Scanner: „Pocházím z nezávislé scény...“

23. červen 2011

Robin Rimbaud alias Scanner je hudební všeuměl a workoholik. Do Prahy přijel po čtyřech letech přednášet v rámci Pražského Quadriennale o metodách, které používá při skládání své muziky.

Součástí probíhajícího Pražského Quadriennale je pětidenní blok věnovaný světelnému a zvukovému designu. V jeho rámci představují na Nové scéně Národního divadla svoji tvorbu přední osobnosti obou oborů. Mezi nimi nechyběl ani britský hudebník Robin Rimbaud, známý spíše pod pseudonymem Scanner. Ten už více jak 15 let vytváří mnohovrstevnatá zvuková díla, která neobvyklým způsobem využívají současné technologie. Od svých prvních kontroverzních děl se dostal do výstavních prostor Tate Modern nebo Science Museum London a také ke spolupráci s významnými umělci všech možných oborů. Jako internetové rádio jsme náš rozhovor museli načít – u čeho jiného než u internetu:

Nechci příliš rozebírat tvoji historii, přesto bych se rád zeptal, co tě v roce 1994 vedlo k založení fanzinu na internetu?
To bylo v době, kdy jsme s kamarády přimýšleli, jak využít internet k běžné mezilidské komunikaci. Tehdejším problémem byla neexistence prohlížeče. Mnozí lidé v mém okolí používali ke komunikaci o nezávislé hudbě prostředí, jehož grafikou bylo černé pozadí a zelené znaky na něm. Tehdy jeden ze serverů spravoval kamarád a muzikant Black Dog, a tak jsem se začal o internet živě zajímat. Jedna z otázek, která mě nejvíce trápila, byla: „jak mohou internet používat slepí lidé?“. Takže náš internetový magazín převáděl vše psané do zvukové podoby. Dnes už nefunguje ani fanzin, ani programy, které tehdy jeho provoz obstarávaly – nejsou kompatibilní se současnými internetovými standardy.

Není v době Facebooku, Twitteru a dalších sociálních sítí konec těmto aktivitám?
Absolutně ne. Už od roku 1997 zasílám zájemcům o moji muziku, kteří se zaregistrují na mých stránkách, měsíční newsletter. Nevynechal jsem zatím jediný měsíc. Vždy prvního v měsíci letí do mailových schránek informace o tom, co tvořím, na čem pracuji. Pokaždé si říkám, že to už nemá smysl, i když mě kamarádi ubezpečují, že se mýlím. Před rokem jsem rozeslal prosbu, aby se ti, kdo chtějí nadále můj newsletter odebírat, znovu zaregistrovali. Spousta emailových adres byla smazána, na druhou stranu procento těch, kteří chtějí být o mých aktivitách informováni i nadále, mě příjemně překvapilo. Navíc v následujících měsících se ozývali další – „co se děje, že nedostávám tvůj newsletter?“ – a vraceli se chvatně nazpátek. Používám samozřejmě Facebook a další nástroje sociálních sítí, ale z nějakého důvodu mám formát newsletteru rád. Sám si píšu od 12 let deník a newsletter je svým způsobem podobný nástroj, jak udržovat disciplínu ve svém denním konání.

02371300.jpeg

Nestálo by za to vydestilovat z tvých newsletterů to nejzajímavější do knížky?
Zrovna si s touto ideou pohrávám. Za těch 20 let, co se hudbou živím, jsem zažil už tolik neobvyklých příhod a absurdních okamžiků, že si to o zpracování do samostatného většího celku vysloveně říká. Zatím uvažuji o formě delšího eseje, řádné žertovné komedie, která bude pojednávat o zvláštních okamžicích, které se mohou stát muzikantovi na cestách za vystoupeními po celém světě. Dávám si už dohromady seznam jednotlivých příběhů/kapitol.

V tvé diskografii se nejdříve objevila tradiční alba, poté hudba k filmu, baletu apod., dnes ale jádro tvé hudební tvorby tvoří multimediální práce. Byla to finanční nutnost, nebo je to způsob vyjádření, který je ti nejbližší?
Vždy se snažím dělat to, co mě nejvíc naplňuje. Letos jsem hodně namočen do projektů, kterým jsem chtěl vydat CDčko, tak jsem zaplatil jejich výrobu a rozdávám je svým fanouškům a novinářům. Placen jsem za práci na hudbě pro balet nebo speciální hudbu na objednávku. Obecně se snažím pracovat na projektech, které mě baví, tenhle moment je důležité zdůraznit, často se na něj zapomíná.
Už nehraju tolik koncertů jako dříve. Klubová vystoupení mě už tolik nelákají. A je jedno, jestli je to pro stovku nebo tisícovku lidí. Proč to mám dělat? Jen pro peníze? Když se čas od času podívám na stránky dlouholetého kamaráda Ritchie Hawtina, tak tam vidím denní aktualizace typu: „právě opouštím Vídeň, mířím do Miami; opouštím Miami, mířím do Paříže...“ a tak pořád dokolečka. Jeho tento život evidentně baví, mě už tolik ne. Se svými pracemi na objednávku také hodně cestuji. V poslední době třeba do Chile, Číny, Ruska, Brazílie, New Yorku, ale pokaždé je moje práce jiná, zasazená do jiného prostředí, často velmi specifického. A to mě, na rozdíl od prostého obrážení klubů, hodně baví.

Vím, že jsi složil alternativní hymnu pro Evropu. Co tě k tomu vedlo?
Někdo v Belgii předal Evropské komisi kontakt na mě v době, kdy se Evropská Unie rozšiřovala z 23 na 25 členů. Oni chtěli tuto příležitost nějak podtrhnout, a tak ve velké nadsázce vznikl nápad vytvoření „nové“ evropské hymny. Lidé z Bruselu řekli „proč ne“ a poprosili British Council, kteří pomohli celý projekt zafinancovat. Takže jsem měl spoustu peněz na slušnou produkci a vylisování 20 000 kusů CD se svou verzí „nové“ evropské hymny k volné distribuci. Přišlo mi to smysluplnější než vyhodit stejný balík peněž za nějakou instalaci v galerii. Pokud má být Evropská Unie o propojování, nemělo by to být v hudební oblasti stejné? Současná hymna – Beethovenova Óda na radost – byla stvořena pouze v jedné z členských zemí. Já se snažil do nové propojit fragmenty z hymen všech členských zemí a troufám si tvrdit, že se mi podařilo vytvořit poměrně svižný melodický kousek. Byla to další z her, které mě opravdu bavily.

02371301.jpeg

Pracuješ stále pro BBC Radio 4 nebo jinou rozhlasovou stanici?
Ano. Na BBC Radio 4 existuje pořad, který se jmenuje Front Row, a já do něj čas od času přispívám kratšími, několikaminutovými útvary jako rozhovory, reportážemi nebo úvahami. Taky jsem už hudebně zpracoval Shakespearův Sen noci svatojánské, ale to je spíše výjimka.

V současné době spolupracuješ například s Jochenem Arbeitem z Einstürzende Neubauten. Odehráli jste několik koncertů. Bude vaše spolupráce probíhat i v budoucnu? Můžeme se kromě koncertů dočkat i nějaké desky?
Už máme zamluvené studio v Berlíně, kam se v září zavřeme. Máme k dispozici tři výborně nasnímané koncerty, které hodláme vypustit ven na vinylu, a pak by mělo přijít na řadu studiové album. Einstürzende mají ve zvyku spolupracovat spíše s lokálními muzikanty, a tak mě překvapilo, že mě vyzvali, abych s nimi jel americké turné. To ale bylo bohužel celé zrušeno. S Jochenem jsme tedy začali plánovat vlastní evropské turné, které, pokud vše dopadne, vypukne na podzim příštího roku. Jen my dva bez přítelkyň. Přijdeme do klubu, zapojíme nástroje a budeme improvizovat. Moc se na to těším, protože nejen že je to pohodový chlapík, ale již odehrané společné koncerty byly opravdu velmi intenzivní, možná i trochu dubstepem nasáklé improvizace.



Právě jsi přijel z Amsterodamu z premiéry nového baletu, pro který jsi složil hudbu. Na stránky jsi napsal, že jsi extrémně hrdý na hudbu, kterou jsi stvořil. Co tedy můžeme na soundtracku očekávat?
Vím, že je to klišé, ale jsem přesvědčen, že těch 55 minut, které jsem pro tento balet napsal a nahrál, je nejintenzivnější muzika, kterou jsem prozatím udělal. Je to průlet velmi rytmickými úseky, houslovými duety, ale i diskotékovým parketem. Choreograf navíc v hudbě vyžadoval hlasy, takže ve třech skladbách poprvé za celou kariéru Scanner uslyšíte i můj vokál. Premiéra byla tento pátek, ale už teď mám nabídku pokračovat ve spolupráci i příští rok. Bude se jednat o hudbu pro sto invalidních vozíků, které budou projíždět Amsterodamem. Na každém z nich navíc bude tančit jeden tanečník. Všechny vozíky nakonec dojedou na jedno místo, takže bude záhodno, aby hudba všech vozidel splynula do jednoho funkčního celku. Bude to velmi náročná práce, ale jsme teprve na začátku celého procesu.

S tebou je radost mluvit o budoucnosti, protože máš před sebou vždy spoustu rozdělané práce. Na čem teď pracuješ?
V minulém roce jsem si dal práci a digitalizoval jsem veškerý archiv nevydaných nahrávek. Dělá to dohromady 600 hodin nevydaného materiálu (mám nahráno 70 procent všech odehraných koncertů a všechny jsou jedinečnou improvizací). A protože v roce 2014 budu slavit 20 let fungování Scanner, plánuji vydat ambiciózní boxset, kam vměstnám tuhle hromadu muziky na 25 CD v mp3 podobě.Vedle toho mám v letošním roce opravdu nabitý program. Pro jedno taneční představení mám zmixovat hudbu Lady Gaga s hardrockery Journey. Má se jednat o intenzivní živý doprovod, tak jsem zvědav, jak to dopadne. Příští týden to mám odevzdat. Pak mám také v plánu vydat v letošním roce nové instrumentální album s klarinetistou Davidem Rothenbergem. Již brzy se zavřu o studia, abych pomohl na svět nové písničkové desce jednoho britského zpěváka. Na co se moc těším, je práce na mém úplně prvním albu, které bude plné mnou zpívaných písniček. Spouštěčem byl cover Australanů Severed Heads, který jsem nedávno dokončil. Už mám francouzského vydavatele a pár nápadů na tradičně strukturované songy. Do toho zvukový design pro Philips a další drobnější zakázky – věř mi, letos mám opravdu hodně nabitý kalendář.
Vedle toho v příštím roce pořádám jeden londýnský festival, takže teď domlouvám vystupující od PJ Harvey po Roberta Wyatta. Všichni by měli pro tuto příležitost složit speciální hudební kus. A abych nezapomněl, mám za sebou jako host čerstvé nahrávání nové desky Bat For Lashes. Ve studiu jsme se sešli s kytaristou Red Hot Chilli Peppers nebo trumpetistou od Arcade Fire.

Musíš být bombardován velkým množstvím nabídek na spolupráci atd. Kolik jich nakonec odmítneš?
Téměř žádnou. Pocházím z nezávislé scény a stále moc dobře si pamatuji, jak jsem byl vděčný za každého významného hudebníka, například z filmové branže, který měl pochopení a čas pro mé zvídavé otázky. A když si na mě udělala čas i taková legenda jako John Cage, pak i já chci být k dispozici těm, kteří jsou dnes ve stejné začátečnické pozici, jako jsem byl tehdy já.

Zaujal mě projekt NightJam. Můžeš mi prozradit, o co v něm jde?
To je projekt komunitního sdružení Artangel Interaction pracujícího s lidmi na ulici. Je to pohled na Londýn jako na místo, které žije nejen ve dne, ale i v noci. Shromáždil jsem několik příběhů, které odpovídaly tomuto tématu, a pozval desítky vokalistů, aby dodali skladbám finální rozměr. A protože iniciátorem bylo právě sdružení Artangel Interaction, ve studiu se potkala spousta profesionálních zpěváků, ale i bezdomovců, kteří dodali kompozicím jedinečný rozměr. Výsledek si můžete prohlédnout a poslechnout na adrese nightjam.org.uk. Musím s odstupem říci, že téhle práce si moc vážím. Měla pro mě velký emocionální rozměr.

Vždy se obklopuješ mladými umělci. Je někdo – hudebník, vizuální umělec, kdokoliv jiný –, kdo tě opravdu hodně překvapil a koho bys rád doporučil?
Hodně mě baví elektronická scéna v Los Angeles. A to nejen Flying Lotus, ale především Lone nebo Nosaj Thing. Instrumentální hip hop kompletně vytváří skrze jediný přístroj – MPC 3000; moc mě inspirují, především způsobem, jakým komponují. A vůbec všechno z labelu Brainfeeder je parádní. Urbánní hudba pohybující se na hraně známých postupů a neprobádaného teritoria. Také mě inspiruje řada filmařů. Teď například tři mladí režiséři z Jižní Koreje.

Spolupracoval jsi v minulosti s někým z České republiky?
Zatím ne. Překvapivě. Ale snad k nějaké kooperaci v budoucnu dojde.

Tvoje poslední „řadové“ album Rockets, Unto The Edges of Edges je venku už dva roky. Připravuješ následovníka?
Příprava téhle desky mi zabrala nejdelší čas na přípravu. Možná až příliš moc. Dnes ji kvůli tomu nemůžu poslouchat. Na druhou stranu šlo o dost niterná témata a sám jsem se ocitl v poměrně citlivém období, takže to dopadlo tak, jak to dopadlo. Teď, jak už jsem prozradil dříve, chystám svoji první písničkovou desku a jsem opravdu zvědav, jak bude výsledný tvar vypadat.

autor: Pavel Zelinka
Spustit audio

Nejposlouchanější

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.