Sametová revoluce pro nás byla sci-fi, říká Štěpánka Šimlová

Lednové události roku 1989 přišly Štěpánce Šimlové jako revoluční, zároveň si ale prý nedovedla představit, že by to všechno mohlo nabrat rychlý spád: „Pocity, které jsem během Palachova týdne zažívala, byly směsí obrovské euforie s obavou a strachem, jestli se režim nevzedme ke tvrdší odezvě a dalším postihům. Rozhodně jsme si ale nedovedli představit, že by to všechno mohlo jít takhle rychle. Ještě když jsme viděli výzdoby 7. listopadu 1989 na VŘSR, kdy bylo Staroměstský náměstí zahalené rudýma vlajkama, tak jsme si říkali, kéž by to bylo naposled. Ale pořád to pro nás bylo science-fiction.“

Události Palachova týdne byly podle ní spíš čistě pražskou záležitostí ve smyslu, že lidé, kteří přijížděli z jiných měst, byli spíše ti úzce spjatí se samotným undergroundem: „Když jsem po Palachově týdnu přijela domů za rodiči do Plzně a mluvila o tom se svými spolužačkami, tak tomu vůbec nevěřily. Je možné, že lidé napojení na Chartu 77 do Prahy přijeli, ale nemyslím si, že by to byla masová záležitost.“

Štěpánka Šimlová začala své studium na Akademii výtvarných věd na podzim roku 1989, takže se přímo nabízela otázka, jak se revoluce odrazila v akademické realitě. „Naštěstí jsem zažila jen měsíc studia během starého režimu, protože to byla opravdu poměrně tristní záležitost. Akademie byla velmi zakonzervovaná, daleko víc, než Umprum nebo VŠUP. Společnost už sice byla jistým způsobem v pohybu, ale na škole to byl pořád krok zpátky,“ vzpomínala na první měsíc na vysoké škole. Následující týdny a měsíce po revoluci už byly ve znamení otevření nových ateliérů a především kompletních změn v přístupu ke studiu.

Štěpánka Šimlová|foto: Radio Wave

Na aktuální téma se pak stočil závěr rozhovoru, ve kterém Štěpánka Šimlová poodhalila, jaké kroky a změny učiní jako první coby nová vedoucí katedry fotografie na FAMU.