak nějak v popisu, by měla vycházet z fungující občanské společnosti. V době, která s sebou nese nejrůznější krize a vzduch plní frustrace a blbá nálada, jsou projevy ryzího občanského aktivismu jevem velmi vzácným a cenným. Je ale třeba být na pozoru. V České republice totiž dobrovolné aktivity s cílem obohatit občanskou společnost a její veřejný prostor stojí nejen energii, ale i peníze.

Představme si, že se rozhodnete uspořádat takovou sousedskou slavnost v Praze, rozhodnete se přivést do vaší jinak šedé a nudné ulice třeba hudbu, divadlo, jídlo, pití, prostě pouliční pohodu. Takový nápad musíte pochopitelně ohlásit, zabrat si ulici v hlavním městě přece není jen tak. S očekáváním míříte na příslušnou radnici, kde budou určitě štěstím bez sebe, že někdo ve svém volném čase a vlastní energií obohacuje zadarmo veřejný prostor a tím kultivuje občanskou společnost, podporuje demokracii. Jenže na radnici nejenže vás nevítají, nejenže vám neporadí, jak nejlépe vyřídit žádost o povolení k užívání veřejného prostranství, ale naopak na vás čeká „bojovka“ mezi odborem dopravy a technickou správou komunikací, které spolu málokdy komunikují, a když už to vypadá, že jste u cíle, zjistíte, že tenhle zábor ještě budete muset platit.

Podle vyhlášky hlavního města Prahy 5/2011 totiž můžou být osvobozeny od povinného poplatku za užívání jen sportovní akce, kterým hlavní město Praha nebo městská část poskytuje finanční prostředky. Festival Živé město tak měl letos zaplatit 45 tisíc korun za „zábor“ dejvické Mařákovy ulice. Plánovaný sousedský festival tak zkrouhli o pětinu, a i tak je dopravní značení vyšlo na 10 tisíc. Přijde vám to absurdní? To ještě není všechno. Jdeme do finále.

Pokud chcete v Praze uspořádat podobnou akci a mít jistotu, že nebudete nic platit, musíte ji nahlásit jako demonstraci nebo permanentní petiční stánek. Chápu, že příznivce aktivní intervence do veřejného prostoru musí tahle představa nadchnout, ale nesvědčí to spíš o tom, kam jsme to s podporou občanské aktivity za 23 let dotáhli.

autor: Susana
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.