V Kanadě možná přišli na to, jak získat univerzální krevní skupinu. Pomáhá jim v tom speciální enzym

„Tato videa, která propagují extrémní štíhlost, jsou odporná a naprosto nepřijatelná,“ uvedla ministryně pro umělou inteligenci a digitální média Clara Chappaz s tím, že moderní technologie mohou být pomocníkem, ale při špatném zacházení mohou ničit životy. Sociální sítě podle ministryně nemůžou uniknout odpovědnosti. Videí označených hashtagem #SkinnyTok je podle britského serveru The Guardian na platformě kolem půl milionu.

V březnu francouzští zákonodárci schválili vytvoření komise, která má vyšetřit dopad TikToku na duševní zdraví dětí a mladých lidí. V roce 2015 parlament schválil zákon, podle kterého se může propagace anorexie trestat až rokem vězení a pokutou ve výši 10 tisíc eur, to je asi 250 tisíc korun.

Proti SkinnyToku a dalším podobným trendům se v zemi galského kohouta vzbouřila i část společnosti, šíří se i petice. Vytvořila ji zdravotnice Charlyne Buigues, která se specializuje na poruchy příjmu potravy u dospívajících.„Tato videa, která jsou určena teenagerům, představují nerealistickou podobu lidského těla a podporují u dospívajících špatné stravovací návyky, jako jsou omezující diety, nadměrné cvičení nebo hladovění,“ uvedla Buigues.

Někdy pracovníci ŘSD objeví i kuriozity. Na odpočívce Střechov na 52. kilometru dálnice D1 v minulých letech našli dřevěnou latrínu, vířivku či deset uhynulých exotických hadů v krabici. Nejčastěji ale řidiči odhazují obaly od nápojů a potravin, cigaretové nedopalky, papírové kapesníky, dětské pleny nebo textilie.

„Bohužel běžné je znečišťování odpočívek některými neukázněnými řidiči kamionů, kteří vyhazují odpadky rovnou na zem, i když přímo před nimi na dohled naši zaměstnanci odpadky právě uklízejí. Často lidé nevyužívají ani připravené koše, nově proto přidáváme i velké kontejnery, které lze stěží přehlédnout, a i přesto odpadky dál končí na zemi,“ uvedl dle webu Ekolist Jiří Veselý z ŘSD.

Úklid odpočívek mají na starosti pracovníci středisek správy a údržby dálnic nebo dodavatelských firem. Jen za loňský rok z odpočívek vyvezli okolo 7500 tun komunálního odpadu. Především v období, kdy se lidé vydávají na chaty a chalupy, je odpadu nejvíce. ŘSD uvažuje o zřízení speciálních úklidových čet, které by se věnovaly pouze odpočívkám.

Původ předmětu začal zkoumat profesor archeologie Dan Hicks z univerzitního muzea Pitta Riverse poté, co ho o to podle britského The Guardianu požádala sama část akademické obce. Někteří akademici i hosté večírků totiž byli pohárem znepokojeni a označili ho za „zvrácený kus nádobí“. Hicks se o kalichu zmiňuje ve svojí nové knize Every Monument Will Fall, ve které se zabývá násilnou koloniální historií Velké Británie.

Hicks chtěl v textu poukázat na to, jak byla z historie vymazávána identita obětí koloniální nadvlády, protože nebyla kvůli rasismu a představě o bílé nadvládě považována za hodnou pozornosti. Podle archeologa se totiž většina debat o kolonialismu soustředila na to, jak z něj prominentní postavy britské historie těžili, a jak se v průběhu času upevňoval jejich odkaz, například stavěním soch.

Přestože archeolog nepřišel na přesnou identitu oběti, z jejíž ostatků kolonialisté pohár vyrobili, stáří lebky odhadl na asi 225 let. Velikost lebky a další skutečnosti napovídají, že se zřejmě jednalo o otrokyni z Karibiku. Dobře zdokumentovaní ale byli podle Guardianu majitelé kalichu. Kontroverzní předmět univerzitě v roce 1946 daroval antropolog a bývalý student George Pitt-Rivers, jehož jméno je na poháru vyryto. Předmět byl součástí sbírky, kterou založil jeho dědeček Augustus Henry Lane Fox Pitt Rivers. Po něm je pojmenováno muzeum při univerzitě v Oxfordu, kde působí i archeolog Dan Hicks.

George Pitt-Rivers byl stoupenec eugeniky a jeden z nejbohatších mužů meziválečné Anglie. Část druhé světové války strávil ve vězení kvůli podpoře lídra britských fašistů Oswalda Moesleyho.

V mikroskopické soutěži se budou vzorky spermií pohybovat po malých drahách, které mají napodobovat lidský reprodukční systém. Cílem závodu je upozornit na klesající plodnost mužů. Za jeho organizací stojí skupina čtyř dospívajících podnikatelů. Eric Zhu, sedmnáctiletý spoluzakladatel společnosti, uvedl, že při zahajovací akci se na závodní dráze dlouhé 20 cm – po vzoru ženského reprodukčního systému – proti sobě postaví vzorky odebrané dvěma zdravým mladým univerzitním studentům. O události, která se koná 25. dubna 2025, informoval web Economic Times. Závod se uskuteční v Hollywood Palladiu před tisícovkami diváků a bude živě přenášen pro celosvětovou veřejnost. Na uspořádání akce společnost Sperm Racing vybrala přes 21 milionů korun.

Cílem akce je podle Erica Zhu nejen pobavit veřejnost, ale zároveň zvýšit povědomí o mužské plodnosti. „Chceme ze zdraví udělat soutěž,“ cituje mladíka server Times. K účasti byli podle britského deníku vybráni mimo jiné dva studenti z konkurenčních kalifornských univerzit. Dvojice se závodu účastní na základě podobného biologického stavu. Odebrané vzorky se následně vloží do pipety, odkud budou aplikovány do mikrofluidního zařízení. Spermie obvykle plavou rychlostí asi 5 mm za minutu, což znamená, že každý závod bude trvat nejméně 40 minut. Vítězem bude vyhlášena ta spermie, která protne cílovou čáru jako první, což bude ověřeno pokročilým zobrazováním. Podle Zhu bude mít závod tři etapy, které v losangeleském divadle Hollywood Palladium uvidí až 4000 diváků. Součástí bude komentovaný přenos, okamžité přehrávání a tabulky s výsledky.

Neplodností trpí přibližně 7 % dospělých mužů. Příčiny zahrnují nízký počet spermií nebo jejich špatnou pohyblivost. Přibližně v 50 procentech případů je příčina neznámá. Předpokládá se, že plodnost ovlivňují faktory životního stylu, jako je kouření, alkohol, pravidelný spánek a udržování zdravé hmotnosti.

Primáti se dělili o ovoce obsahující alkohol o intenzitě slabšího cideru. Výzkumníci pod vedením vědců z Exeterské univerzity ve Velké Británii natočili šimpanze, jak mezi sebou v národním parku Cantanhez v Guineji-Bissau sdílí fermentované africké chlebovníky. O neobvyklé podívané píše britský Guardian.

Pomocí fotopastí vědci natočili šimpanze, jak se v deseti případech dělí o kvašené ovoce. To bylo následně testováno na obsah alkoholu. Nejvyšší zjištěná hodnota odpovídala 0,61 objemového procenta alkoholu. Výzkumníci se domnívají, že při této míře konzumace se šimpanzi pravděpodobně neopijí, jelikož by to zjevně nezlepšilo jejich vyhlídky na přežití. Pro srovnání server Independent uvedl, že pivo má obvykle obsah alkoholu 4 až 6 %.

U lidí je sdílení alkoholických nápojů součástí tradic či běžného shromažďování. Vědci se proto zamýšlí nad tím, zda má alkohol podobný sociální efekt i mezi primáty. „Šimpanzi se o potravu nedělí tak často, proto může být takové zacházení s kvašeným ovocem podstatné,“ říká Kimberley Hockings z Exeterské univerzity.

Ovoce si mezi sebou podle všeho předávali šimpanzi napříč věkovými kategoriemi i pohlavími. Dvě dospělé samice ignorovaly větší kus chlebovníku ve prospěch sice menšího, ale o to zkvašenějšího kousku. Dva dospělí samci byli pozorováni, jak se agresivním způsobem hrnou ke zralým chlebovníkům. Ve vědeckém článku zveřejněném v časopise Current Biology si nyní výzkumníci kladou otázku, zda původ hodování pochází od společného předka.

„Musíme zjistit víc o tom, zda šimpanzi záměrně vyhledávají etanolové ovoce a jak ho zpracovávají. Toto chování by mohlo být raným evolučním stadiem oslavování. Pokud tomu tak je, naznačuje to, že lidská tradice hodování může mít svůj původ hluboko v naší evoluční historii,“ dodává Kimberley Hockings.

Překvapivou odpověď poskytl Sam Altman uživateli sociální sítě X, který se šéfa OpenAI zeptal, kolik společnost utratila za elektřinu za to, že byli lidé k jejich AI modelům zdvořilí. „Dobře vynaložené desítky milionů dolarů – člověk nikdy neví,“ napsal generální ředitel společnosti.

Soudě podle Altmanova šibalského tónu, částka „desítky milionů“ pravděpodobně není přesná. Avšak jakákoli zpráva pro ChatGPT, bez ohledu na to, jak triviální nebo nesmyslná je, vyžaduje po umělé inteligenci úplnou generativní odpověď v reálném čase. Takový proces se neobejde bez náročných výpočetních operací, což zvyšuje zátěž grafických procesorů – a tím spotřebu elektrické energie, upozorňuje server Quartz.

I když se může zdát, že chovat se k chatbotovi slušně je zbytečné, někteří konstruktéři umělé inteligence tvrdí, že jde o významný krok. Podle manažera designu společnosti Microsoft Kurtise Beaverse pomáhá správná etiketa vytvářet zdvořilé a kolegiální výstupy. „Používání zdvořilého jazyka nastavuje tón odpovědi,“ říká Beaver. „Je to konverzace a je na uživateli, aby navodil atmosféru,“ cituje manažera společnost Microsoft na svém serveru.

Průzkum společnosti Future z konce roku 2024 zjistil, že slušné chování vůči chatbotům potvrdilo 67 % amerických respondentů. Z nich pak 55 procent upřesnilo, že to dělají, protože to považují za správné, zatímco 12 procent to dělá proto, aby uklidnilo algoritmus v případě povstání umělé inteligence.

Realita konverzací s umělou inteligencí má ale za následek zátěž pro životní prostředí. Jak poznamenal web Indeed, veškerá datová centra, která slouží mimo jiné i k napájení chatbotů, pohlcují do 2 % světové spotřeby energie. Toto číslo pravděpodobně prudce vzroste, jakmile umělá inteligence začne ovlivňovat více aspektů každodenního života.

Zapomeňte na tzv. situationshipy nebo tzv. nanoshipy. Teď přichází tzv. explorationship. Nový pojem, který se šíří hlavně díky TikToku a zálibě Generace Z ve slovních hříčkách a pojmenovávání trendů. A co vlastně explorationship znamená? V podstatě jde o nenucené a otevřené randění, kde si nikdo na nic nehraje – ale zároveň se nevyžaduje ani ležérní odstup.

„Je to jako randění, ale bez stresu z toho, že si hned musíte říkat, co mezi vámi je,“ vysvětluje zástupce Flure, první seznamovací aplikace zaměřené na právě tento typ vztahů. „Žádné ‚tak jak to s námi vlastně je?‘ na třetím rande, žádný tlak na závazky, ale ani žádný ‚nuceně nenucený‘ přístup.“

Cílem explorationshipu je poznávat druhého přirozeně, bez nálepek a bez nalinkovaných scénářů. Prostě se potkat, zjistit, jestli to funguje a nechat věci volně plynout. Někdo by mohl říct, že jde o obyčejné randění – jen bez snahy ho vtěsnat do běžných a obecně přijímaných škatulek. 

Podle průzkumu Flure považuje 51 % respondentů z řad Gen Z tradiční randění za přežité. 42 % z nich dává přednost vztahům bez označení a 61 % by bylo ochotno i existující vztah „předefinovat“ tak, aby byl méně svazující.

Explorationship tak není jen trendy slovo, ale popis reality, která mladým lidem vyhovuje. Klíčová je upřímná komunikace, respekt a otevřenost. Všechno ostatní se může vyvíjet.

„Sháním účet na Uber Eats pro Jacksonville.“ – „Mám jeden.“ Tak vypadá běžná konverzace ve facebookových skupinách, které fungují jako jakýsi černý trh. Podle nové zprávy organizace Tech Transparency Project jich donedávna existovalo minimálně osmdesát a některé měly i desítky tisíc členů. Prodávané nebo pronajímané účty jsou určené pro řidiče a kurýry, kteří díky nim mohou přijímat a rozvážet zakázky. Za normálních okolností by ale platformy povolily tuto práci jen lidem s ověřenými dokumenty, platným řidičákem a čistým trestním rejstříkem.

Jenže při sdílení účtů přes Facebook se kontrola dá obejít. Pod falešným jménem tak může doručovat jídlo nebo vozit pasažéry kdokoliv – třeba i člověk bez řidičského oprávnění nebo s trestní minulostí. To podle výzkumníků zásadně narušuje bezpečnost, na kterou se spoléhají uživatelé služeb.

Meta (mateřská společnost Facebooku) po upozornění CNN smazala prozatím pět skupin, včetně té největší s více než 22 tisíci členy. Stále jich však zůstává aktivních více než sedmdesát. Uber, DoorDash i Deliveroo uvádějí, že proti falešným účtům začaly bojovat pomocí ověřování identity přes selfie nebo detekci podezřelého chování.

Obchod s falešnými identitami přesto dál běží naplno. Vyhledáte-li na Facebooku frázi „uber account“, algoritmus vám automaticky nabídne variantu „uber account for rent“. Výzkumníci proto vyzývají Metu, aby přidala do skupin více lidských moderátorů a důsledněji zasahovala. Pokud se nic nezmění, bude možné hrát si na kurýra nebo řidiče dál – stačí jen pár kliknutí.

Lososi se rodí v klidných potocích a řekách, odkud se vydávají na nebezpečnou cestu do moře, kde dospívají. Po miliony let mladí lososi urazili každoročně stovky kilometrů, než se dostali do cíle. Dnešní generace ryb ale čelí hrozbě, kterou jejich dávní předci neznali: farmaceutickému znečištění, které během migrace mění jejich přirozené chování.

Vědci zjistili, že když se v mozku lososů nahromadí látka klobazam, ryby se do oceánu dostanou rychleji a snadněji také překonají překážky na cestě, jako jsou třeba přehrady. Na první pohled by to tedy mohlo vypadat jako výhoda. Jenže každá změna chování zvířat v důsledku lidské činnosti — zvlášť pokud jde o psychoaktivní látky — je spíše alarmující. To, jaký přesně má takové znečištění vliv na zdraví, chování nebo reprodukci lososů, zatím není zcela jasné.

Klobazam patří do skupiny benzodiazepinů, tedy léků, které tlumí centrální nervovou soustavu. Používá se ke krátkodobé léčbě úzkosti, nespavosti nebo epileptických záchvatů. „Lidé a ryby mají překvapivě podobnou nervovou architekturu, takže není divu, že na ryby psychoaktivní léky působí podobně jako na člověka,“ vysvětluje profesor Christopher Caudill z University v Idahu.

Už předchozí výzkumy naznačovaly, že benzodiazepiny chování lososů mění, většinou šlo ale o laboratorní testy v nepřirozených podmínkách. Nová studie vedená australským vědcem Marcusem Michelangelim teď sledovala pohyb více než sedmi set mladých lososů přímo v přírodním prostředí ve středním Švédsku, kde migrovali z řeky Dal do Baltského moře.

Lososi přitom museli zvládnout přehrady, peřeje i nádrže a cesta jim zabrala 10 až 13 dní. Vědci některým před cestou do těla implantovali pomalu se uvolňující dávky klobazamu, opioidního tramadolu nebo obou těchto látek zároveň. Kontrolní skupina dostala implantáty bez účinných látek. V laboratoři pak vědci ověřili, že léky skutečně pronikly do tkání i mozků ryb.

Výsledky? Ryby s klobazamem se do moře dostaly dvakrát častěji než kontrolní skupina. Plavaly rychleji a efektivněji překonávaly potenciálně smrtící přehrady. Jenže v laboratoři se ukázalo i to, že se pod vlivem klobazamu přestávaly držet ve skupinách, a to i při hrozbě od predátora — což značí, že lék tlumí přirozený strach.

Podle profesora Caudilla jim sice tato změna může krátkodobě pomoci, v oceánu ale ztráta pudu sebezáchovy pravděpodobně zvýší jejich úmrtnost. A i když se více ryb dostane do moře, není jisté, že to pro populaci bude mít pozitivní dopad.