Prolomit vlny: Proč je dnes třeba věšet tibetské vlajky

Dalajláma vystoupil před lidmi v Praze.
Dalajláma vystoupil před lidmi v Praze.

Ve středu ráno mi zazvonil telefon. Je prý třeba sehnat tibetskou vlajku. Pracuji jako vysokoškolský pedagog a některé univerzity se rozhodly vyjádřit protest proti deklaraci strategického partnerství s Čínou. Tu vydali nejvyšší zástupci českého státu. Miloš Zeman, Milan Štěch, Jan Hamáček a Bohuslav Sobotka tak dali ruce pryč od návštěvy dalajlámy v Česku.

Nejde jen o nějaký okrajový politický akt. Jde o manifestaci dlouhodobé a mnohými voliči podporované orientace naší země. Jde vlastně o přihlášení se k hodnotám provinční pohody a ke konzumentské mentalitě, která preferuje prospěch před pomocí druhým. Čína je totiž stále autoritářským státem, který systematicky porušuje lidská práva. Tato velmoc je pevně ideologicky řízena. Politici, akademici, vědci i novináři se musí držet oficiální linie strany. Křiklouni, kteří si u nás stěžují na politickou korektnost, asi netuší, jak vypadá skutečná cenzura. Systematické zastrašování oponentů, nezákonné věznění, mučení či odpírání lékařské péče je něco, co je mimo představivost obyvatele severozápadu zeměkoule.

Čínská vláda se ale nespokojuje pouze s odstraňováním kritiků. Trvale diskriminuje etnické a náboženské menšiny. Je pozoruhodné, že v Česku, kde náš údajně křesťanský útlocit rozněcují šátky na hlavách, nevzbuzuje zájem, že jen v minulém roce kvůli svojí víře mělo trpět na dvacet tisíc čínských křesťanů. Tamější státní orgány běžně bourají náboženské budovy a sundávají kříže. Čínská vláda perzekuuje Tibeťany, přemisťuje je a snaží se vymazat toto místo z kulturní mapy světa. Lidé se propadají do bídy, ztrácejí domovy, svoji identitu.

03727072.jpeg

V české veřejnosti se usídlil pocit, že všechny velmoci jsou stejná pakáž. Že Rusko nebo NATO, Spojené státy nebo Čína, všichni jsou tak nějak stejní. Nejsou. Žádný stát a žádný člověk na světě není dokonalý, všichni se nějak podílíme na utrpení světa a jsme za ně zodpovědní. Ale Rusko či Čína mají neskutečný velmocenský apetit, který se projevuje na Ukrajině, v Abcházii a Jižní Osetii či Tibetu, při bombardování Aleppa nebo v horečnaté aktivitě zpravodajských služeb u nás. Není žádná neutrální pozice, žádná objektivně dobrá strana. Ale je jen na nás, pro kterou stranu se rozhodneme. Zda zvolíme údajný ekonomický prospěch, který obětuje hodnoty lidských práv, nebo se přihlásíme k duchovnímu odkazu Evropy.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

Tibetská vlajka je symbol útlaku a útisku. Proto ji vyvěšujeme. Za Tibet, Ukrajinu i všechny ostatní místa bezpráví. Současný dalajláma je manifestací filozofie nenásilí, míru a lásky. Hodnot, které jsou vpravdě křesťanské. Vedení naší země a voliči většiny vládních stran toto naše kulturní dědictví zrazují. Vyhlašují pragmatický svět spokojeného trávení, klidu lenošky a provinčních řečí. To je pozdně barokní ideál, temno ducha a morálka agrární společnosti, která se opevňuje na vejminku světa. V církvi tuto kulturu znovu oživuje ornamentalismus Dominika Duky, v žurnalistice apokalyptická démonizace uprchlíků a migrantů. Před zodpovědností ale neutečeme. I tichá domácnost přikládá svojí nečinností a alibismem pod kotel lidského utrpení.

Tu tibetskou vlajku jsem na naši fakultu donesl. Byla vyvěšena za pět minut dvanáct, a pokud ji vítr neodnese, bude tam pár dní viset. Jako symbolické ne hokynářství, zbabělosti a zápecnictví. Jako hlasité ano lidským právům, nenásilí a solidaritě. Teď je ale na nás všech, abychom tato symbolická gesta přetavili do činů. Je potřeba, abychom se stali vyslanci demokratických hodnot ve světě, v němž vítězí strategická partnerství a geopolitická zbabělost. Je třeba zůstat Evropany.