Speedy Ortiz: Beru věci za lepší konec

Někteří hudební publicisté berou vaši přítomnost jako důkaz, že devadesátky jsou nazpátek. Co pro vás hudba této dekády znamená?
Mám za to, že tohle je velká generalizace stavu, který na scéně dnes panuje. Ano, hutnější kytarová hudba je posledních pět let znovu v kurzu, za sebe ale můžu říct, že naše kapela není devadesátkami ovlivněná víc než jinými dekádami. Jasně, tuhle etapu indie rocku máme rádi, ale rozhodně ji nechceme kopírovat.

V poslední době jste koncertovali s The Breeders, Stephenem Malkmusem & The Jicks, Thurstonem Moorem nebo Ex Hex. Dalo by se říct, že si plníš svoje fanouškovské sny?
Máš úplnou pravdu. Ani nevíš jak, a najednou stojíš na pódiu, které po tobě okupují tvoji hrdinové z dětství. Bomba!

A měla tahle zkušenost – být poblíž těmhle velkým jménům indie rocku – vliv třeba na novou desku Speedy Ortiz?
Spíš na nás samotné. Na cestách jsme měli moře času sledovat, jak se tyhle osobnosti chovají, jak přistupují k různým situacím, které se na cestách přihodí, ale také jsme si zblízka mohli prohlédnout, jakým způsobem hrají, okoukat jejich nástrojové vybavení a další drobnosti, které ale ve výsledku můžou hrát v tvé kariéře významnou roli. A protože se vesměs jednalo o muzikanty, se kterými bylo radost nejen hrát, ale i si povídat, došlo i na pár osobních rad.

Předtím ses živila jako učitelka. Pomohla ti tahle zkušenost s vedením kapely?
Možná jsem získala jistý smysl pro pochopení druhých, který je ve třídě i na cestách s kapelou tolik potřebný. Na druhou stranu, já nejsem žádný rockový předák, snažím se, aby se každý člen v kapele cítil dobře a měl prostor pro potřebnou kreativitu.

A ještě na jednu tvou profesi se musím zeptat. Zvládáš v tom kolotoči ještě někam psát jako hudební redaktor?
Jo, čas od času. Vzhledem k tomu, že v poslední době často hrajeme, tak se k tomu dostanu už jen sporadicky.

A kam píšeš?
Nedávno mi něco vyšlo v The Talkhouse a drobnosti stíhám napsat i pro Pitchfork.

První album nahráli Speedy Ortiz před dvěma lety. Stačily jim na to čtyři dny|foto: Carpark Records

Ptám se, protože řada muzikantů tvrdí, že neposlouchá radši žádnou hudbu, aby se příliš nenechali „inspirovat“ jinde. Jak jsi na tom ty?
Já si naopak myslím, že je dobré mít přehled o tom, co se zrovna na scéně děje. Častokrát se přistihnu, jak vysloveně analyzuju jednotlivé songy. Snažím se přijít na kloub, proč mě něco na písničce baví nebo naopak irituje. Tyhle poznatky mi pak pomáhají postavit vlastní písničku lepší, po řemeslné, ale i ideové stránce.

Ještě předtím než vyjde nové album, jste vloni vydali EP Real Hair. V promo materiálech jsme se mohli dočíst, že „EP si bere do svého hřmotně rockového soundu inspiraci z komorního popového a r&b Top 40“. Co si pod tím mám představit?
Když jsem byla malá, byla jsem velkou fanynkou veškeré muziky, která se v tu dobu hrnula z rádia. Od Destiny’s Child přes hromadu popu ze 70. let až k nabroušeným kytarovkám z indie scény. Tu kombinaci popové přitažlivosti a kytarové naléhavosti se snažím do písniček Speedy Ortiz také dostat. Na rozdíl od debutu, který vznikl prakticky na koleně, jsme tentokrát měli k dispozici pár týdnů v kvalitním studiu. Myslím, že je to na nahrávce poznat.

Mezi oběma deskami se toho událo v tvém životě poměrně dost. Jak se ti žije jako muzikantu na plný úvazek?
Zatím to jde. Díky za optání. Je to meta, na kterou jsem myslela, že nikdy nedosáhnu. Užívám si to a pokusím se tenhle sen žít, co nejdéle to půjde.

Co tě odlákalo natrvalo do Bostonu?
Mám tu hromadu kámošů. Řada kapel, které jsem nejvíc obdivovala a obdivuju, pochází právě z tohohle města. Stejně jsem tu byla pečená vařená už dříve, takže zas taková zásadní změna v mém životě to není.

Loni se v kapele vyměnili kytaristi. Původního Matta Robidouxa vystřídal Devin McKnight. Co stálo za touhle změnou v sestavě?
Už nikdy nechci hrát s Mattem a myslím, že zbytek kapely to má podobně. Naopak Devina známe už léta (možná déle než Matta), kdy jsme se potkávali především s jeho partou Grass is Green. Je to pohodář, který mezi nás ihned zapadl. Myslím, že po téhle změně je naše sestava ideální.

Slyšel jsem z nové desky prozatím dva singly na SoundCloudu vydavatelství. V tracku The Graduates mě překvapily výrazné klávesy. Jakých dalších překvapení se na novince dočkáme?
Třetí singl, který vyjde ještě před vydáním desky, bude mít výrazný hiphopový feeling. Dali jsme ve studiu písničkám čas, aby si řekly, co potřebují. Výsledkem je rozhodně mnohem barevnější kolekce písniček než náš dva roky starý debut.

Výrazně jsi změnila i témata, o kterých zpíváš, že?
To je také pravda. Snažím se pracovat na sobě a asi se to odráží i v tématech, kterými se na novince zaobírám. Už nebrečím romanticky nad světem, který mě nechápe a neustále mi ubližuje, ale snažím se spíš být silnější osobností, která bere věci za pozitivnější konec.