Seriál Les Revenants plaše smiřuje živé s mrtvými

15. leden 2014

Původní dílo kabelové televize Canal+ vychází z poměrně unikátní variace zombie žánru, se kterým přišel stejnojmenný francouzský film v roce 2004. Mrtví se vrací do malého horského městečka, nikoli však jako hrozivé „negativy“ své pozemské existence, nýbrž jako bytosti, které se pokouší navázat tam, kde smrt ukončila jejich pouť. Splatit dluhy živým a naopak – dluhy od nich vybrat.

Osmidílný seriál je tak originálním dramatickým počinem, který se vyhýbá všem klišé a očekávaným žánrovým vzorcům. Spíše než hororové elementy tu nalezneme mysteriózní pnutí v nejasných hranicích přirozena a nadpřirozena. Tradičně oddělené světy života a smrti se dotýkají, jako by tvůrci chtěli demonstrovat starou tezi, že existujeme v těsném sousedství svých mrtvých, kteří tak či onak ovlivňují naše činy.

Poměrně záhy se nabídne paralela s klasikou Davida Lynche Twin Peaks. Svádí k tomu prostředí zapadlého horského městečka, které je téměř důsledně izolované od zbytku světa, sled událostí, k nimž neexistuje racionální výkladový klíč, ale i vizuální estetika výrazných světelných kontrastů a přízračnosti běžných prostorů, která nejvíce evokuje přeludnou tenzi Lynchem inspirovaných fotografií Gregoryho Crewdsona.

03040797.jpeg

Ruku v ruce s přízračným a subtilním vizuálem, který staví na přesně uspořádaných kompozicích, kráčí vynikající doprovod skotských post-rockerů Mogwai. Minimalistický, zasněný a emocionálně přesně vysoustružený sound-design propůjčuje světu Les Revenants status místa mimo známá místa, vytrženého fragmentu, který se vzpírá pravidlům reality a funguje podle svých vlastních zákonů.

Přitom platí – čím méně o nich víme, tím lépe. Pro někoho frustrující neuzavřenost celé série je ve skutečnosti prozíravým tahem tvůrců. Nabízí se otázka, co způsobí vysvětlení, která má údajně nabídnout druhá série. Všechny závany přísné racionality hrozí Les Revenants degradovat na šestákovou duchařskou historku. Možná až příliš velké množství nerozluštěných záhad představuje daň, kterou stojí za to zaplatit výměnou za atmosféru.

Les Revenants jsou spíše než lynchovské iracionalitě blíže mysteriózním hádankám Michaela N. Shyamalana, z větší části však postrádají jeho otravné rétorické ambice a vypravěčskou okázalost. Každý z dílů, nazvaný jménem některé z postav, rekonstruuje předivo osudů, v nichž sehrála roli tragická smrt. Postupně tak před divákem defiluje mikrohistorie komunity, která žije vedle přehrady, jež jí už jednou přivodila zkázu.

03040796.jpeg

Zmíněná poklidnost a uměřenost je zároveň silou i Achillovou patou jinak suverénního projektu. V Les Revenants se místy sváří civilní drama s decentními názvuky thrilleru, ale až příliš často chybí celku vnitřní jiskra a provokativnost. Tajemná lyrika živých mrtvých na pomezí světla a stínu přináší nespornou diváckou rozkoš, ale v něčem je možná až příliš uhýbavá – např. dialogy o klíčovém tématu občas vyznívají plaše, ploše a naivně.

A ještě jedna věc kvalitnímu seriálu škodí. Poetika záhadně se měnícího místa, kde splývají světy a strukturu reality deformují zneklidňující události, může evokovat televizní opus magnum Larse von Triera Království. Vedle něj působí Les Revenants jako sympaticky introvertní, křehká a líbivá ukolébavka, z níž však jen málokdy vzejde zneklidňující impulz, který by dostál odvěké posedlosti těmi, kteří se vrací z hrobů.

03040798.jpeg

Přes všechny zmíněné výhrady nezbývá než přiznat, že bezvýhradně nadšené recenze se nemýlí: s francouzskými hladovými živými mrtvými je škoda se minout. Přesný ekvivalent k hypnotickému zážitku z Les Revenants totiž přeci jen schází.

Hodnocení: 80 %
Les Revenants (The Returned)
Canal+, 2012, 8 x 50 minut.

autor: Vít Schmarc
Spustit audio

Nejposlouchanější

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.