Trendy minidomky slouží na stále více místech bezdomovcům

Nejznámějším příkladem je osada Quixote Village na okraji města Olympia ve státě Washington, kde se před časem vytvořilo bezdomovecké stanové městečko. Místo aby městské úřady komunitu vykázaly, rozhodly se s pomocí neziskovky nechat vystavět 30 maličkých domků s verandou podél osvětlené uliční čáry. Městečko se pro své obyvatele otevřelo před dvěma lety na Vánoce, každý ze třiadvaceti mužů a sedmi žen dostal postel, matraci, povlečení, stůl a židli, záchod, umyvadlo, ručníky, pastu a nový domek. Velký tak, že by se klidně mohl vejít i pod stromeček.

Čtěte také

Komunita bezdomovců, která si říká Camp Quixote, společně cestovala už od roku 2007. Během šesti let musela své stanové městečko celkem dvacetkrát sbalit a odstěhovat se jinam. Jejich nová osada z domků je podle přání obyvatel vystavěná do tvaru podkovy, který má minimalizovat riziko vytváření skupinek a izolování některých členů. Místo většího prostoru uvnitř domků požádali lidé o malé verandy, přesto si podle novinářů z NY Times, kteří se před dvěma lety o Quixote Village zajímali, cení nově nabytého soukromého prostoru. „Pokud nechci nikoho vidět, tak teď nemusím,“ komentoval jeden z nomádů.

Quixote Village|foto: tiskový servis Quixote Village

Příběh komunity ubytované v malých domcích se rychle stal známým a už v prvních několika měsících hostila Quixote Village delegace z několika amerických měst a sociální pracovníky z mnoha dalších míst. Od té doby vznikly osady tiny houses v oregonském Portlandu nebo v Provu v Utahu. V Portlandu nazvali malé sídliště Osada důstojnosti, v Provu vybavili bezdomovce pojízdnými minidomky, které se dají v případě potíží kdykoliv odvézt na nejbližší veřejné prostranství nebo bezdomovecký útulek. Spolek Occupy Madison zhotovuje pro bezdomovce vlastními silami pojízdné mikrodomky napájené sluneční energií, které obsahují záchod a malé topení.

Čtěte také

Ve Francii funguje osada nazvaná A-Kamp 47 (v narážce na časté násilnosti v oblasti Marseille), která bezdomovce ubytovává ve vertikálně umístěných buňkách navržených architektem a umělcem Stephanem Malkou na místě bývalé továrny na tabák vedle kulturního střediska a železničního uzlu. Malka navrhl budovu v návaznosti na schválení zákona, který zakazuje vyhodit jakoukoliv osobu z přístřešku během zimních měsíců – otevřel ji v září, aby se pojistil, že její obyvatele nikdo nevyžene. Buňky pro dva tvoří maskáčové stany umístěné na lešení, které drží masivní, graffiti malbami pokrytá stěna. Jejich vertikální umístění zajišťuje, že se celá budova počítá pouze jako stěna, proto je A-Kamp 47 oficiálně veřejným prostorem. Je snadno viditelná už z dálky – proto, aby přitahovala pozornost a upozorňovala na problém bezdomovectví. „Lidé z nižších tříd a často i střední třídy si dnes už nemůžou dovolit normální bydlení, alespoň ve Francii ne. Je to selhání celého systému,“ říká Malka.

A-Kamp 47 |foto: Malka Architecture

Dočasné nebo dlouhodobé „maličké“ ubytování by nemělo vytlačovat otázku permanentního sociálního bydlení, která například v České republice stále není vyřešená. Hlavním argumentem pro poskytování nouzové pomoci lidem bez domova je však přesvědčení podepřené výsledky nejrůznějších sociálních podniků a experimentů – velkému počtu bezdomovců stačí poskytnout třeba jen dočasné přístřeší, aby se mohli znovu postavit na vlastní nohy, sehnat si práci, díky které si budou časem moci pořídit normální byt. Mnoha lidem stačí k restartu chatka v zahrádkářské oblasti, svépomocí vystavěná buňka, nebo dokonce jen stan v osadě v kousku městské divočiny – na mnoha místech v České republice takové osady fungují s neoficiálním souhlasem místních policistů. Na mnoha jiných místech jsou však lidé bez domova vyháněni i z provizorních příbytků s poukazem na to, že nejsou legální. Když se potřebná mezera mezi zajištěným životem s bytem a kanceláří a životem na ulici neotevře, mnoho bezdomovců svoji možnost provizorního bydliště a klidu na potenciální návrat do normálního života nikdy nezíská.

Čtěte také

Tiny houses nebo tiny apartments jsou paradoxně známé také jako bydliště mladých, často kreativně zaměřených městských obyvatel, kteří jsou kvůli touze bydlet v prestižní čtvrti světového velkoměsta ochotní platit přemrštěný nájem a současně bydlet v miniaturních kulisách připomínajících dům pro panenky. My Micro NY je letos otevřený první komplex minibuněk postavených z prefabrikovaných modulů poblíž bývalého námořního doku v Brooklynu, jedné z nejmódnějších městských čtvrtí na světě. Minisídliště teď pečlivě sledují developeři i organizace podporující nejchudší obyvatele – jeho potenciální úspěch by mohl pomoci snížit nepochopitelně vysoké ceny běžných bytů ve městě.