Srdce zlínského areálu vyhořelo. Co teď s baťovským dědictvím?

Budova číslo 34, kterou zničil rozsáhlý požár, představovala velmi cenný objekt. „Byla srdcem zlínského průmyslového areálu – zatímco známější mrakodrap byl jeho mozkem," říká Marek. Dodává, že šlo na tu dobu o velmi moderní architekturu – pod budovou mělo být nádraží, kam by zajížděly vlaky přímo s nákladem, a na střeše heliport spojující Zlín s letištěm v Holešově. Dnes se z ní zřítila velká část a zatím není jasné, zda se dům podaří zachránit.

Budova přitom měla za rok projít rozsáhlou rekonstrukcí. Majitel ji plánoval přeměnit na byty a další služby. Zároveň vedle ní už několik let plánuje nový polyfunkční komplex Fabrika. Konkrétně na místě budov číslo 24, 25 a 26, které byly zbořeny před více než deseti lety. Od té doby tam ale stojí jen parkoviště. „Jestli teď ta rekonstrukce po požáru půjde podobným tempem, budou mít Zlíňané na dalších dvacet let víc míst k parkování, ale už asi nebudou mít za čím jezdit," říká Marek.

Požár ale otevřel i širší otázku – jak takové město dál rozvíjet a zároveň udržet baťovskou myšlenku? „Zlín má tu výhodu, že jeho identita je jasně čitelná. Když řeknete, že jste ze Zlína, každý si vybaví něco typického – boty nebo tu architekturu," říká Marek. Jenže právě tato identita se podle něj pomalu drolí, když se na původní principy zapomíná. „Čím víc se zajímám o své okolí, tím větší zájem mám o to, aby i v budoucnu bylo dobré. Když ta vazba mizí, zaniká i to, co považujeme za výjimečné."

Kde je hranice mezi živým městem a muzeem pod širým nebem? A může Zlín inspirovat jiná průmyslová města, která hledají svou identitu? Poslechněte si nový díl podcastu Fasády.