Skvělý Sean Penn ve filmu Milk
V kinech se nově objevuje americký snímek režiséra Guse Van Santa Milk. Humanistický příběh aktivisty za práva gayů a především prvního homosexuála, který byl v Americe zvolen do veřejného úřadu, doplňuje vynikající výkon Seana Penna v hlavní roli.
Volbu Seana Penna jako představitele homosexuálního politika provázely mnohé diskuze. Původně měli Milka hrát třeba Robin Williams nebo Richard Gere, Penn jakožto typický představitel machistických gangsterů, který má v obličeji vepsanou charakteristiku "tvrdýho chlapa", byl pro mnohé nepředstavitelný. Milka ale zahrál natolik přesvědčivě, že všechny pochybovače v kině doslova zavrtal do sedaček a předvedl jeden z nejpůsobivějších výkonů své kariéry - jako bonus oceněný Oscarem.
K fyziologické přeměně postačila jen malá úprava nosu a zubů a dobový účes. Penn změnil hlas, pohyby i mimiku a dokázal tak popřít všechny hranice položené předešlými hereckými zkušenostmi.
Film se ze začátku jeví jako obyčejná biografie, kterých už jsme viděli desítky - chronologicky nám přibližuje soukromý život i politickou kariéru hrdiny a končí samozřejmě jeho tragickou smrtí. Konec pak patřil nesmírně jímavému pohřebnímu průvodu, kdy i silné povahy zamáčkly slzičku. Od ostatních životopisných filmů se ale zásadně liší pojetím hrdiny - Harvey Milk byl první otevřeně homosexuální politik, který byl kdy v USA zvolen do veřejného úřadu - úřadu radního v San Francisku. V listopadu 1978 ho pak jiný radní zastřelil.
Milk má ale i jinou velice důležitou rovinu. Je to snad první hollywoodské dílo svého formátu, které zobrazuje homosexualitu v čistě pozitivním slova smyslu. Nemusí přitom nijak zastírat Milkovu zbabělost, občasné prospěchářství nebo promiskuitu. I tím nenásilně zpřístupňuje odpudivé prostředí politiky i politických aktivistů.
To je zásluha nejen vysoce kvalitních hereckých výkonů, ale samozřejmě režie. Gus Van Sant, který má na svém kontě sice divácky úspěšného Dobrého Willa Huntinga, ale i čistě artové snímky Slon, Poslední dny nebo Paranoid Park, se tentokrát ale vydal na tenký led. Musel vychytávat nejrůznější nuance, aby se nedostal do škatulky klasických dojáků. A vybalancovat na této pomyslné hranici se mu povedlo vskutku mistrovsky. A to není ani zásluha ožehavého tématu, ani Van Santovy osobní spřízněnosti s gay komunitou - je to prostě výtečně natočené. I dokumentární záběry, které perfektně dokreslují ducha doby, jsou do celku zakomponovány velice samozřejmě.
Milk přišel na plátna amerických kin zrovna v čase - nevíme, jestli schválně či náhodou, kdy celá země nedočkavě očekávala změnu. Tu měl zajistit nástup Baracka Obamy do úřadu prezidenta. Ať už tak či tak, načasování bylo víc než vhodné. Na příběhu ze 70. let se totiž stále dá demonstrovat i neutěšená situace dnes. Symbolika boje jakékoli menšiny proti utlačování je totiž bohužel stále aktuální všude na světě.
Snímek Milk překonává svou charakteristikou homosexuálů stereotypy a předsudky, které ovládají dnešní společnost, a má proto nezpochybnitelnou hodnotu.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
