Protiválečná Bomba Howarda Zinna poprvé česky

Historik, spisovatel a aktivista Howard Zinn (1922-2010) byl jedním z nejvlivnějších amerických autorů, který se soustavně zabýval dějinami z úhlu, jenž v učebnicích obvykle nenajdeme. Zinn akcentoval pohled obyčejných lidí oproti oficiálním prohlášením vlád (zejména té americké); ačkoli to může znít pateticky, za zásady vždy stál na nepohodlné straně slabých, chudých a utlačovaných, kteří sami nemají dostatečně silný hlas nebo dost prostoru, aby se proti zájmům mocných a bohatých hájili sami. Prosazoval myšlenky pacifismu, zabýval se historií odborů a především neúnavně poukazoval na rasový a sociální útlak, který je v dějinách „země svobody a neomezených možností“ přítomný doslova na každém kroku od počátku do dneška.

Nejdůležitější a také nejslavnější Zinnovou knihou, která pronikla i do popkultury (film Dobrý Will Hunting, seriály Simpsonovi nebo Rodina Sopranů), jsou Dějiny lidu Spojených států amerických z roku 1980. V ní nabízí tzv. alternativní, menšinový pohled na oficiální výklad amerických dějin od Kolumbova vylodění po prezidentské volby v roce 2000 v pozdějších vydáních (česky je dostupný zatím první díl, sahající do roku 1838). Tady mimo jiné podrobněji rozebírá i látku, jíž se dotýká v Bombě. Tu tvoří kromě předmluv dva jeho drobné texty (Hirošima – Prolomení ticha a Bombardování Royanu), poslední počiny, které krátce před svou smrtí Zinn autorizoval.

Howard Zinn Bomba .jpg|foto: Broken:Books

První esej v typicky antiautoritářském duchu polemizuje s oficiálním zdůvodněním svržení dvou atomových bomb na Japonsko, které stálo životy zhruba 200.000 lidí. Zinn oponuje obvyklým argumentům poukazujícím na nutnost rychlého ukončení války – Japonsko se tak jako tak chystalo kapitulovat a USA se rozhodly takto brutálně zasáhnout, aby předběhly chystanou invazi Sovětů na japonské ostrovy. Poukazuje na údajnou méněcennost Japonců, s níž v té době bezostyšně operovali američtí politici, vojenští velitelé i média, zatímco v jejich vlastní armádě se stále důsledně separovala krev černochů a bělochů. Připomíná, jak důležitou roli sehrála vedle evidentních mocensko-politických zájmů i banální touha vědců vyzkoušet čerstvý vojenský vynález v praxi (obě bomby se lišily druhem použité jaderné reakce).

Tahle linie prolíná i druhým textem, který popisuje přímo Zinnovy zážitky ze zcela zbytečného masakru, kterým bylo v dubnu 1945 bombardování francouzského Royanu. Sám se tehdy jako pilot účastnil likvidačních spojeneckých náletů, při nichž bylo poprvé použito napalmu. Město, pochopitelně obydlené francouzskými civilisty, v jehož okolí se nacházelo několik německých jednotek (podle všeho ochotných vzdát se bez boje), bylo během dvou dnů smeteno dvěma milióny litrů hořlavin, které na něj bez možnosti přesného cílení svrhlo 1300 bombardérů.

Je pochopitelné, že vzhledem k Zinnově osobní účasti na náletech byl pro něj tento text velmi důležitý. Zpětně v něm vlastně reflektuje východisko svého myšlenkového přerodu v celoživotního pacifistu. Pro čtenáře je nicméně podstatnější, že obě eseje slouží spíš jako odkaz na zmíněné Dějiny lidu USA, kde se mimo jiné i této látce věnuje zevrubněji a které nelze než doporučit jako prakticky povinnou četbu.

Krédo Howarda Zinna na transparentu hnutí Occupy Oakland_Nov_12_2011_PM_40.jpg|foto: Creative Commons, Attribution-Share Alike 3.0 Unported

Je třeba zmínit i fakt, že překlad (který pořídil přímo český vydavatel) svou kvalitou bohužel dělá originálu spíš medvědí službu. Kostrbatost a neumělá doslovnost vede někdy dokonce k věcným chybám, pokud už pomineme desítky pravopisných a stylistických defektů. Snad se Broken:Books u tohoto (jinak velmi záslužného a myšlenkově inspirativního) premiérového počinu poučí a kniha Noama Chomského o hnutí Occupy, kterou se chystá vydat jako další v pořadí, bude opatřena překladem důstojným původního textu.

Howard Zinn: Bomba (Broken:Books, 2013)