Selickova pohádka má zuby a občas kouše
Henry Selick je známý především jako režisér Noční můry před Vánoci. V legendární animáku však jaksi stál ve stínu Tima Burtona. Novinková Koralína je jeho pokusem znovu se vrátit na výsluní animovaného filmu. Zdali se nové pohádkově-hororové dobrodružství vydařilo, to se dozvíte z naší recenze.
Jeden nikdy neví, co se může skrývat za zrcadlem, do něhož se každý den dívá nebo za dveřmi, kolem nichž den co den prochází. Možná za nimi dřímá prázdno, možná tajemný svět. Nudící se mudrlantka Koralína touží po tom druhém. Zrovna se přestěhovala do zapadákova, do omšelého růžového domu, v němž bydlí podivná směsice vysloužilých existencí. Rodiče jsou zavaleni prací a nemají na neustále nápady a fantazie dcerky čas. Prostě otrava. Při bezcílném bloumání po domě Koralína narazí na dvířka a za nimi... inu svět, kde je všechno lepší, maminka vaří, tatínek dovádí jako malé dítě... jen místo očí mají knoflíky... a vše má až podezřele ideální podobu.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!
Když se řekne Noční můra před Vánoci, vybaví se většině lidí jméno Tima Burtona, už ale méně jméno Henry Selicka. Přitom právě on kultovní animák režíroval a vtiskl mu část svébytné vizuální podoby, která dodnes neztratila nic ze své expresivity a nakažlivé morbidity. Adaptací ceněného románu Neila Gaimana Coraline se Henry Selick po dlouhé době opět vrací mezi filmařskou elitu. Pohádkový příběh inspirovaný Alenkou v říši divů nabízí přesně ten druh vyprávění, který režisérovu excentrickému a hravému pojetí svědčí.
V záplavě sofistikovaných 3D animáků představuje Koralína sympatický ostrůvek staré školy. Selick opět oživuje loutky letitou stop-motion animací, která možná není tak plynulá a uhlazená, zato působí výrazně hmotnějším dojmem. Za Koralíniným dobrodružstvím je cítit ruční práce, jehla a nit, sympatická nedokonalost, která dodává věcem život a roztomilost. Aby se v dnešní technické aréně film neztratil, použil režisér stereoskopického 3D efektu, který do filmu vnáší působivý a chytře využitý třetí rozměr. Koralínu se vyplatí vidět v digitalizovaném sále s příslušnými brýlemi, neboť pak po vás pitoreskní svět loutek v pravém slova smyslu natáhne ruce... a vtáhne vás do víru barevného karnevalu.
Vynikající animace by však sotva obstála bez dobrého scénáře. Jakkoli v úvodu nepůsobí snímek nijak zvlášť čile a dynamicky, jakmile se rozhrne opona a hrdinka vkročí do přízračného světa za zrcadlem, roztočí se kolotoč vizuální fantazie naplno. Koralína je především pohádkou, která neohromí promyšlenými verbálními gagy a skvělými hláškami. V tomto ohledu zaostává jak za Noční můrou, tak za Burtonovou Mrtvou nevěstou. Jenže výtvarná stránka nabízí úžasné momenty, v nichž se dovádivá infantilita střídá s lehkou hororovou dekadencí. Pod uhlazeným a spanilým povrchem pohádkových divů leží pravá tvář říše klamu, plná nebezpečí a rozkladu. Koralína tak zdaleka nesměřuje jen k dětským duším, ty naopak může svou záludností velmi slušně vyděsit.
Trochu zamrzí, že hudební doprovod není ani zdaleka tak nakažlivý jako Elfmanovy kostlivecké šlágry z Noční můry před Vánoci. Každopádně pro staromilce, kteří mají v animáku rádi nějaký ten nezarovnaný šev a dekadentně zešeřelý nádech, obsahuje Koralína dostatek příjemných momentů. Dává nápaditě přivonět k dnes už možná zastaralé, přesto stále nepřekonané loutkové animaci.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
