Robin Hood: univerzální zmetek
Robin Hood, Hobbehod, Robin z Loxley. Už po staletí brázdí legendární postava vody balad, lidové slovesnosti, prózy a v posledních desetiletích též filmového průmyslu. Přes 30 různých podob muže, který v zelené kápi a s lukem v ruce bohatým bral, chudým dával, aby měli bohatí vztek, doplňuje letos verze z dílny muže, který v roce 2000 vzkřísil historický velkofilm - Ridleyho Scotta. Pověst středověkého pokračování Gladiátora přičinlivě přiživují producenti, ale i Russel Crowe v roli muže, který stane tváří tvář dějinám ozbrojen především svou ctí a smyslem pro spravedlnost.
Co na první pohled překvapí, je fakt, že scénář Briana Helgelanda se vyhnul všem verzím legendy a buduje postavu krále zboje na zelené louce. Čili ani šlechtic, ani yeoman, ale jistý Robert Longstride, řadový lučištník ve vojsku krále Richarda je předurčen stát se mýtem. Po tragické smrti Lvího srdce se Robin a jeho druhové vydávají do Nottinghamu, kde se shodou okolností ocitá podezřele vzdělaný a volnomyšlenkářský Robin u volantu dějin. Zapojuje se do boje proti francouzskému spiknutí po boku vysoké šlechty, která nadšeně hltá jeho revoluční teze o svobodě a rovnosti pro všechny.
Závadou Robina Hooda není ani tak jeho naivita a do očí bijící ideový anachronismus, se kterým zaplétá historické postavy do klišovité selanky o hrdinském boji „everymenů" proti zlému majestátu. Podobně naivní byly koneckonců i Scottovy předešlé výpravy do historie - Gladiátor a Království nebeské. Tvůrci však berou statečného zbojníka do krajů, kde pouhé lehce pozdvižené obočí nestačí. Scénář krom okázalé ignorace některých historických faktů postrádá logiku, čitelnou motivaci a především promyšlenější strukturu. Film je tak postaven jako líně se valící pásmo předvídatelných epizod, které se trumfují v prostoduchosti a neschopnosti použít klišé tak, aby alespoň rámcově fungovalo.
Obludný moloch legračních revolučních frází selhává i ve zcela zásadním bodě - nedokáže vysvětlit, proč se Robin Hood stává legendou. Russel Crowe sice sošně pózuje a svůdně mhouří oči, ale jeho postava nemá žádný vnitřní vývoj, ani charisma. Je předurčena stanout v čele vojsk prostě proto, že si to scenárista vymyslel. Krása hrdinské iluze spočívá v přesvědčení diváka o tom, že to tak má být. Jenže Robin je jen pohlednou loutkou uprostřed předvídatelných zvratů a oslích můstků, které dohromady nevystačí ani na podprůměrnou smysluplnost.
Vyčichlost a bezkrevnost je znát i na rukopisu Ridley Scotta, který už dávno zapomněl magičnost bojové scény z úvodu Gladiátora a rutinérsky utíká ke zcela zaměnitelným davovým šarvátkám, v nichž panoramatické celky nefunkčně střídá ruční kamera. Za doprovodu patetické a neoriginální hudby Marca Streitenfelda mnohdy přestává Robin Hood vyhlížet jen směšně a blíží se k polohám zavánějícím hlubokou stokou. Neobratné pokusy o shakespearovské aluze a majestátní průlety kamery ústí v nejedlý amalgám fantasy, historického velkofilmu a široce přístupné zábavy.
Neběží tu vlastně o ztvárnění legendy Robina Hooda, ale o bohapusté zneužití atraktivní obchodní značky v podívané, která svou nepůvodností a prostotou univerzálně padne do libovolného historického údobí. A v každém historickém údobí zůstane týmž - nejapným a nevěrohodným zmetkem.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), Bontonfilm
Robin Hood, akční / historický, USA / Velká Británie, 2010, 140 min.
Režie: Ridley Scott, scénář: Brian Helgeland, kamera: John Mathieson, hudba: Marc Streitenfeld
Hrají: Russell Crowe, Cate Blanchett, Mark Strong, Danny Huston, Max von Sydow, William Hurt, Matthew Mcfadyen
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
