Světová invaze: impérium vrací úder (tupým předmětem)
V málokteré oblasti současné popkultury je pojem kapitalistický realismus tak obhajitelný, jako v případě blockbusterů o mimozemské invazi. Schematické rozdělení světa na domovský prostor sdílených hodnot, obvykle zastupovaný některou ze složek armády, a svět iracionální agrese, jejímž cílem je kolonizace a rozvrat společenské struktury, odráží dva druhy ideologické fantazie.
Máme tu na jedné straně modelové ztělesnění fobie z barbarské hrozby, která soudobý kapitalismus provází, na straně druhé tu je čitelná obhajoba jeho vykořisťovatelského jednání v situaci, kdy je výbojnost a patos snadno omluvitelný.
Krystalickým příkladem kapitalisticko-realistické agitky byl Emmerichův proslulý Den nezávislosti, v němž americký prezident vedl po vzoru starých králů své věrné do boje v kokpitu stíhačky přímo v den americké státnosti. Film Jonathana Liebesmana Světová invaze naproti tomu reflektuje soudobé trendy a nabízí zdánlivě civilnější a subjektivnější pohled na válečný konflikt s dobyvačnými mimozemšťany očima malé jednotky mariňáků. Pod atraktivní krustou dokumentární syrovosti se však ukrývá staré známé schéma o kolonizovaném kolonizátorovi.
Agresorem je tentokrát jakási amorfní hmyzí kolonie, která Zemi napadla kvůli zásobám vody. Lidstvo se tak stává znovu obětí masivní mimozemské genocidy a město Los Angeles americkým Stalingradem, který noha cizáka nesmí za žádnou cenu překročit. Starší seržant Nantz měl sice v plánu odejít do výslužby, ale nakonec je to právě on, kdo vede multi-kulti směsici vojáků a v rozhodujících chvílích přebírá roli otcovské figury, která celebruje všechny nutné rituály militantní ideologie neústupnosti a národní hrdosti. Aby ne, salutovat vlajce se slzami v očích umí jako z partesu.
Nejzajímavější je Světová invaze tam, kde se nechává ovlivnit dnes tolik produktivní autenticitou první linie - od otřesných televizních „live" záběrů na mimozemský útok až po pouliční šarvátky, v nichž je cítit inspirace Ridley Scottem či Kathryn Bigelow. Filmu se daří zachytit úpornost boje, jakmile se ale pokusí o ozvláštňující detail, vynikne naplno naivita a umělost celého formálního triku. Ještě citelnější je to v případě postav, které jsou sice snímány rádoby-dokumentární ruční kamerou, ale vypouštějí z úst ty nejprovařenější scénáristické fráze v těch nejprovařenějších žánrových situacích. Světové invazi tak chybí zábavný vizuální patos filmů Emmerichových či Bayových filmů, o to více vyniká její prostoduchá vykonstruovanost. Explozivní nápaditost Blomkampova District 9 i nepříjemně stísněná civilní perspektiva Spielbergovy Války světů je nahrazena ohlušující pompou frenetické akce, která Světovou in
vazi blíží spíše stereotypní počítačové střílečce.
Pod tenkou kamufláží jinakosti se skrývá důvěrně známá a stále stejně jalová konstrukce plná patosu a manipulace, která je o to ubožejší, oč civilněji se tváří. Při Dni nezávislosti se totiž lze bez potíží bavit. Světová invaze se bere smrtelně vážně a možná nezáměrně vypadá jako tupá a nesmírně nudná náborová agitka americké námořní pěchoty. Zkrátka přesně ten typ filmu, ze kterých si Paul Verhoeven tak šťavnatě utahoval v Hvězdné pěchotě.
Hodnocení: 30%
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
