Sofa Surfers pochmurně přiblížili městskou realitu dneška

Sofa Surfers, původně nu-jazzová, dnes již spíše špinavě rocková pětice rozvážně spoří atmosféru, jak hokejová sborná nekonečně krouží ve středním pásmu, aby nakonec stupňovaným tlakem dosáhla svého. To znamená trsajícího davu v jakékoliv světové destinaci. Stejně tomu tak bylo i tentokrát v populárním „Akráči“, který sice nebyl vyprodaný jako v případě koncertu Jaga Jazzist, ale i ochozy balkónů byly zaplněné dvěma řadami fanoušků.

Žádná předkapela tentokrát nezdržovala, a tak se pětice z Vídně v čele s charismatickým afroameričanem Mani Obeyou vrhla na pódium úderem osmé večerní a začala pomalu čarovat. Levá strana pódia byla zaplněna stolem plným elektroniky, na pravé straně zase trůnily bicí. Prostředek pak byl volným manévrovacím prostorem pro zpěváka a kytaristy proměnlivého počtu. Proměnlivost, to je vůbec nejlepší přiblížení setu, který nejdříve jemně vzpomínal na první alba, aby posléze nabral na obrátkách, rockově zbytněl a nakonec v přídavcích vykazoval až crossoverové známky. Jak jinak totiž označit přídavek Elusive Scripts s virtuálně hostujícími Dälek.

Sofa Surfers|foto: Press kit

Koncert Sofa Surfers byl především věrným otiskem současné městské reality. Jasně tomu odpovídala jednoduchá, leč velmi funkční zadní projekce plná všedních momentek z neznámých velkoměst. Dohromady s hudbou, která lavírovala mezi U2 (ne, to není překlep), Tortoise, Meat Beat Manifesto, velmi špinavým soulem, Massive Attack a bouřkovou realitou, a která zvukově pronikala mezi skladbami až do sálu, byl velmi sugestivním soundtrackem dneška. Pravda neveselým, ale ne depresivním stále si udržujícím světélko na konci tunelu jasně zářící. A to zaplněný klub na konci vystoupení po zásluze ocenil dlouhým potleskem. Doufám, že příště přijedou Sofa Surfers dříve než za pět let.