Startér hejtoval s Post-hudbou, která se přitom omylem zamilovala do BoLs

Před lety vydali několik EP, která lidi hodně bavila. Stal se z nich kult. A pak zmizeli. Dominik Zezula otevřel skříň plnou side projektů, ze které chrlil jednu desku za druhou, Tomáš se zavřel do studiového kutlochu, kde pomáhal deskám jiných muzikantů, a taky se schoval za docela nenápadnou přezdívku Spomenik. Ten sice hraje skvěle, jen o něm nikdo buhvíproč nechce slyšet. Teď se říká, že se Post-hudba vrátila. Vlastně se nevrací, poprvé přichází. S debutovým LP Není se na co těšit. „Potřebovali jsme si od sebe odpočinout,“ vysvětluje pauzu jednoduše Tomáš Havlen. Teď jsou zase spolu a po vydání desky chystají tour. Do Startéru si přišli najít předkapely na chystanou tour. Tak co, našli?

Dominikovi a Tomášovi jsme pouštěli třeba Dasey Hill a jejich „screamo, které nikdy nepřijde“, odrovnali je s RTY a jejich brutálně jednoduchou hypnózou v podobě tracku Já a moje ego. Klukům se líbila i trsačka od Hello Marcel, dua, které se vyšplhalo do startéří top dvacítky a dost možná se s ním ještě potkáme! Nejvíc se ale Post-hudbě líbil rapper BoLs. „Zní to, jako kdyby Jamie Stewart dělal PC music,“ říká o BoLs Dominik Zezula. BoLs u nás moc hlasů nedostal, ale my ho milujeme. Všichni!