Scorseseho Vinyl přehrává staré písničky
Dvouhodinový pilot seriálu o hudebním průmyslu v 70. letech režíroval hudební fanoušek a autor dokumentů o Bobu Dylanovi nebo Rolling Stones Martin Scorsese, který ho produkoval společně s Mickem Jaggerem. Přes slavná jména a talenty, které se na něm podílely, je Vinyl v porovnání s ostatními současnými seriály z produkce HBO spíš druhořadou show se sklonem zdůrazňovat klišé o síle hudby.
Richie Finestra je šéfem kdysi slavné, dnes krachující vydavatelské společnosti American Century, sám sebe představuje scorseseovským voiceoverem jako chlapa „se zlatým uchem na hudbu, stříbrným jazykem a koulema tvrdýma jako z bronzu“. Richie (Bobby Cannavale) je Donem Draperem hudebního byznysu, vizionářem, který ví, co se bude líbit.
Jeho věštectví ještě o něco zesiluje vypravěčskou perspektivu poučenou o legendárnosti doby a významu tehdejší hudby. Seriál s divákem uzavírá spiklenectví – ty i já víme, jak tyhle kapely ovlivnily svět. Když se jeho zaměstnanci vysmívají Abbě a Richie prohlásí, že tahle kapela bude jednou vyprodávat fotbalové stadiony, zdá se tón seriálu možná až příliš spiklenecký.
O několik scén dál popisuje asistentka z Richieho firmy, která právě v posteli draftuje zpěváka příští slavné kapely, svoje dojmy z koncertu: „Donutil jsi je něco cítit!“ Duch posvátné fascinace silou hudby logicky prostupuje celým seriálem, zjevuje se bohužel v klišé, jakým je replika firemní holky pro všechno, nebo v triumfální závěrečné sekvenci. Na publikum včetně zfetovaného Richieho spadne během vystoupení New York Dolls strop. Richie pak v sutinách doslova vstává z hrobu – díky punku se znovu narodil. Těžkopádná metafora se nese v duchu vzpomínkových dokumentů, jejichž hlavním sdělením bývá, že to „tehdy byla síla“. Vinyl se bohužel proti omámené nostalgii nijak nevymezuje.
Další rovina dvouhodinového pilotu, ve kterém se proplétá několik dějových linek, se týká byznysu, nezbytného potvrzení, že obchodování s hudbou je obchodování jako každé jiné. Chvíli to vypadá, že Richieho zaměstnanci skutečně budou Mad Meny hudebního průmyslu, v kanceláři ale nakonec moc času nestrávíme. Flashbacky z Richieho minulosti, kdy nechal na holičkách černého bluesmana, spolu se snovými sekvencemi černošských hudebníků připomínají podstatu hudebního byznysu, vyrostlého z bohatství černé kultury. Řečeno s Karlem Veselým, „všechny zásadní hudební směry vymysleli černošští muzikanti a ti bílí je později ukradli“. Řečeno s Mirkou Spáčilovou, v seriálu se odehrávají „rasové střety střižené podle tradiční šablony“.
Vinyl se ale nakonec tolik nevěnuje kontemplování o hudbě nebo analýzám hudebního průmyslu, jako spíš neuspořádanému životu Richieho Finestry, který v úvodu v panickém záchvatu sjíždí kokain koupený na ulici. Nakonec se ukazuje, že příčinou jeho krize není stres z důležitého kontraktu s Polygramem, který má majitele krachujícího impéria zachránit, ale Richieho účast na nepravděpodobném zločinu. Natočeném s typickým cynismem tvůrce Mafiánů a Casina. Vinyl toho už v pilotu servíruje poměrně hodně.
Na scénáři se podílel autor Vlka z Wall Street Terence Winter nebo spoluautor scénářů Breaking Bad George Mastras. Jejich dialogy jsou skvěle vystavěné a vtipné. Přes všechnu scenáristickou i hereckou preciznost je ale seriál tak trochu prázdná skořápka. Dějové linky působí až příliš povědomě. Vinylu, nebo alespoň jeho dlouhému pilotu, chybí originalita. Cosi, kvůli čemu by bylo nezbytně nutné vidět i další epizodu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
