Raekwon: album jako vytažené ze šuplíku

Raekwon the Chef chtěl být skutečným šéfem. Poslední příchozí z původní sestavy Wu-Tang se v průběhu let stal jednou z předních osobností klanu, a když se kolem 8 Diagrams, posledního společného alba kapely, rozpoutala diskuse, chtěl Rae strhnout vliv na sebe. Prohlásil, že RZA jako beatmakera k úspěchu svému ani zbytku kapely nepotřebuje a příští společná deska se obejde bez jeho beatů. Jmenovat se bude Shaolin vs. Wu-Tang.

Na velkohubé prohlášení ovšem neslyšel zbytek skupiny, který si je síly netradičního producenta velmi dobře vědom, a nechali Raekwona tvořit. Ale na vlastním písečku. Shaolin vs. Wu-Tang tak nevychází jako v pořadí šesté album celého klanu, ale jako páté LP Raekwona samotného.

Raekwon si deskou chtěl pravděpodobně spravit chuť a udobřit své fanoušky. Sláva, které se mu dostalo po Cuban Linx Part 2, zapříčinila např. i jeho spolupráci... a teď se držte hodně pořádně, nebo si raději sedněte… s kanadským kolovrátkem Justinem Biebrem. I proto deska asi vychází teprve dva roky od posledního alba, na které se naopak čekalo šest let.
Na rozdíl od opulentního Only Built 4 Cuban Linx pt. II nevsadil tentokrát Raekwon na zaběhlá jména z branže a volil producenty z druhé řady. Nikoli však druhé ligy. Kromě jediného úletu, strašlivého tracku Rock N Roll, který produkoval DJ Khalil, zní album jako vytažené ze šuplíku, kde bylo zapomenuto v roce 1997, a nyní trochu oprášené.

Raekwon - Shaolin vs. Wu-Tang |foto: Ice H2o Records

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Recenzi alba Only Built 4 Cuban Linx pt. II

Raekwon si reputaci určitě napravil. Posloucháte ho ve standardní poloze, v beatech, které, ať Raekwon chce nebo ne, jsou podobné těm, které produkuje RZA. Doprovod tvoří několik Wu hostů, ale i třeba Lloyd Banks, Estelle nebo Nas.
Třetí Cuban Linx ovšem rozhodně nečekejte. Opus Magnum z roku 2009 zůstal nepřekonán a tohle je spíš taková chuťovka pro fanoušky, kteří na Raeho ještě nezapomněli.

Raekwon brouzdá stejnými tématy a podobnými beaty jako za mlada, a ačkoli deska nezní špatně, chybí jí nápaditost a drive, který by vás chytl na začátku a držel až do posledního tracku alba, jak tomu bylo u předchozí desky. Shaolin vs. Wu-Tang určitě tedy stojí za poslech, nepatří však už do vaší sbírky jedinečných desek, na které se nezapomíná.