V Baltimoru učitelé s poškoláky meditují. Dětem to prospívá víc než tresty

 „Nakonec jsem tam strávil celý den,“ říká Koudounaris. „Byl jsem tak neuvěřitelně dojatý,“ dodává. „Platila tady úplně jiná pravidla, podle kterých na mrtvé vzpomínáme.“ Ke zvířatům máme jiný vztah než k lidem. „Ta komunikace byla mnohem přímější a čistší,“ popisuje dojmy z návštěvy místa posledního odpočinku domácích mazlíčků.

Tak se zrodila jedenáctiletá posedlost, která vyvrcholila knihou „Věrni až do smrti – hřbitovy domácích mazlíčků, zvířecí hroby a věčná oddanost“. Kniha, která vyšla nedávno ve Velké Británii, se zabývá různými kulturními zvyklostmi a vnímáním smrti zvířat a jejich památky. Od jemných ručně malovaných portrétů na náhrobcích až po ohromující velkolepost soch v životní velikosti a historických mauzoleí. Upozorňuje na ni server Euronews.

„Když zemře domácí zvíře, je to jiný zážitek, než když zemře člověk,“ říká Koudounaris. „Je to, jako by zemřel kousek vás samotných, který už nikdy nezískáte zpět,“ vysvětluje. „Pokud jde o zvířata v západní kultuře, nemáme vybudovaný proces loučení tak, jako je tomu u lidí,“ říká Koudounaris, který také strávil rok jako dobrovolný poradce pro pozůstalé po zvířatech.

První městský hřbitov domácích mazlíčků byl založen v roce 1881 v londýnském Hyde Parku po smrti maltézského psíka jménem Cherry. Jeho rodina se spřátelila s místním hlídačem panem Winbridgem, který souhlasil s tím, aby zde Cherryho pohřbili. Zpráva se rychle roznesla a pan Winbridge byl žádostmi o pohřby domácích mazlíčků zavalen. Díky své velkorysosti tak vytvořil řešení pro důstojnější rozloučení se zvířecími společníky. Ačkoli je to dnes nemyslitelné, ve viktoriánské době většina obyvatel měst vyhazovala mrtvá zvířata do řek nebo odpadkových košů, připomíná text.

Richardson byl vysoce ceněným rozehrávačem. V sezóně 1985–86 však byla jeho kariéra přerušena: po třetím pozitivním testu na drogy byl doživotně vyloučen z ligy, což byl bezprecedentní trest, připomíná španělský web El País.

Richardsonův případ byl nejznámější, ale zdaleka ne jediný, který v té době vyšel najevo v souvislosti s užíváním drog v NBA. Útočník Marvis Barnes, přezdívaný „Bad News“, který hrál v 70. a 80. letech, popisuje ve své biografii „Bad News“, jak skončil na pět let ve vězení za prodej drog. Ještě tragičtější byl příběh Lena Biase.

Jednoho z nejnadějnějších vysokoškolských hráčů své generace si v roce 1986 vybrali v draftu NBA Boston Celtics. Necelé dva dny poté, co si zajistil budoucnost hráče NBA, utrpěl srdeční arytmii způsobenou užíváním kokainu, která ukončila jeho život.

Biasova smrt a Richardsonův zákaz se odehrály ve stejné sezóně a znamenali zlom v užívání omamných látek v historii soutěže. Hráči museli podstupovat testy na přítomnost drog v každém zápase. V krátkodobém horizontu sice neskončilo užívání drog v lize, ale změnila se jeho dynamika. Loni podepsala hráčská asociace a NBA dohodu, podle níž se poprvé v testech už nebude sledovat užívání marihuany pro rekreační účely. Je to první ústupek v soutěži, která se snaží zapomenout na svoje divoké období.

Na odchycení zvířat pracují místní policisté. Ti uvedli, že primáti druhu makak rhesus utekli ze společnosti Alpha Genesis, která podle svých internetových stránek poskytuje „služby v oblasti biologického výzkumu“. O incidentu informuje NBC News.

Podle vyjádření policie z Yemassee se jedná o skupinu velmi mladých samic, které nikdy nebyly použity k testování. „Alpha Genesis v současné době primáty sleduje a snaží se je nalákat na potravu,“ stojí v prohlášení.

„Důrazně doporučujeme obyvatelům, aby si zajistili dveře a okna, aby zabránili vniknutí těchto zvířat do domů,“ doporučil šerif Yemassee. „Každý, kdo se s opicí setká, by s ní neměl komunikovat, ale raději zavolat na tísňovou linku,“ dodal.

Společnost pracuje s opicemi při provádění klinických studií, včetně léčby poruch mozkových onemocnění, a tvrdí, že má „jedno z největších a nejkomplexnějších zařízení pro primáty ve Spojených státech“.

Místní noviny uvedly, že k útěkům opic došlo v této oblasti již několikrát, včetně letošního května a roku 2016, kdy ostraze společnosti uniklo 19 opic. Dopadeny byly až po šesti hodinách.

Tučňák císařský, který se objevil na pláži Ocean Beach v západní Austrálii, překvapil místní obyvatele – tento druh se totiž běžně vyskytuje pouze v Antarktidě. Pták uplaval více než 3 500 kilometrů a v současnosti je kvůli podvýživě v péči místních záchranářů. Odborníci odhadují, že ho k pobřeží Austrálie odnesly mořské proudy.

Výzkumnice Belinda Cannell ze Západoaustralské univerzity uvedla, že se jedná o první zaznamenaný případ, kdy se tučňák císařský dostal tak daleko na sever. „Tučňáci často sledují mořské proudy bohaté na potravu, tento proud ale pravděpodobně směřoval více k Austrálii než obvykle,“ vysvětlila Cannellová.

Místní surfař Aaron Fowler popsal, jak tučňák vystoupil z vody. „Šel přímo k nám a vůbec se nebál. Zkusil se sklouznout po břiše, asi myslel, že je na sněhu, a místo toho se zabořil do písku.“

Tučňáci císařští, největší a nejtěžší ze všech 18 druhů tučňáků, váží až 40 kilogramů a měří kolem 110 cm. Kvůli hnízdění a ochraně před predátory jsou závislí na mořském ledu. Jeho tání způsobené globálním oteplováním je ale stále více ohrožuje. Nedávná studie odhalila, že v roce 2022 v oblasti Bellingshausenova moře v Antarktidě nepřežilo kvůli masívnímu úbytku ledu ani jedno mládě z hnízdících kolonií. Odborníci varují, že do roku 2100 bude kvůli změnám klimatu více než 90 % kolonií tučňáků císařských na pokraji vyhynutí.

LignoSat, družici o velikosti dlaně, vytvořili odborníci z Kjótské univerzity a stavební společnosti Sumitomo Forestry. V úterý vyrazila na cestu k Mezinárodní vesmírné stanici, odkud ji později vypustí na oběžnou dráhu ve výšce zhruba 400 km nad Zemí. Cílem mise je ověřit, jestli lze dřevo využít jako ekologický materiál při vesmírném výzkumu a budování na jiných planetách.

Dřevo, pocházející z tradiční japonské odrůdy magnólie honoki, vybrali vědci kvůli jeho odolnosti. LignoSat je sestavena tradičními japonskými metodami bez použití šroubů nebo lepidla. Dřevěné satelity by v extrémních vesmírných podmínkách, kde není voda ani kyslík, které by mohly způsobit hnilobu nebo vznícení materiálu, měly být podle vývojářů velmi odolné.

„Je to v mnoha ohledech ideální materiál pro vesmírné prostředí,“ říká Takao Doi, bývalý astronaut a odborník na vesmírné aktivity na Kjótské univerzitě. Dřevo navíc při návratu do atmosféry pouze shoří a neprodukuje toxické částice, jak je tomu u tradičních kovových satelitů, které při cestě zpět vypouštějí oxidy hliníku.

Pokud projekt uspěje, přinese použití přírodního materiálu ve vesmíru ekologické i praktické výhody. Dřevo by mohlo chránit elektronické komponenty před radiací a najít tak využití například při konstrukci datových center. „Možná se to zdá jako návrat do minulosti, ale dřevo je pro budoucí expanzi civilizace na Měsíc a Mars naopak velmi pokrokový materiál,“ dodává Kenji Kariya z výzkumného institutu Sumitomo Forestry.

Režim čtyřdenního pracovního týdne nabízí zaměstnancům den volna navíc bez snížení mzdy. Do programu organizovaného neziskovou kampaní 4 Day Week Campaign se od pondělí zapojilo kolem tisíce pracovníků z různých odvětví.

Jedněmi z prvních zapojených podniků je třeba Britská společnost pro imunologii nebo pivovar Crate Brewery ve východním Londýně. Celkem 17 firem testuje buď plnohodnotný čtyřdenní pracovní týden, nebo model devítidenního pracovního týdne, kdy zaměstnanci získají den volna navíc každé dva týdny. Informuje o tom server The Guardian.

Dle údajů 4 Day Week Campaign už čtyřdenní pracovní týden v minulosti nastálo zavedlo téměř 200 soukromých britských společností. V případě státních podniků je ale prosazení inovace složitější. Přestože někteří vysoce postavení členové vládnoucí Labouristické strany myšlenku zkráceného pracovního týdne podporují, strana se po převzetí moci k podpoře této změny oficiálně nepřihlásila. Podle některých názorů může jít o obavu z poskytnutí politické výhody konzervativní opozici. Když více než 500 státních zaměstnanců ministerstva pro bydlení a místní správu nedávno podepsalo petici za čtyřdenní pracovní týden, ministerstvo uvedlo, že o takové změně prozatím neuvažuje.

Podle Georgie Pearsonové, vedoucí personálního oddělení pivovaru Crate Brewery, je myšlenka čtyřdenního pracovního týdne pro pohostinství průlomová. V oboru, kde jsou často nízké marže a mzdy blízké minimální sazbě, Crate Brewery doufá, že přiláká nové pracovníky právě výhodnější pracovní dobou.

Houstonská policie začala Juniper Bryson vyšetřovat 23. září, když obdržela oznámení, že se na Facebooku snaží prodat své dítě. Žena údajně dva dny předtím oslovila rodinnou přítelkyni s dotazem, zda nezná rodinu, která by chtěla adoptovat dítě. Podle soudních záznamů Bryson v rozhovoru naznačila, že dítě bude pozitivní na drogy, napsal server abc7.

Těhotná žena pak napsala do skupiny na Facebooku, kde se rodičky spojují s potenciálními adoptivními rodiči. Tam zveřejnila své bydliště a dodala, že je ochotná za adoptivními rodiči cestovat, pokud se jí podaří s nimi domluvit. Rodinnému příslušníkovi ovšem prozradila, že chce za dítě zaplatit. Policie tvrdí, že rodička během pobytu v nemocnici čekala na „zájemce s nejvyšší nabídkou“, aby mohla dokončit dohodu o adopci.

„Potřebuje někoho, kdo bude u porodu a odveze chlapečka domů. Nechce, aby šel do pěstounské péče,“ stojí v obžalobě. Vyšetřovatelé zjistili, že Bryson v následujících dnech hovořila o adopci svého dítěte nejméně se sedmi různými lidmi. Nakonec porodila syna 24. září po boku ženy, která měla o dítě zájem, informoval web The Mirror.

Wendy Williams byla s Bryson osm hodin během porodu a v nemocnici zůstala celkem tři dny. Ještě v nemocnici Bryson napsala na Facebook, že pro dítě našla domov, a označila právě Williams. „Spousta lidí začala komentovat opravdu ošklivé věci,“ vzpomínala Williams. „Jak se opovažuješ to dítě prodat?“ citovala pobouřené uživatele. O platbě ale podle ní nepadla zmínka.

Po konfrontaci Bryson byla Williams z jejího nemocničního pokoje vykázana. Obrátila se proto na sociální pracovníky, kteří do případu zapojili policii. Několik dní po porodu byla Bryson vyvedena z nemocnice v poutech. V současnosti je Juniper Bryson propuštěna na kauci 710 tisíc korun.

71letý Američan William Hoesch měl zaplatit v přepočtu 44 tisíc korun za jízdu sanitkou Columbia River Fire & Rescue poté, co do něj auto najelo, když jel na kole. Cyklista utrpěl zlomeninu nosu a povrchová zranění na těle. Za škodu i následný přístup se rozhodl podat žalobu na poskytovatele sanitky ve výši téměř 24 milionů korun. V žalobě se uvádí, že Hoesch dosud vynaložil přibližně přes 1 112 000 korun na léčebné výlohy a další téměř 1 184 000 korun na léčebné výlohy očekává v budoucnu, píše server Oregonian.

Při incidentu, ke kterému došlo v říjnu 2022, projížděl Hoesch městem Rainier v okrese Columbia County ve stejném směru jako sanitka. Vozidlo pak do Hoesche narazilo, když se snažilo odbočit doprava do jiné ulice. Jeho kolo bylo rozdrceno pod koly sanitky, shrnul počátek sporu web The Latin Times.

Podle policejní zprávy řidič, který Hoesche srazil, a spolujezdec v sanitce odhadli, že auto jelo rychlostí 3 až 16 km/h, když uslyšeli ránu, zastavili a uviděli zraněného Hoesche. Muž pro policii odhadl, že jel rychlostí 8 až 16 km/h. Dále uvedl, že odbočení sanitky neočekával. Podle žaloby senior čelí následkům snížení rozsahu pohybu nebo snížení síly úchopu.

Co se nahoty na veřejnosti týče, Německo je jednou z nejliberálnějších zemí na světě. Nahota na soukromých pozemcích je považována za legální, i když je viditelná z okolního světa. V parcích a na plážích jsou často vyhrazena místa pro naturisty, ale panuje zde i vysoká tolerance ke společnému střetu oblečených a neoblečených lidí, všímá si britský The Guardian. 

Tuto bezstarostnost lze přičíst jednomu z ikonických hnutí v zemi – Freikörperkultur (FKK) neboli kultuře svobodného těla.

Nudistické aktivity zahrnují plavání i opalování nebo týmové sporty. V Německu jsou ale také vyznačené turistické stezky pro nahé, které umožňují nudistům být v úzkém kontaktu s přírodou. Kromě lepší cirkulace vzduchu a optimálního vstřebávání vitaminu D zastánci FKK tvrdí, že tento životní styl podporuje lidi v tom, aby si vážili svého těla takového, jaké je.

Zájem o naturismus ale klesá. Podle Alfreda Siglocha, prezidenta DFK, s poklesem zájmu souvisí třeba mezigenerační konflikty nebo neochota mladších nudistů v jednotlivých klubech dodržovat pevná pravidla starších členů, jako je například stanovený odpolední spánek nebo klid.

Platformy jako Instagram a TikTok pak sice oslavují lidské tělo, jeho reálnou podobu však uživatelé často kamuflují pomocí úprav a filtrů, upozorňuje server Deutsche Welle. Paradoxně tak právě i kvůli tomuto trendu klesá počet členů FKK.

„Vzestup kultu dokonalého těla na TikToku nebo Instagramu zvyšuje tlak na to, abychom se nechtěli svlékat,“ řekl v červnu novinářům Sigloch. Zároveň dodal, že počet členů DFK se propadl z 65 000 osob před 25 lety na méně než 34 000 v současnosti.