Svazačky a kozačky

Mladý Michael Ehrenreich řeší svoje problémy s láskou, rodinou a systémem (jak říká režimu) ve východní části Sonnenalee - ulice rozdělené berlínskou zdí na dva státy. Jsou totiž sedmdesátá léta. Rolling Stones a silonky jsou nedosažitelnými věcmi a člověka obklopují údernicky (to jest aušusově) vyráběné dederonské zlepšováky. Nejedná se tentokrát o pelíškovskou umělou hmotu, ale například o "geniální" rozkládací a multinefunkční stůl do každé rodiny.

K retro komedii patří i písničky, v tomto případě i odvážnější stylizace na způsob muzikálů sedmdesátých let. Stejně jako v Čechách se oko kamery dívá na totalitní léta se značnou shovívavostí. Léta jsou to pod psa báječná, protože naše. Nelaskavá ironie tu nemá místo. Výraz Eastie Boys se od Pelíšků liší především v tom, že nesklouzne z komediální roviny. Pláč nad rozbitou deskou Stones je brzo vytlačen vtipnou scénou. Hrdina totiž vydělá vysoký obnos na nedostupnou desku dopravní chybou zápaďáka, který radši rychle zaplatí, než by si dělal problémy s místní byrokracií. Miriam nenutí zamilovaného Michaela k sebevražedným kouskům a když umře strýček, pašuje ho maminka na Východ v piksle od kafe. Jediný závan vážnosti přinese do děje Michaelův kamarád Mario. Nejprve si osvojuje protirežimní intelektuálské výpady, pak ale začíná spolupracovat se Stasi.

Zpřítomňování normalizačních časů by se neobešlo bez figurek nesoucích poetiku budování zítřka. Policisté chodí do soukromých bytů vyjmenovávat hierarchii služebních hodností, nadšené svazačky z Vietnamu přednášejí na schůzích v rodném jazyce a u televize nadává tatínek. Kvalita filmu stojí do značné míry na hercích těchto půvabných postaviček. Nám většinou neznámé tváře je hrají s evidentní nadsázkou. To je alfa omega Eastie Boys. Nadsázka je dobrá, ale je to všechno, co film předvede. Zábava, sbírka gagů. Trochu málo, když už máte něco podobného za sebou. Eastie Boys (Sonnenallee). Režie: Leander Haussmann. Hrají: Alexander Scheer, Alexander Beyer, Katharina Thalbachová. Premiéra 16.11. 2000.