Skladatel Ennio Morricone: Už si nemyslím, že hudbou vylepším každý film
V únoru příštího roku se Česko může těšit na vůbec poslední koncert jednoho z nejvýznamnějších filmových skladatelů všech dob – Ennia Morriconeho. Co přerušilo jeho rozlučkovou tour, jak se připravuje na svá vystoupení a jakou roli podle něj hraje hudba ve filmu? To jsme zjišťovali v rozhovoru pořízeném přímo v Enniově bydlišti.
Do začátku vašeho rozlučkového turné chybí ještě dva měsíce, ale přípravy jsou už v plném proudu. Jak probíhají?
V únoru jsem měl problémy s výhřezem meziobratlové ploténky a kvůli tomu jsem musel přerušit turné a až do této doby jsem nemohl vystupovat. Ale zotavuji se, všechno se teď velmi zlepšilo a na začátku příštího roku budu moci znovu na pódium. Víte, já musím trénovat, cvičit, abych mohl dirigovat. Musím se pohybovat normálně, nesmí dojít k tomu, abych třeba během koncertu pocítil únavu v zádech, to by mne znepokojilo... A to by bylo špatné. Teď už diriguji v mé pracovně. Bez orchestru, ale s partiturou a také s vervou, jako by to byl opravdový koncert.
Dirigovat je tedy i fyzická námaha?
Absolutně, je to opravdu velká fyzická námaha. A také psychická – ta odpovědnost vůči publiku, které cítíte za vámi, dole v hledišti. Má to velký vliv. Není to strach z publika, ten pocítíte jen na začátku, na to hned zapomenete a soustředíte se na hudbu. Je to pocit odpovědnosti vůči lidem, kterým chcete dát to nejlepší, co umíte.
Cítíte to publikum za svými zády, vycítíte, jestli se soustředí, nebo jestli je rozptýlené, jestli se mu koncert líbí?
Ne, vidím to teprve na konci, když skončím a obrátím se k publiku. Pamatuji si jedno vystoupení v Japonsku: po první skladbě se otáčím a publikum netleská. Mrzelo mě to. Byl jsem zvyklý na nadšenou reakci. Jenomže po druhé skladbě tleskali trochu víc, po třetí ještě víc, po čtvrté ještě víc, po páté skladbě vstali a tleskali a byla z toho desetiminutová ovace.
Když pracujete na hudbě pro film, vidíte nejdříve film a pak skládáte hudbu?
Ano, vždycky. Jediná výjimka měl být Sergio Leone. Chtěl přizpůsobit mou hudbu přímo jediné scéně filmu. Přišel za mnou, že potřebuje pro jednu scénu s Robertem De Nirem přesnou stopáž a že mám kus znovu natočit. Ale že ten kus musí trvat přesně 7,2 a druhý 15,7 sekund a napsal mi to na partituru s tím, že hudba musí být stejná jako ta první natočená verze. Byl to absurdní požadavek, to počítání sekund. Tak jsem mu řekl: „Sergio, takhle to nejde, vem si původní verzi a dost.“ Ono by to bývalo i šlo, ale vyšlo by to tak nějak násilně překroucené. První verze byla přirozená, krásně plynulá, kdežto ta druhá se stopkami v ruce... Prostě to nešlo.
Když pracujete na hudbě pro film, třeba historický film, připravujete se třeba i tak, že si prostudujete epochu, dobovou hudbu, historii atd.?
Ano, absolutně ano. Například při práci na filmu Mission jsem si prostudoval dějiny Jižní Ameriky, specificky 16. století. Bylo důležité, abych ji znal. Film byl o misii vedené Vatikánem, jejímž úkolem bylo křtít místní indiánskou populaci. Jezuité ale netušili, jak to bude nebezpečné. Místní španělské a portugalské úřady měly strach, že jestliže se podaří misionářům pokřtít indios, podkope to jejich autoritu. A tak, jak ukazuje film, první úspěchy misionářů se postupně přemění na celkové krveprolití, vraždění jezuitů – misionářů i indios. Je to silně dramatický film a já se musel seznámit s historií, ze které vychází. Je to krásný film, který se zapíše do paměti.
Sergio Leone jednou řekl, že hudba tvoří 40 procent úspěšného filmu. Souhlasíte s tím?
Ne, neexistuje film, který by se mi podařilo zachránit. Špatný film neměl úspěch. Někdy se stává (stalo), že neměl úspěch ani krásný film s krásnou hudbou. Publikum je divné.
Když žádají hudbu pro film, který se vám zdá špatný, odmítnete?
Bylo období v mém životě, před mnoha lety, kdy jsem přijímal všechno. Byl jsem natolik domýšlivý, že jsem si myslel, že mohu hodně vylepšit nepříliš dobrý film. Byla to mladická iluze. Je to ale naopak, psát velkolepou hudbu pro špatný film je velká chyba. S jedním filmem se stalo, že ta hudba je dodneška v paměti, i když snímek prakticky už neexistuje. Dělat by se to ale nemělo, hudba film nezachrání. Dřív to bylo tak, že čím horší byl film, tím mne to popichovalo, abych se snažil ho vylepšit zintenzivněním expresivních možností hudby. Zbytečně. Nestačila dobrá vůle.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka