Prolomit vlny: Policejní rituál dobra a zla
Televizní diváci milují policejní příběhy. Je v nich totiž naprosto jasné dobro a zlo. Zvlášť když se jedná o vraždy. Na rozdíl od jiných přečinů totiž existuje široká společenská shoda na tom, že vražda je zločin. Ve chvíli, kdy policisté odhalují pachatele, divák cítí jakési zadostiučinění. Je-li zlo potrestáno, svět dává smysl. Funguje, jak má. Kriminálky tak nahrazují modernímu člověku určitý díl náboženského sentimentu: ukazují, že díky policii se nemusíme bát, že by zlo zůstalo bez trestu.
Problém je, že vražda je pouhým vrcholkem pyramidy špatností, které si lidi páchají. A čím více se blížíme široké základně, tím více se rozrušuje obecná shoda na tom, co je zlo a co nikoliv. Je správné potrestat hladového, který ukradne chleba? Můžou občané převzít kontrolu nad nevyužívaným domem?
Přes tuto nejistotu divák stále očekává zaklapnutí pout a políček zločinci. Policista je pro nás mstitel, který osvobozuje svět od zla. A často mu v cestě stojí byrokracie, lidská důstojnost či právo na řádný proces. V České televizi se právě uzavřel seriál Příběhy prvního oddělení, který celý byl obžalobou systému, jenž kriminalistům neumožňuje dělat, co uznají za vhodné. Systému, který spíše chrání pachatele. Ano, chrání: protože policista ve skutečnosti nesmí být mstitel. V demokratické společnosti požívá lidské důstojnosti každý, i vrah. Každý má, podle Všeobecné deklarace lidských práv, právo na spravedlivý proces.
Náboženský rozměr policie mstící bezbranné v detektivkách neodpovídá jejímu skutečnému místu ve společnosti. Policie nemá mstít či bránit určité skupiny obyvatel. Má udržovat a chránit obecný respekt k hranicím práv. Policie má hlídat, aby jednání jednoho neškodilo druhému. A má zajišťovat, aby veřejný prostor fungoval jako místo společného života, aby byly udržovány mantinely nezbytné pro obecnou diskuzi, v níž se osvědčují individuální zkušenosti, názory a postoje. Tedy, aby mohla probíhat společenská diskuze, co to je dobro a zlo.
Policie se v posledních letech spektakularizuje a neplní zcela svoji funkci demokratické stráže. Už od bití na CzechTeku je jasné, že se stává tou kvazináboženskou silou, která osvobozuje společnost od squatterů, demonstrantů či aktivistů. A to jen v omezené míře: zatímco blokády či vyvěšování trenek jsou trestány, šibenice a rasismus nevadí.
Sbor uniformovaných mužů a žen, kteří mají bránit všeobecný respekt k právům druhého, se povážlivě přeměňuje na pouhou moc či sílu. To je nebezpečné. Policie totiž přestává být onou nezávislou službou obci, jak zní etymologický kořen slova. Začíná se alespoň navenek podobat spíše bezpečnostní agentuře najaté na ochranu partikulárních zájmů.
V demokracii musí hranici dobra a zla určovat soud na základě společenské rozpravy. Ta má být i díky policii chráněna před těmi, kteří ji chtějí vychýlit ve svůj prospěch nenávistí a násilím. Nyní hrozí, že se policie pod špatným vedením utvrdí ve své pozici mstitelů, kteří rituálně vynucují mytologii dobra a zla, určenou zájmy vlivných částí společnosti. Potom ale policejní monopol na násilí ztrácí legitimitu, protože stát přestává tuto svoji moc zvládat.
V takovém případě se může policie stát ohrožením demokracie, ne její ochranou. Nedopusťme to.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
