Seriál Transparent můžete sledovat celou sobotu zdarma

V únoru 2022 ruští umělci Kirill Savčenkov a Alexandra Sucharevová spolu s litevským kurátorem Raimundasem Malašauskasem zrušili svou výstavu na protest proti ruské invazi na Ukrajinu. O dva roky později, v roce 2024, Rusko svůj pavilon přenechalo Bolívii.

Rozhodnutí organizátorů umožnit Rusku návrat na bienále vyvolalo kritiku, informoval server Art News. Někteří politici i komentátoři ho označují za pokus o „rehabilitaci agresorského státu prostřednictvím umění“.

Prezident bienále Pietrangelo Buttafuoco uvedl, že organizátoři chtějí dát prostor lidem ze všech míst, kde probíhají konflikty. „Bienále, stejně jako město Benátky, zůstává místem dialogu, otevřenosti a umělecké svobody. Podporuje vazby mezi národy a kulturami s neotřesitelnou nadějí na ukončení konfliktů a utrpení,“ uvedl v prohlášení citovaném serverem Euronews.

Proti účasti Ruska se ale vymezilo několik zahraničních politiků. Vláda italské premiérky Giorgie Meloniové uvedla, že s přítomností Moskvy na akci nesouhlasí. Litevská ministryně zahraničí ji označila za „ubohou“. Skupina poslanců Evropského parlamentu navíc v pátek zveřejnila dopis organizátorům, v němž ruskou účast označila za „nepřijatelnou“.

Zatím není jasné, zda bude ruský pavilon otevřen po celou dobu trvání bienále. Projekt, který se v něm představí, je pro tuto akci netypický – půjde o sérii zvukových performancí s názvem Strom zakořeněný v nebi. Na projektu se podílí nejméně 38 mladých hudebníků, básníků a filozofů z různých zemí.

Podle serveru Art News někteří kritici upozorňují, že návrat Ruska na kulturní scénu přichází ve chvíli, kdy se ruským sportovcům postupně znovu otevírá prostor i v mezinárodních sportovních soutěžích.

Video na síti X začíná herní scénou z titulu Call of Duty: Modern Warfare III, konkrétně animací, ve které má hráč možnost odpálit jadernou zbraň. Poté se ve videu objevují záběry z reálných raketových útoků, které americká armáda v Íránu podnikla a které si v Íránu vyžádaly více než 1 000 mrtvých.

V určitých momentech se ozve hlas z videohry, který anglicky říká: „Tento boj vyhráváme” a „Převezli jsme kontrolu”. Záběry doprovází instrumentální verze písně Bonfire Childish Gambina a text „Courtesy of the Red, White & Blue” neboli „S laskavým svolením červené, bílé a modré“.

Mnoho lidí kritizovalo Bílý dům za to, že válku zlehčuje. Například Jüan I Ču, odborný asistent mezinárodních vztahů a mezinárodního práva na Leidenské univerzitě, pro web Independent napsal: „Válka je hrozná, i když je oprávněná. Tohle je naprosto nevkusné.”

Na příspěvek Bílého domu reagoval i Chance Glasco, jeden ze zakládajících vývojářů série Call of Duty. Ten ve své odpovědi na síti X uvedl, že ho situace nepřekvapuje. Připomněl, že po převzetí vývoje značky společností Activision se podle něj objevoval tlak na vytvoření dílu série, který by zobrazoval Írán útočící na Izrael.

„Naštěstí byla většina vývojářů touto myšlenkou znechucena a projekt byl zamítnut,” napsal Glasco.

Internet je zároveň zaplaven dezinformacemi a zavádějícími materiály týkajícími se vojenských operací v Íránu. Spousta z nich jsou staré záběry z úplně jiných válek, materiály zmanipulované AI, nebo dokonce scény z vojenských videoher jako War Thunder. Radio Wave o tom psalo zde.

Záběry z videoher se podle kritiků stávají nástrojem propagandy a byly využívány v komunikaci vládních institucí administrativy Donalda Trumpa i dříve, jak píše web Mashable. Například ministerstvo vnitřní bezpečnosti loni použilo obrázky z videohry Halo v příspěvcích na sociálních sítích s heslem „Destroy The Flood” a odkazem na náborovou stránku imigrační služby ICE. V minulosti také zveřejnilo videa z imigračních razií doplněná sloganem z Pokémonů „Pochytej je všechny”.

Výzkum proběhl ve 29 zemích včetně Velké Británie, USA, Brazílie, Austrálie nebo Indie a mimo jiné ukázal, že 33 % mužů z generace Z si myslí, že manžel by měl při důležitých rozhodnutích v manželství mít poslední slovo.

Generace Z, tedy lidé narození mezi lety 1997 a 2012, jsou podle dat studie dvakrát častěji než muži z generace baby boomers (narození 1946–1964) zastánci tradičního rozhodování v manželství. Zatímco s tvrzením, že manželka by měla vždy poslouchat manžela, souhlasilo 13 % mužů z generace baby boomers, u mužů z generace Z to bylo téměř třikrát více.

Mezi ženami souhlasilo s tímto výrokem 18 % z generace Z a 6 % z generace baby boomers. Nejvyšší podporu tento názor zaznamenal průzkum v Indonésii (66 %) a Malajsii (60 %). Ve Spojených státech souhlasilo 23 % respondentů a ve Velké Británii 13 %.

Výsledky výzkumu ukazují výrazné rozdíly mezi generacemi mužů v pohledu na genderové role, napsal web The Guardian. Například 24 % mužů z generace Z si myslí, že ženy by neměly působit příliš nezávisle nebo soběstačně. U mužů z generace baby boomers tento názor sdílelo 12 %.

Více než polovina mužů z generace Z (59 %) zároveň uvedla, že se od mužů očekává příliš mnoho v oblasti podpory rovnosti pohlaví. U mužů z generace baby boomers to bylo 45 %. Mezi ženami činil podíl 41 % u generace Z a 30 % u baby boomers.

Zajímavé také je, že právě muži z generace Z zároveň nejčastěji souhlasili s tvrzením, že ženy s úspěšnou kariérou jsou pro muže atraktivnější. Tento názor sdílelo 41 % z nich.

„Letošní průzkum nám ukazuje, že jsme možná svědky velkého přehodnocení toho, jak muži a ženy v dnešní společnosti vnímají genderové role. Zejména u generace Z naše data ukazují zajímavou dualitu: jsou to sice lidé, kteří nejčastěji souhlasí s tím, že ženy s úspěšnou kariérou jsou pro muže atraktivnější, ale zároveň nejčastěji souhlasí s tím, že manželka by měla vždy poslouchat svého manžela a že žena by nikdy neměla působit příliš soběstačně nebo nezávisle,” uvedla Kelly Beaver, generální ředitelka společnosti Ipsos ve Velké Británii a Irsku.

Podle profesorky Heejung Chung, která se na výzkumu podílela, existují i pozitivní signály – například silná podpora většího zastoupení žen v politice. Zároveň však data naznačují, že některé postoje se postupně stávají tradičnějšími.

„Myslím si, že existuje mnoho obav mužů ze ztráty společenského postavení. A existuje vakuum, které je vyplňováno rétorikou a hlasy, které se snaží postavit mladé muže proti genderové rovnosti, proti mladým ženám, proti migrantům,” řekla Chung.

Chung dodala, že svou roli mohou hrát i ekonomické faktory. „V předchozích generacích mohli muži, sociologicky řečeno, projevovat svou mužnost prostřednictvím role živitele rodiny, prostřednictvím svých finančních příspěvků, věcí jako koupě domu, role poskytovatele a ochránce. Pro mladé muže po celém světě jsou tyto příležitosti stále méně dostupné. Cítí tedy možná ztrátu příležitostí a nebyly jim předány pozitivní, rozmanité představy o mužnosti.”

Kurt Cobain zemřel 5. dubna 1994 ve věku 27 let. Jeho tělo bylo nalezeno v jeho bytě v Seattlu a za příčinu smrti tehdy úřady oficiálně označily střelnou ránu z brokovnice, kterou si měl způsobit sám. Cobain v té době dlouhodobě bojoval s drogovou závislostí a depresemi.

Už v minulosti se objevovaly spekulace, že Cobain mohl být zavražděn. Konspirační teorie poukazovaly například na údajně upravený dopis na rozloučenou nebo na podezření související s jeho bouřlivým manželstvím s hudebnicí Courtney Love. Těmto teoriím se věnoval také dokument režiséra Nicka Broomfielda z roku 1998 s názvem Kurt & Courtney, který naznačoval, že možnost vraždy nelze vyloučit.

Nyní ale nová vyšetřovací skupina zveřejnila recenzovanou vědeckou práci, která původní závěr o sebevraždě zpochybňuje, informoval web Euronews. Podle jejich analýzy mohl být Cobain nejprve násilně předávkován heroinem a poté zastřelen. Brokovnice nalezená u jeho těla podle nich mohla být do jeho rukou umístěna až po smrti.

Nezávislá výzkumnice Michelle Wilkins uvedla pro britský deník Daily Mail, že forenzní specialista Brian Burnett znovu analyzoval materiály z místa činu i pitevní zprávu a dospěl k závěru, že Cobainova smrt byla vraždou.

Podle Wilkins některé nálezy z pitvy naznačují, že Cobain nezemřel na následky střelného poranění, ale známky poškození orgánů odpovídají spíše předávkování heroinem. Zmínila například nekrózu mozku a jater, která podle ní souvisí s nedostatkem kyslíku typickým pro předávkování.

Vyšetřovací tým také poukázal na další nesrovnalosti na místě činu. Oblast kolem Cobainova těla byla podle nich „neobvykle čistá” a ruka, která svírala hlaveň brokovnice, údajně neobsahovala žádné stopy krve. Wilkins tvrdí, že u sebevražd brokovnicí bývají stopy krve výrazné.

Dalším podezřelým prvkem měly být podle týmu také Cobainovy pomůcky k aplikaci drog, které byly nalezeny úhledně uspořádané. Wilkins zpochybňuje, že by člověk s desetinásobkem smrtelné dávky heroinu v těle dokázal po aplikaci látky veškeré vybavení  pečlivě uklidit.

Vyšetřovatelé proto vyzvali úřady, aby případ znovu otevřely. Seattle Police Department i úřad soudního lékaře v King County však uvedly, že jejich stanovisko se nemění. „Detektiv tehdy dospěl k závěru, že šlo o sebevraždu, a to je i nadále postoj našeho oddělení,” uvedl mluvčí policie v Seattlu.

Zástupce King County Public Health zároveň uvedl, že úřad je vždy připraven své závěry přehodnotit, pokud se objeví nové důkazy. Podle jejich vyjádření však zatím nic nenasvědčuje tomu, že by bylo nutné případ znovu otevřít.

Útoky zasáhly nejen vojenské cíle, ale také letiště a civilní oblasti, což zásadně ovlivňuje pravidla cestování v regionu.

Letiště v Dubaji bylo při odvetných útocích poškozeno troskami dronu a muselo být na tři dny uzavřeno. Podle serveru BBC po celém světě přicházejí stále přísnější cestovní varování.

Americké ministerstvo zahraničí vyzvalo své občany, aby okamžitě opustili čtrnáct zemí Blízkého východu, včetně Egypta. Ten ale útoky přímo nezasáhly. Cestování do Íránu je nyní zcela omezeno. Spojené státy, Velká Británie, Kanada i Austrálie vydaly vůči zemi nejvyšší cestovní varování.

Ve Spojených arabských emirátech se provoz letišť postupně obnovuje. Vláda zajišťuje jídlo a ubytování pro více než 20 000 uvízlých cestujících. Katarské ministerstvo zahraničí informovalo o několika íránských útocích na civilní cíle, včetně letiště Hamad v Dauhá, které zůstává mimo provoz kvůli uzavření katarského vzdušného prostoru.

Mnoho cestujících nyní odjíždí ze Spojených arabských emirátů autem do Ománu, kde stále fungují lety a riziko útoků je nižší. Omán dosud pomáhal zprostředkovávat mírová jednání mezi USA a Íránem. V úterý ale íránské drony zasáhly tamní komerční přístav Duqm, uvedla agentura Reuters.

Spojené státy vyzývají své občany, aby opustili také Libanon, dokud jsou v něm dostupné komerční lety. Kompletně uzavřen je vzdušný prostor Kuvajtu a Bahrajnu. Saúdská Arábie byla zasažena odvetnými útoky, včetně dronových útoků na americké velvyslanectví v Rijádu, přesto King Khalid International Airport v hlavním městě zůstává v provozu. 

Americká a izraelská vojska zaútočila na Írán 28. února a ve stejný den zabila íránský vůdce ajatolláha Alí Chameneího. Konflikt se od prvního úderu rychle rozšířil a zasáhl přibližně dvanáct zemí, včetně britské letecké základny Royal Air Force (RAF) na Kypru, který je členský stát EU.

Tresty popsané v dekretu byly v Afghánistánu již dříve rozšířené. Poprvé jsou však jednoznačně zakotveny v právním předpisu od doby, kdy se Spojené státy a jejich spojenci stáhli ze země v srpnu 2021 a Tálibán znovu převzal moc.

Tálibán trvá na tom, že všechna jeho rozhodnutí mají náboženskou legitimitu a jsou v souladu s islámským právem šaría. „Manžel, který uhodí svou manželku tak, že utrpí zlomeninu, otevřenou ránu nebo se jí objeví viditelné modřiny, bude považován za pachatele, pokud se manželka obrátí na soud,“ uvádí dokument podle překladu Afghanistan Analysts Network. „Soudce by ho měl potrestat 15 dny vězení,“ cituje web CNN.

Dekret zároveň schvaluje trest smrti pro širokou škálu trestných činů. Soudce nebo islámský náboženský vůdce může odsoudit k smrti každého, kdo šíří učení odporující islámu, a také osoby, které se opakovaně dopouštějí krádeží, homosexuality, hereze, čarodějnictví nebo jakéhokoli jiného sexuálního styku než vaginálního.

Od návratu Tálibánu k moci se postavení žen postupně zhoršuje. Ženám je zakázána téměř veškerá práce mimo domov. Zároveň nesmí opouštět domov bez mužského doprovodu. Právo šaría také stanovuje, že svědectví ženy má poloviční váhu oproti svědectví muže.

Aktivisté proto varují, že nový zákon ženám ještě více ztíží možnost hledat spravedlnost, když se stanou oběťmi vážného fyzického násilí. „Nedokážu vám říct, kolik telefonátů dostávám od zoufalých žen z celého Afghánistánu,“ řekla CNN Mahbouba Seraj, aktivistka za práva žen.

Mary dnes vyrábí pletené prsní protézy pro další ženy v Keni, které podstoupily mastektomii, tedy odstranění celého prsu, aniž by měly možnost rekonstrukční operace, běžně dostupné v bohatších zemích.

Místní ženy říkají, že cenově dostupné protézy jsou velkou úlevou v zemi, kde je rakovina prsu nejčastěji diagnostikovaným nádorovým onemocněním u žen. V Keni je každoročně zaznamenáno kolem 6 tisíc nových případů. Zhruba 40 procent obyvatel zde žije pod hranicí chudoby, uvádí server AP News.

Mwangi začala v roce 2017 pletením čepic a šál. Dnes ve své sdílené krejčovské dílně ve městě Thika nedaleko hlavního města Nairobi předává své znalosti dalším ženám. Skupinu nazývá New Dawn Cancer Warriors. Některé ženy si tímto řemeslem vydělávají peníze, jiné v něm nacházejí způsob, jak se vyrovnat se ztrátou prsu.

Jedna pletená protéza Mwangi stojí kolem 210 korun, tedy asi šestinu ceny silikonových protéz v Keni, píše web ABC News. Skupina žen je plete a prodává organizacím, které je následně darují pacientkám s rakovinou, jež si je nemohou dovolit. Za poslední tři roky jich společně prodaly více než 600 kusů. Protézy z příze jsou vyplněné vláknem podobným tomu, které se používá v polštářích. Podle žen je tento materiál na pokožce velmi příjemný.

Rakovina zůstává velkou zátěží v rozvojových zemích, jako je Keňa, zejména kvůli vysokým nákladům na léčbu. Podle ministerstva zdravotnictví přichází více než polovina pacientek s rakovinou prsu v Keni k lékaři až v pokročilém stadiu nemoci. Úřady proto pracují na prevenci a na včasnějším odhalování.

Dezinformace se v dnešní době šíří rychleji než požár a lidé se upínají k digitálním vyšetřovatelům, píše web The Verge. Týmy z The New York Times, Indicatoru nebo Bellingcatu mají drsné ověřovací postupy, aby do světa nevypustily brak. „Publikum se může spolehnout na nezávislé redakce, které si dávají tu práci s autentizací a jasně vysvětlují své zdroje,“ říká Charlie Stadtlander z NYT. Není to lehký úkol – spolehlivé nástroje na detekci deepfaků v podstatě neexistují. Můžeme se ale od expertů naučit pár triků, jak si v digitálním prostoru chránit zdravý rozum.

Když se po lednovém únosu venezuelského lídra Nicoláse Madura začaly šířit jeho pochybné fotky, tým vizuálního vyšetřování NYT začal hledat nesrovnalosti. Třeba letadlo s podivně vypadajícími okny.

Samo o sobě to není důkaz, že jde o fake. Ale jak říká šéfka fotooddělení Meaghan Looram: „I minimální šance, že snímek není pravý, v kombinaci s neznámým zdrojem a detaily (jako že má Maduro na každé fotce jiné oblečení), stačí k tomu, abychom to nepublikovali.“ Doba, kdy se AI poznala podle počtu prstů, je pryč, ale pořád hledejte drobné anomálie v architektuře nebo u postav v pozadí.

Jednu fotku Madura v poutech NYT nakonec publikoval – pocházela totiž z účtu Donalda Trumpa na Truth Social. To neznamená, že je Trump nutně považován za spolehlivý zdroj. Deník nezveřejnil jen samostatnou fotku, ale screenshot prezidentova celého příspěvku. „Tím dáváme kontext: neprezentujeme to jako legitimní novinářskou fotografii, ale jako komunikaci prezidenta,“ vysvětluje Looram.

Sledujte taky „paradox stáří účtu“. Pokud účet, co postuje bombastické záběry, vznikl teprve před měsícem, je to samo o sobě varování. Deepfaky jsou nová technologie a účty, které je tlačí, často vznikly až s příchodem nových AI modelů. Někdy stačí pár vteřin a nástroj jako Google Reverse Image Search. Možná zjistíte, že raketa dopadající na izraelský jaderný reaktor je ve skutečnosti záběr z Ukrajiny z roku 2017.

Sedí stíny? Odpovídají loga na vybavení? Vyšetřovatelé používají satelitní snímky, Google Maps nebo weby jako SunCalc, které podle stínů odhadnou čas pořízení fotky. Existuje i mnoho AI nástrojů, které se snaží rozpoznat zfalšované obrázky od těch pravých, ačkoliv ale některé dokázaly dobře detekovat obsahy vytvořené umělou inteligencí, nebyly dostatečně přesné, aby uživatelům poskytly úplnou jistotu, varuje samotné New York Times.

Stavět data centra na Zemi je totiž čím dál větší problém, jak píše magazín The Economist. Podle analýz hrozí letos zpoždění u 30 až 50 % projektů, které měly začít fungovat, a to kvůli pomalé byrokracii, odporu veřejnosti, a hlavně kvůli hladu po elektřině. Proto se nápad vyslat na oběžnou dráhu konstelaci satelitů, poháněných solární energií, nezdá některým lidem vůbec šílený. Musk proto propojil SpaceX se svým AI startupem xAI a požádal o licenci na vypuštění až milionu satelitů pro orbitální data centra.

Hlavní bariérou je cena za start. SpaceX si dnes za kilogram nákladu účtuje kolem 1 500 dolarů. Klíčová je efektivita: kolik výpočetního výkonu (wattů) dokážete dát do jednoho kilogramu satelitu a kolik ten watt stojí. Vše závisí na hmotnosti solárů a radiátorů, které musí čipy chladit. Postavit a pět let provozovat gigawattové data centrum na Zemi vyjde na 15,9 miliardy dolarů. Orbitální ekvivalent by se současnými technologiemi a cenami vyšel na astronomických 51,1 miliardy.

A pak je tu radiace – nikdo přesně neví, jak dlouho AI čipy ve vesmíru vydrží bez poruchy. Startup Starcloud, založený v roce 2024, loni v listopadu vyslal do vesmíru Starcloud-1 – satelit velikosti lednice s běžným čipem Nvidia H100 na kterém běží dnešní AI. Na orbitě na něm zkusili vytrénovat malý model NanoGPT na dílech Shakespeara a nechali ho odpovídat přes open-source model od Googlu. Data ukázala zajímavou věc: AI čipy fungují ve vesmíru spolehlivěji, než se čekalo.

Největším oříškem zůstává chlazení. První satelit Starcloudu nemohl běžet nonstop, protože se přehříval. Letos proto chtějí otestovat Starcloud-2 s obřím rozkládacím radiátorem – druhým největším ve vesmíru hned po tom na Mezinárodní vesmírné stanici.

Zatímco zastánci „vesmírného cloudu“ argumentují tím, že data budou v bezpečí před pozemskými útoky nebo přírodními katastrofami, další analytici podle CNN upozorňují na to, že orbitální scénář má svá vlastní, dost drsná rizika. Kromě všudypřítomné radiace jde hlavně o vesmírné smetí a etický rozměr celého byznysu. Do kosmu totiž vypouštíme další a další objekty, aniž bychom měli funkční plán, jak tam po sobě jednou uklidíme.