Ty syčáci, jejich léky a jedy

Nevím, proč si Petr Váša po sametové revoluci zvolil samotu, totiž osamocené vystupování coby fyzický básník (samozřejmě neustále v co nejživějším kontaktu s posluchači). Každopádně to byla škola účinná, která jeho projev ještě vyhrotila. Nicméně neumožňovala uplatnění u širšího publika. Bylo proto pouze otázkou času, kdy se Váša vrátí k typu svých kapel z osmdesátých let. A když se vrátí, zda na svou někdejší zkušenost bezprostředně naváže, respektive zda je vůbec možné na ni navázat už vzhledem k její antitotalitní zjevné i skryté protestnosti.

Když se loni u Indies objevilo první album Vášovy nové skupiny Ty syčáci, bylo to jako znovuzjevení. Na první poslech bylo zjevné, že Máj v dubnu (Indies 2000) je něco v těchto oblastech přece jenom populární hudby neslýchaného, a kritikové se začali domýšlet, zda a nakolik je nová Vášova kapela pokračováním oněch dnes už legendárních. Odpověď není tak složitá, jak se zdá: Váša samozřejmě svým přístupem, projevem, slovníkem, múzickou exhibicí, zázemím své inspirace atd. pokračuje v prostoru, který si už jednou vydobyl, avšak zároveň ho prohlubuje i obohacuje o další zkušenosti včetně onoho zmíněného sólového básnického ataku. Měl štěstí, že si objevil dva perfektní hráče ve Fajtově Plutu, totiž kytaristu Petra Zavadila a baskytaristu Tomáše Fröhlicha (a přes ujišťování, že se o ně Váša s Fajtem spravedlivě podělí, došlo nakonec k zániku kapely Pluto, ale to už jsou tvrdé zákony rocku). Komunikace této trojicebyla pojednou zcela bezprostřední a rovnoprávná, ačkoli Váša bude asi vždycky přečuhovat jakoukoli konstelaci, třebas nevědomky a proti své vůli.

Úspěch byl značný a vida! Než se rok s rokem sešel, vydali Ty syčáci druhé album: Lék a jed (Indies 2001). Což vede některé publicisty k dotazu, zda je rozumné v tak krátkém čase konkurovat si na trhu dvěma nosiči téměř najednou. Až příliš často se dnes setkáváme s názorem, že hudebník, spisovatel atd. by měl vyčkat, až (a zda) se jeho výtvor vyprodá, a teprve potom smí přijít s něčím dalším. Považuji toto stanovisko (které zastávají hlavně prodejci) za naprosto nesmyslné. Předně: umělec se má prezentovat tehdy, je-li v plné síle a má-li co povědět. A potom: jestliže se mi zalíbí muzikant XY, chci jako kupující mít šanci obstarat si z jeho díla co nejvíc, nechci čekat rok dva, až mu obchodní síť dovolí vydat něco dalšího. Prostě: nesouhlasím (pro oblast umění) s názorem, že trh má rozhodovat, uzurpovat tvůrce i zákazníky.

Druhé album zastihlo Ty syčáky přesně v okamžiku, kdy se jejich tvůrčí potence rozvinula naplno, víc: kdy si začali objevovat další možnosti inspirace i žánrového rozvrstvení, kdy jejich semknutost jakožto tria byla kompaktnější. Považuji Vášu za tvůrce, kterého dokáže vybičovat ohlas, a ten tu byl, takže stavidla jeho fantazie se dále otevírala. Jestliže Vášův hudebně poetický atak býval situován mezi Hendrixe a Stravinského, zdůraznil bych tentokrát ještě E. F. Buriana, skladatele, zpěváka a stvořitele voicebandového projevu, dnes u nás bohužel nedoceněného, ba podceněného. Vášův recitativ, podpořený Zavadilem a Fröhlichem, kompakt Lék a jed otevírá hned úvodní skladbou (Různé tváře) a proměňuje se tu zpěvavěji, tu výkřikověji, tu sdělně, tu žalobně, tu hněvně a tak podobně. Album je tentokrát ještě pestřejší než debut z minulého roku a muzikální stránka rovněž osciluje mezi zvukovým hazardem a příjemnou naléhavostí, k čemuž autor doznává i vlivy východoevropské, potažmo snad i ruské (viz Zavadilova balalajka).

Nezůstávejme však pouze u stránky hudební, jež je očividně přesvědčivá, a u stránky projevu, který je sdostatek razantní, aby uchvátil. Jestliže se kritikové mohli po sametovém předělu ptát, kde budou protestující zpěváci brát látku, to už čas vyřešil: látky je až až. Váša ovšem ovládá přetavovat svůj postoj k líčeným událostem, záležitostem, citovým kalamitám, touhám do poezie, a to do poezie chytré, vtipné, leckdy zvukomalebné, neobvyklé. Nemáme u nás mnoho textařů, kteří by v poetické zkratce dokázali vystihnout svůj cit, pocit, postoj. Neboť to je dalším rysem Vášova básnění: ono vyvěrá z jeho nitra, on je jeho (zástupným) hrdinou. Právě proto si jeho písničkové "léky a jedy" mohou převzít (zejména mladí) posluchači. Bylo by toho ještě mnoho, co bychom si mohli nebo měli nad albem Lék a jed uvědomit. Ale asi bude lepší si je poslechnout. Znovu a znovu. Nebo zajít na koncert. Křest desky proběhl 24.května vpražském Paláci Akropolis.