Reality show Štiky? Bizár plný banalit, ale nejde s ním přestat, shodl se panel diváků v Kompotu

Povedla se televizi Prima první česká imitace Osbournových a Keeping Up with the Kardashians? Nebo na jejích obrazovkách každé pondělí běží nesmyslný paskvil? Vypadá takhle typická česká rodina, nebo se ve Štikách poznáte jen stěží? Na tyto otázky Hance Biriczové a Šimonovi Holému po čtyřech odvysílaných dílech otevřeně odpovídali moderátoři Radia Wave Hana Řičicová a Filip Titlbach, spolupracovnice Radia Wave a třetina blogu Vývařovna Jana Patočková, znalkyně práva a reality shows Anežka Večeřová, redaktorka webu G.cz Kateřina Horáková a mladý filmový producent Jan Syruček. Vedle nejlepších hlášek, nejděsivějších scén i nej(ne)oblíbenějších postav jsme hodnotili také odbornou stránku jako stopáž, střihovou skladbu nebo kvalitu natočeného materiálu. Pusťte si zvuk a zjistíte, jak pořad z tohoto hlediska posuzuje nejen Honza Syruček, ale i jeho babička.

Panel diváků reality show Štiky v Kompotu řešil také autenticitu vztahů cholerické matriarchy Moniky s uťápnutým manželem Michalem a jejich dvěma dcerami. Jedenadvacetiletá flegmatička Charlotte bydlí s rodiči v domě připomínajícím haciendu Pabla Escobara i vilu slovenské televizní rodiny Mojsejových. Nastěhoval se k nim taky její slovenský přítel Ifko a společně se lépe nebo hůře starají o několik psů a párek výstavních koček. O čtyři roky starší a v bulvárních médiích známější Ornella Koktová žije s šedesátiletým manželem Josefem, pětiletým synem Quentinem a štěnětem Shadow ve vlastním bytě. Příběh Štik vystavěný jako souboj těchto dvou domácností ale vlastně moc uvěřitelný není. Návštěvy a následné hádky o banality (ztracené klíče, kdo připravuje lepší bramborový salát, proč štěňata čůrají) fungují jako hlavní generátor dramatických scén. „Mám silný pocit, že tuhle rodinu drží pohromadě jenom ten pořad. Připadá mi, že kdybychom je pozorovali skutečně v jejich přirozeném prostředí, tak bychom je viděli odděleně. Monika už by s Michalem nežila, Ornella by se s matkou nevídala a tyhle opravdové lidské příběhy by byly možná zajímavější,“ říká Anežka Večeřová.