Strach a hnus anglického gentlemana: Patrick Melrose odhaluje traumata britské lepší společnosti

POZOR, MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY

„Tohle by nikdy nikdo nikomu jinému neměl dělat.“ Opakuje hrdina minisérie Patrick Melrose při různých příležitostech jako svou životní mantru. Má na mysli událost z dětství, která traumaticky poznamenala celý jeho dospělý život. Stejnými slovy by ale mohl komentovat chování mnoha lidí ve svém okolí a nakonec i sebe samotného. Týrání otcem, které Patrick prožil, je totiž jen nejkrutějším a nejbezohlednějším příkladem mezilidských vztahů ve společnosti, v níž se pohybuje. Britský seriál Patrick Melrose je trýznivým obrazem ostrovní vyšší třídy rozkládané zevnitř často malichernými úzkostmi, animozitami, křivdami a povýšeností. Patrick do této třídy patří a sám trpí mnohými jejími neduhy, ale zároveň je i jejím vnějším pozorovatelem. Člověkem, jenž vnímá vlastní příslušnost k anglické smetánce jako prokletí.

Jako Don Draper

Předlohou byla tvůrcům pětice částečně autobiografických románů Edwarda St Aubyna. Každá z hodinových epizod vychází z jedné z knih a nabízí divákům vrt do určitého bodu života hlavního hrdiny. Postupně sledujeme, jak se Patrick z ustrašeného dítěte, schovávajícího se na odlehlých místech rodinného letního sídla, mění v muže, jenž se se stejnou úzkostí halí před světem do oparu alkoholu a drog. Na začátku první epizody se Patrick dozvídá o smrti svého otce a v poslední části pohřbívá svou matku. Mezi těmito dvěma událostmi, o nichž marně doufá, že mu přinesou vysvobození z dětských traumat, se odehrávají další zlomy, jež narušují jeho křehkou osobnost – vzpomínka na dětství, snobský večírek, návrat do letního sídla, které chce Patrickova matka odkázat podezřelému šarlatánovi, a pobyt v protialkoholní léčebně.

Tvůrci seriálu, především scenárista David Nicholls, režisér Edward Berger a představitel hlavní role Benedict Cumberbatch, vytvořili na základě St Aubynových románů komplikovanou postavu, v něčem podobnou Donu Draperovi z Mad Men. Oběma hrdinům se kvůli ponižování v dětství roztříštila jejich vnitřní integrita a od té doby celý život prožívají v jejích střepech. Patrick je sebelítostivá, sebedestruktivní, ale také arogantní figura, která většinu seriálu bojuje především sama se sebou. Díky tomu dokáže být střídavě sympatický i nesnesitelný.

Seriál je důmyslný v tom, v jakých polohách nám hrdinu postupně ukazuje a jaké aspekty jeho osobnosti nám odhaluje|foto: SKY/SHOWTIME

Nejen Benedict

Nesluší se přiřknout všechny zásluhy za tvorbu této postavy jen Cumberbatchovi. Seriál je důmyslný v tom, v jakých polohách nám hrdinu postupně ukazuje a jaké aspekty jeho osobnosti nám odhaluje. První epizoda je něco jako Gilliamův Strach a hnus v Las Vegas přetavený v one man show, kde Cumberbatch ukazuje, jaké příznaky vlivu všelijakých drog dokáže zahrát. Jeho výkon je tu nejvíce extrovertní ze všech epizod a celý díl působí někdy až přehnaně předvádivě. O to působivější je ale zbytek seriálu, kde už herecká hvězda neokupuje celý časoprostor děje, a kde se po Cumberbatchovi chce mnohem tlumenější, subtilnější a celkově náročnější herecký projev – a herec ho zvládá naprosto suverénně.

Komplikovaný děj neustále odbíhá z hlavní dějové linie k rozsáhlým odbočkám do minulosti a někdy i do budoucnosti a příběh dává relativně velký prostor řadě vedlejších postav. Ve druhé epizodě, která mimochodem patří k těm nejlepším z celé minisérie, se představitel Sherlocka dokonce skoro neukáže. Je zřetelné, že seriál nechce být jen terapeutickým příběhem o utrpení jednoho syna z bohaté rodiny. Daleko spíš chce být komplexní studií jedné společenské vrstvy. Skvěle to ukazuje třetí epizoda Some Hope, natočená na snobském večírku, jehož se účastní i princezna Margareth. „Nesnáším večírky,“ shrne jedna z postav velmi přesně pocit většiny zúčastněných z akce, v níž jde především o prezentaci vlastního bohatství a schopnost připravit bezchybnou společenskou událost. Samotná princezna Margareth působí jako ztělesnění arogance moci, postava, která si dovede s gustem a zároveň kultivovaně užít vlastní mocenskou převahu nad ostatními účastníky večeře. Ostatní hosté jen v mírnějším podání předvádí to samé.

Seriál na mnoha místech ukazuje, jak postavy nedokáží normálně prožívat svůj osobní život a mezilidské vztahy. Brání jim v tom neustálý strach ze ztráty reputace a pocit intelektuální i morální převahy nad ostatními. Ve scénách pohřbu Patrickovy matky v poslední epizodě seriálu se tak i z posledního rozloučení s blízkou osobou stává událost, která podle návštěvníků obřadu musí být dobře načasovaná a především zbavená veškeré kýčovité sentimentality, jež dráždí každého správného anglického gentlemana. Patrickův problém je ostatně v mnoha scénách také to, že se opájí vlastní jízlivostí a arogancí.

Komplikovaná introspektivní próza Edwarda St Aubyna se tak v britsko-americké minisérii proměnila v působivé vyprávění, které je podobně rozptýlené a těkavé, ale zároveň plné nemilosrdných pozorování a postřehů, jako mysl jejího hlavního hrdiny.