Sonic Youth - celý týden s novým albem
Deskou týdne je tentokrát šestnácté studiové album newyorských Sonic Youth, které pod názvem The Eternal vyšlo 9. června u labelu Matador Records. Sonic Youth jsou bez nadsázky jednou ze zásadních kapel alternativního rocku. Nejen proto, že světová pódia brázdí už bezmála třicet let.
Tři stěžejní členové - kytarista a zpěvák Thurston Moore, basistka a zpěvačka Kim Gordon a kytarista Lee Ranaldo se seznámili v New Yorku už koncem sedmdesátých let. Poprvé si spolu veřejně zahráli v roce 1981. Záhy se název ustálil právě na Sonic Youth. První dlouhohrající deska Confusion Is Sex z roku 1983 jim vynesla pozornost hlavně evropského publika, ale místní hudební tisk rodící se newyorskou noiserockovou scénu přezíravě ignoroval. Jistu popularitu Sonic Youth okusili až s druhým elpíčkem Bad Moon Rising z následujícího roku, které přineslo i první výrazný hit - Death Valley ´69 s hostovačkou spisovatelky, herečky a zpěvačky Lydie Lunch.
Thurston Moore a Kim Gordon si v roce 1984 taky vyměnili prstýnky (a mimochodem, ještě si je nevrátili). O rok a něco málo později Sonic Youth podepsali u legendárního labelu SST Records, místo za bicími obsadil Steve Shelley, který s kapelou hraje dodnes, a vydali třetí album Evol. Následovala konečně výraznější odezva u kritiky, která pokračovala i s další deskou Sister, inspirované dílem spisovatele Philipa K. Dicka. Kvůli neshodám s SST Sonic Youth přeběhli k labelu Enigma, kde v roce 1988 vydali zásadní dvojalbum Daydream Nation, které jim vyneslo skutečné ovace kritiky i posluchačstva. Deska odklánějící se od radikálního hlukového experimentu směrem k tradičnější písničce a našlapaná hity jako Teen Age Riot, Silver Rocket nebo Candle byla prohlašovaná za jeden z nejdůležitějších hudebních počinů dekády. V roce 2006 se dokonce stala jednou z padesáti, které knihovna amerického Kongresu vybrala, aby byly přidány do Národního registru nahrávek.
Na začátku devadesátých let se Sonic Youth upsali velkému labelu David Geffen Company a vyrazili na turné s ještě relativně neznámou Nirvanou (pamatujete si film 1991: The Year Punk Broke?). V tomto období největšího mainstreamového úspěchu alternativních kytarových kapel Sonici zásobovali fanoušky solidními alby Goo, Dirty, Experimental Jet Set, Trash and No Star, A Thousand Leaves a Washing Machine. Zároveň začali vydávat sérii výrazně experimentálněji zaměřených nahrávek na vlastním labelu Sonic Youth Recordings - pod zkratkou SYR1 - 8, které jsou nicméně uváděny mimo oficiální diskografii Sonic Youth.
Na albu NYC Ghosts & Flowers z přelomu milénia Sonic Youth ventilovali frustraci z krádeže všech nástrojů a vybavení. Po útocích na Světové obchodní centrum (část členů kapely byla v době atentátu poblíž) byli Sonic Youth kurátory prvního amerického vydání festivalu All Tomorrow´s Parties, které se právě kvůli útokům o půl roku zpozdilo. Další dvě alba Murray Street (pojmenované podle ulice v centru New Yorku, kde mají Sonic Youth studio) a Sonic Nurse oživila přítomnost nového člena kapely - experimentálního hudebníka Jimiho O´Rourka. Ten se ujal kytary a hlavně basy, od které Kim Gordon stále častěji odskakovala ke kytaře, ale po dvou albech ho vystřídal bývalý člen Pavement Mark Ibold. Po vydání zatím předposledního alba Rather Ripped z roku 2006, které oproti předcházejícím nabídlo výrazně melodičtější a klasičtěji strukturované skladby, a kompilace The Destroyed Room: B-Sides and Rarities se Sonic Youth rozloučili s vydavatelstvím Geffen.
V roce 2008 přišla bestofka Hits Are for Squares, dost překvapivě vydaná u kavárníků Starbucks Music. Kapela vzápětí zakotvila u Matador Records, a tam jim také vyšlo čerstvé, šestnácté LP The Eternal.
Těžko bychom našli vlivnější a důležitější kapelu jejich žánru, která dokázala původní garážový psychonautismus přetavit ve svébytnou a respektovanou uměleckou formu. A kdo jste viděli Sonic Youth loni v Praze, víte, že čas rozhodně není jejich nepřítelem.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
