Sto let války o knoflíky
Když francouzský spisovatel Louis Pergaud v roce 1912 vydal své životní dílo nazvané Knoflíková válka, dosáhla jeho kariéra pomyslného zenitu.
Humoristický román o klukovském válčení dvou vesnic, které zažehne nevinné (a chlapcům neznámé) slovo impotent, představuje jazykově nesmírně živou a zemitou satiru, v níž se velké dějiny válek a ušlechtilé činy hrdinů odrážejí ve zdánlivě bezvýznamných šarvátkách dětí.
Právě sousedství vznešených citátů z historiografie s jadrným popisem chlapeckého zápolení o čest, slávu a knoflíky vytváří ironické napětí mezi světem malým a velkým. Ušlechtilé hodnoty nacházejí své překvapivé protiklady v malých strastech chlapeckého společenství a válka se náhle jeví být pošetilostí, dětinským rozmarem a svobodnou hrou, která však postupem času přechází v závažný konflikt. Pergaud se nechal inspirovat středověkým karnevalem a především fekální poetikou Francoise Rabelaise, v níž si hlava a zadnice rozverně mění místa a posvátné je náhle přivedeno na úroveň profánního.
„Salvy nadávek vyletovaly na jedné i druhé straně v poryvech i ve smršti; když se oba stejnou měrou rozparádění vůdcové počastovali nadávkami, klasickými i moderními: Ty šašku počmáraná! Ty vozembouchu nenažraná! atd. atd., vrátili se k prastarému způsobu a začali si s obvyklou nepodložeností metat do tváří nejnesmyslnější a nejpodlejší obvinění ze svého repertoáru:
Hej! Vzpomeň si, jak tvá máma napšoukala do guláše, aby ti udělala omáčku!
A ty zas, jak si tvoje řekla nunvářovi o bejčí koule, aby ti z nich uvařila salát!
Vzpomeň si, jak tvůj táta jednou říkal, že by bylo lepší chovat tele než takovýho prevíta, jako jseš ty!
A ty zas, jak tvá máma říkala, že by radši kojila krávu než tvou sestru, protože by z ní aspoň neměla rajdu!
Má sestra, odpověděl jiný, který žádnou neměl, má sestra tluče máslo, až bude tlouct hovno, přijď si olíznout tlouk; nebo: Má sestra je pokrytá břidlicí, aby na ni nemohly lézt takový potvory jako ty!“
Lety osvědčená figura poučeného smíchu z poznání (viz vančurovské: humor není smáti se, ale lépe věděti), styl prosycený nápaditými vulgarismy i lakonickou komikou, parodie světa dospělých, nepodbízivý pacifismus: to jsou hodnoty, které Knoflíkovou válku provedly desetiletími a dodnes z ní dělají aktuální, čtivý a neodolatelně podvratný text. I sám osud autorův jako by chtěl dosvědčit nevybíravou ironii dějin: pacifista Pergaud padl v první světové válce – v německém zajetí ho dostihl náboj francouzské artilerie.
Slávu jeho knihy nedosvědčují jen další a další reedice a překlady či pevné místo v kánonu školní četby, ale též filmová zpracování. První přišlo v roce 1936 pod názvem Válka kluků (a bohužel je dnes téměř nedostupné), nejslavnější pak následovalo v roce 1962. Film Yvese Roberta zachoval název knihy, ale vzdálil se od jejího satirického ducha. V civilním duchu natočený příběh si mnohem více zakládá na obrazu dětské svobody, kterou nenávratně ztrácíme. Vedle několika nestárnoucích gagů a postav, které jsou knihou inspirovány, film nabízí především silný příběh vůdce jedné z nepřátelských frakcí Lebraca, opřený o nevtíravou symboliku a motivy ztráty závratné volnosti a nutnosti vypořádat se se zodpovědností nadcházející dospělosti.
Irská předělávka z roku 1994 je bezmála pietní v zachování klíčových situací a legendárních replik Robertova filmu, byť je přesazuje v čase i prostoru a více zdůrazňuje obě vůdčí postavy chlapeckých armád. Bohužel však nikterak nenavazuje na promyšlenou symboliku předlohy a uchyluje se k tradičním dobrodružným klišé dětského filmu. To z ní dělá spíše snaživého nohsleda francouzské verze.
Stoleté výročí dosvědčuje, že Knoflíková válka stále žije. Ve Francii měly loni premiéru hned dvě filmové verze – týden po sobě. Český divák má možnost vidět tu od známějšího režiséra. A nutno říci, že interpretace Christopha Barratiera vzbuzuje silné rozpaky. Populární filmař překopal knihu i Robertův film a hravý střet dvou klukovských band zneužil v nemístně mravoučném a heroizačním příběhu, v němž jsou děti obdivnými pozorovateli dospělých postav. Ty pod rouškou apatie vzdorují vichistické tyranii a vnášejí do světa svých dětí morální aspekt, který film neustále akcentuje. Pochybný je též fakt, jak neobyčejně hravý a civilní tón předchozích adaptací zatěžuje Barratier vizuálním patosem a nadbytečnou epičností. Z komediálního a šibalského světa tak zůstává jen pompézní kýč, který ve jménu ušlechtilé didaktičnosti zkresluje dějiny a zcela převrací Pergaudův přístup k válce.
Zůstává tak otázkou, zda se po sto letech válka o knoflíky, zažehnutá slovem impotent, sama nestane nástrojem ideologické impotence současných interpretátorů (proslýchá se dokonce cosi o americké adaptaci). Nezbývá než doufat, že mezi dalšími generacemi čtenářů a diváků budou rezonovat spíše verze podnětné než ty podbízivé.
Filmové adaptace knihy:
La Guerre des gosses (Jacques Daroy, Francie, 1936, 87 minut)
La Guerre des boutons (Yves Robert, Francie, 1962, 90 minut)
War of the Buttons (John Roberts, Velká Británie / Francie / Japonsko, 1994, 94 minut)
La Nouvelle guerre des boutons (Christophe Barratier, Francie, 2011, 100 minut)
La Guerre des boutons (Yann Samuell, Francie, 2011, 109 minut)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
