Smutný příběh The Offspring

Je neoddiskutovatelné, že The Offspring zažili svůj vrchol v 90. letech, kdy hitparády ovládaly mj. „party z garáží“. Největší ovace sklidili se svou třetí deskou Smash (1994), která je dosud nejprodávanějším albem, jež kdy vyšlo u malého labelu. Nemohlo následovat nic jiného než upsání se majoru, konkrétně Columbia Records. Zde vydali další dvě solidní desky Ixnay on the Hombre (1997) a komerčně velmi úspěšnou Americanu (1998).

S přelomem tisíciletí přišla důležitá událost pro vývoj hudby. S masivním rozpukem internetu nastal kvůli stahování také výrazný pokles příjmů velkých nahrávacích společností. Ačkoli chtěli The Offspring své album Conspiracy of One (2000) původně poskytnout zdarma ke stažení, narazili na zvůli svých chlebodárců od Columbie. Je to možná náhoda, ale právě s nástupem nového média, které naprosto změnilo fungování hudebního průmyslu, přišel tvrdý kvantitativní a hlavně i kvalitativní propad v tvorbě skupiny.

Se záplavou projektů, které jsou k nalezení na webu, už v podstatě nebyl důvod tvorbu The Offspring podrobněji sledovat. Aktuální nahrávka Days Go By zajímá zřejmě jen zaryté fanoušky kapely, kterých ovšem je, zdá se, stále dost. V takové situaci má kapela dvě možnosti: buď se bude snažit těžit z nostalgie a navracet se k osvědčeným postupům, nebo učiní nějaký překvapivý úkrok a zapůsobí tak na vrtkavou povahu bloggerů.

The Offspring – Days Go By|foto: Sony Music

Jenže je jasné, že se solidní fanouškovskou základnou a navíc jistě ne špatnou nahrávací smlouvou není zrovna nutné riskovat, a tak se parta kolem frontmana Dextera Hollanda opět snaží znít jako „staří dobří Offspring“. Neurazit příznivce je jedna věc, ale natočit poslouchatelnou desku je věc druhá. To nejdůležitější, co pro takový úkol potřebujete, je mít silné skladby. A takových se na Days Go By bohužel nedostává.

Album je doslova prolezlé hudebními klišé, což by u popové nahrávky v podstatě nevadilo. Největším problémem je, že neobsahuje ani mnoho chytlavých momentů. Celých 42 minut se vyznačuje doslova bezzubostí a hlavně nudou. Na nostalgickou notu se nejvýrazněji zahraje až ve skladbě Dirty Magic, což je předělávka songu z desky Ignition (1992). A bezradnost skupiny podtrhuje i singl zvolený k propagaci desky. Píseň Cruising California asi měla být dalším hitem ve stylu Pretty Fly, bohužel ale evokuje spíš oslizlý plážový pop 90. let. Soudě podle videoklipu má jít zřejmě o humor a ten se popravdě i může dostavit, akorát pravděpodobněji ve formě posměchu.

The Offspring se albem Days Go By definitivně řadí mezi kapely, jejichž největší chybou bylo, že se včas nerozpadly. Možná by se o ní v současné době začalo mluvit jako o legendě a Pitchforkem vynášené indie hvězdičky by se pomalu chystaly na 20. výročí vydání alba Smash s nějakým pěkným tributem.

The Offspring – Days Go By (Columbia, 2012)