Šéfka RRTV: Víc než Vanessa mi vadí Sanitka 2

21. únor 2014

Jaký je úkol médií veřejné služby? Měla by usilovat o co největší počty diváků a posluchačů, nebo dávat větší prostor obsahu, který zajímá i menšinové publikum? A jaké pro ně platí limity? O tom v On Air Radia Wave diskutovali předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Kateřina Kalistová a ředitel Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na FSV UK Tomáš Trampota.

„Média veřejné služby by měla působit inkluzivně, poukazovat na to, že ve společnosti existují minority. Nehonit sledovanost nebo poslechovost, ale připomínat různá publika,“ říká Tomáš Trampota na otázku, jaký je úkol veřejnoprávních médií. Kateřina Kalistová k tomu dodává, že za toto snažení ale budou často pranýřována právě většinovým publikem, které na to nemusí být připraveno.

A kudy vede hranice mezi inkluzí menšin a vysíláním „pro všechny“? Podle Trampoty jde o každodenní hledání a vyvažování obsahu: „Ideálem je koktejl pořadů zacílených jak na majoritní, tak na menšinové publikum.“ Zajímavá informace přitom vyplynula z průzkumu, který si nechala zpracovat Rada pro televizní a rozhlasové vysílání. „Menšinové skupiny diváků a posluchačů nechtějí mít své vyčleněné, specializované pořady. Chtějí být integrováni do celého vysílání, zastoupeni ve zpravodajství, ve všech pořadech,“ uvedla Kalistová. Oba účastníci diskuze se shodli na tom, že veřejnoprávní média by neměla v žádném případě přeceňovat čísla sledovanosti. „Tato měření kdysi vznikla pouze jako ukazatel pro reklamní trh. Je třeba hledat, co je za strohými, kvantitativními čísly,“ prohlásil Tomáš Trampota.

01053195.jpeg

Ve světle hojně diskutovaných dílů pořadu ČT Art Tečka páteční noci jsme se ptali také na to, zda pro veřejnoprávní média existují hranice, které by neměla překračovat. Podle Kateřiny Kalistové k takovému překročení v případech vystoupení Vanessy nebo docenta Stratila nedošlo: „Mediální analytici RRTV u těchto pořadu neshledali porušení vysílacího zákona. ČT Art je platformou pro nekonformitu a z hlediska svobody projevu to je v pořádku, i s přihlédnutím k času vysílání, i když to někoho může iritovat. Tvůrci by si ale měli dát pozor, aby vystupující pořadu nezneužívali ke svému zviditelnění“. Trampota dodal, že umění vždy pokoušelo dobové hranice, aby se později stalo mainstreamovou normou.

Mnohem větší problém než vystoupení provokativních umělců ale spatřuje Kalistová například v kontroverzním dílu seriálu ČT Sanitka 2: „Tyhle nejhorší předsudečné stereotypy, které se tu perou do diváků, mi vadí neskutečně. Ale z hlediska zákona jsme nemohli zasáhnout. Je to věc Rady ČT, které jsme to předali. Zatím o žádné reakci nevím.“

03067446.jpeg

Co se týče výhledu do budoucnosti veřejnoprávních médií, diskutéři nechtěli příliš spekulovat. „V situaci pokračující koncentrace médií do soukromých rukou by měla veřejná služba do budoucna nabývat na významu. Měli bychom si ji pěstovat a přispívat k tomu právě i diskuzí o jejím obsahu,“ uzavřela Kateřina Kalistová.

autor: Robert Candra
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.